Konkrétní příběhy, inovace či lidé raději než mávání neurčitými pojmy. Správné časování a cit pro širší trendy. Náklady či finanční přínosy jako nezbytná ingredience. Takový mix doporučili pro komunikaci udržitelnosti novináři při první debatě v rámci Letního setkání, které organizovaly Asociace udržitelného podnikání, projekt [ta] Udržitelnost a Opero. Udržitelnost se prodává nesnadno jak v redakcích, tak čtenářům. Ekonomická reportérka Deníku N Karolína Blažková považuje za

Mýtus, že změna začne až ve chvíli, kdy se přidá většina, je stále silný. V posledním díle našeho letního anketního speciálu Tváře udržitelnosti vysvětlují, proč vždy někdo musí být první – a proč udržitelná volba nemusí být složitá ani drahá. Důležité je vytvořit prostředí, ve kterém se udržitelné řešení stane tím nejjednodušším a nejpřirozenějším, ať už ve firmě, nebo v každodenním životě. Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost s

Posoudit environmentální náročnost výrobku dnes znamená mnohem víc než spočítat jeho uhlíkovou stopu. Jakub Jamný z cyrcID staví na datech, která umožní podrobně vyhodnotit, jak výrobek zatěžuje životní prostředí, a postupně je zpřístupnit i zákazníkům prostřednictvím digitálního pasu. Inspiraci přitom hledá v zahraničí, kde se textil díky automatickému třídění a pokročilé recyklaci může vracet zpět do výroby jako nový materiál. Na jaký projekt vaší společnosti z oblasti udrž

Tři čtvrtiny světových zemědělských plodin závisí na práci opylovačů. Klíčovou roli mezi nimi hrají včely, které ale postihují masivními úhyny. Z Česka přitom pochází patentovaný úl, který dovede tyto obzvlášť užitečné tvory zbavit jedné z hlavních hrozeb. „Po světě jsou dnes tisíce včelařů, kteří úspěšně bojují s varoázou pomocí Termosolárních úlů,“ říká Dominik Novák, provozní ředitel společnosti Apis Innovation. V rozhovoru také popisuje, proč vznikla služba včely do firem

Představa, že udržitelnost znamená především recyklaci je častý omyl. Stejně mylné je ale věřit, že klimatická změna je vzdálený problém, který můžeme řešit až později. Tváře udržitelnosti v dalším díle letní ankety vysvětlují, proč skutečná udržitelnost stojí na prevenci, datech, efektivním využívání zdrojů a schopnosti připravit se včas. Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří? Jana Hinke, Associate Professor, Česká zem

Filip Kačer, výkonný ředitel Adapto space, upozorňuje, že největší překážkou udržitelnější krajiny nejsou peníze, ale nedostatek dlouhodobého plánování a politické vůle. Místo prevence podle něj často řešíme až následky povodní, eroze nebo sucha. Řešením může být systematická revitalizace krajiny, lepší práce s daty a také umělá inteligence, která umožní přesněji předvídat klimatická rizika a navrhovat účinná opatření. Které hlavní překážky vidíte na cestě k udržitelnějšímu

Představa, že udržitelnost je jen povinnost spojená s reportingem, náklad navíc nebo jednorázový projekt, patří mezi časté mýty. Tváře Udržitelnosti v dalším díle anketního seriálu vysvětlují, proč může být naopak způsobem přemýšlení, který firmám pomáhá hledat úspory, lépe se připravit na budoucnost a získat větší odolnost. Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří? Ivana Pokorná, ESG manažerka, ComAp Group Největší mýtu

Organizace Nevypusť duši se soustředí na posilování odolnosti české společnosti v oblasti duševního zdraví. Od covidového období se v této věci ledy pohnuly, především zástupci mladší generace se mnohem více zabývají stavem své psychiky. Jak o své duševní zdraví účinně pečovat, však ví málokdo. „Udržitelná péče nejsou velké zásahy v okamžiku krize, ale malé kroky, které bychom měli dělat každý den,“ říká ředitelka organizace Barbora Pšenicová. Téma udržitelnosti se neomezuje

Stát by měl podporovat nejen realizaci, ale i přípravu revitalizačních projektů, protože jejich absence bývá úzkým hrdlem oživování starých areálů, říká Jakub Lichnovský z PRK Partners. Vysídlení německého obyvatelstva po roce 1945, deindustrializace po roce 1989 i celkový přístup k problému v éře po pádu komunismu vedly k tomu, že Česko je více než některé okolní země poseto starými průmyslovými a zemědělskými areály. „Mám rád tržní prostředí, ale u brownfieldů trh někdy jed