Jak se daří společnosti snižovat plýtvání potravinami? Kde a jak vznikají největší ztráty? Co znamená pojem ledničková slepota? I na tyto otázky odpovídala v rámci živého vysílání projektu [ta] Udržitelnost Michaela Franeková, Nutrition EE Lead & Head of Country ČR/SR společnosti Unilever.
Plýtvání potravinami je celosvětový problém. Společnost Unilever, jako jeden z předních světových výrobců potravin, se proti tomu snaží bojovat. Přesto se i ona s tímto problémem potýká. Podle Franekové ztráty vznikají ani ne tak v samotné výrobě jako ve zbytku dodavatelského řetězce. „Pokud se budeme bavit o ztrátách jen v samotné produkci, je tu více elementů. Jedním z nich jsou vstupní suroviny - polotovary, které nemusí splňovat určité specifikace, především co se týče kvality. Pokud by se do oběhu pustila nějaká nekvalitní surovina, finální výše odpadového materiálu by byla daleko větší. To představuje větší část. Tu menší představují hotové produkty, které nesplňují kvalitativní standardy. Mají třeba špatně natištěnou nebo nesprávnou etiketu. Obecně lze tedy říct, že zhruba dvě třetiny ztrát vznikají ve výrobě a jedna třetina jsou finální produkty, které jsou kvalitativně v pořádku, ale nám se nepodaří je efektivně prodat,“ vysvětluje na úvod Franeková.
Společnost Unilever se přesto drží své firemní ambice a podniká kroky, aby žádné jídlo v dobrém stavu neskončilo na skládce. „V rámci finálních produktů spolupracujeme s charitativními organizacemi. Většinou se stává, že m áme určité procento produktů, kterým končí expirační doba, do kdy jsme schopní produkt prodat partnerovi, protože i on potřebuje určitou dobu, aby byl schopný produkt dodat koncovému spotřebiteli. Pokud se to v tomto čase nepodaří, používáme různé promo aktivity, abychom produkty prodali. Dalším krokem je pak darování charitativním organizacím, například potravinovým bankám nebo dětským domovům,“ říká Franeková. Zmiňuje přitom, že s širokým portfoliem nabídky Unileveru se pojí také různě složitá distribuce. Například zmrzlina je velmi náročná, protože je třeba ji držet ve zmraženém stabvu, ale i tak se daří jí věnovat charitám. U ostatních potravinových produktů je pak logistika bezproblémová. „Na skládkách nebo ve spalovnách končí jenom potraviny, které mají například kvalitativní závadu a které tudíž nemůžeme darovat,“ dodává Franeková.
Pokud vznikne takzvaný sekundární odpad už ve výrobě, spolupracuje firma se svými partnery a daruje nebo prodává tedy tento “odpad” například výrobcům krmiv pro zvířata.
“Jde o kvalitní suroviny, ale už se nedají zpracovat do finálního produktu,“ podotýká Franeková.
Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN skončí na cestě od zemědělců na stůl spotřebitelů přibližně jedna třetina potravin jako odpad. Jen v Evropě jde asi o 87,6 milionu tun potravin ročně, v globálním měřítku je řeč o 1,3 miliardy tun. Podle nového průzkumu agentury IPSOS, který vznikl jako součást projektu proti plýtvání potravinami pro značku Hellmann’s, jsou ale Češi v konzumaci potravin svědomití. „V minulosti nám účastníci výzkumu potvrdili, že potraviny nevyhazuje 78 procent z nich, dnes je to až 81 procent. Také nás potěšilo, že lidé začali vnímat rozdíl mezi termíny minimální trvanlivost a spotřeba do, na tom například pracujeme s Českou federací potravinových bank. Potravinový odpad v domácnostech většinou vzniká tak, že lidem chybí inspirace, jsou unavení z vaření. Nyní se čísla zlepšují i kvůli krizi a ekonomickému aspektu. Naším úkolem je lidi nadále inspirovat k vaření,“ vysvětluje Franeková.
Často zmiňovaný fenomén je i ledničková slepota. Jde o přehlížení potravin, které máme doma. Může jít třeba o potraviny, které pro nás nejsou v porovnání se zbylým obsahem lednice tak přitažlivé nebo to jsou třeba různé zbytky z našeho předešlého vaření, z nichž by šel lehce připravit nový pokrm. Často je tak přehlížíme do doby, než se zkazí a musíme je vyhodit. „Ledničku tedy zavřeme, objednáme si jiné jídlo nebo se dojdeme najíst jinam. Ze zmiňovaného výzkumu vyšlo, že číslo kolem tohoto termínu klesá a lidé se tak snaží více zpracovávat potraviny, které mají doma,” říká Michaela Franeková.
Jak slouží umělá inteligence v boji proti plýtvání potravinami? Je gastronomie jedním z hlavních přispěvatelů k plýtvání? Jak pomáhají moderní technologie? Celý záznam z rozhovoru je k dispozici zde.