Zjednodušení ESG reportingu přináší úlevu, ale i práci navíc

Část byznysu odklad povinností souvisejících s nefinančním reportingem vítá. Pro jinou, která s ním počítá a připravuje se na něj dlouhodobě, představuje balík Omnibus spíše komplikaci. Vyplynulo to z debaty, kterou v rámci podzimní Euro Business Breakfast věnované udržitelnosti vedly expertka na ESG reporting z ministerstva financí Hana Kubcová a manažerka na tutéž oblast z poradenské společnosti EY Radka Mikulenka.

---

Balíček opatření Omnibus I, který představila Evropská komise letos v únoru, výrazně změnil jízdní řád týkající se povinností spjatých s nefinančním reportingem. Část byznysové sféry vnímá dosti negativně, že se tak stalo uprostřed hry. 

„Byl to nečekaný obrat o 180 stupňů, který změní pravidla ve všech parametrech. Chápu snahu snížit administrativní zátěž, ale bylo to příliš pozdě. S některými firmami se připravujeme dva tři roky na původní požadavky dané směrnicí CSRD a pokud nyní vypadnou z povinného reportingu mají logicky obavu, že investovaný čas a peníze nebudou plně uplatněny Teď je to chaotické a firmy neví, na čem jsou,“ komentovala změny Mikulenka. Většina informací platí krátkou dobu a neví se v jaké podobě to bude v rámci trialogu schváleno.

Její spoludiskutérka Kubcová vnímá odklad a úlevy spíše pozitivně, protože větší části trhu to pomůže. Nicméně zásah podle ní mohl a měl být konkrétnější. „Jelikož evidujeme hlasy z byznysu, že podniky vnímají povinnost negativně, považujeme spíše za dobré, že s tím Komise přišla. Osobně si ale myslím, že problém je však spíše na úrovni nižších předpisů, především standardů ESRS, kde by se ulevit mělo,“ dodala.

„Prozíravé“ Česko

Mikulenka následně poukázala na základní problém celé matérie, a to dlouhodobou nedostatečnou komunikaci ze strany tvůrců regulace. „Komise až v roce 2024 začala reagovat na připomínky k sektorovým standardům, což se promítlo do letošního Omnibusu I. Stále platí, že komunikace celkově o směrnici CSRD, o tématu a o standardech je velmi vzácná, což tématu nepomáhá,“ přidala poradkyně. 

Zástupkyně resortu financí Kubcová připomněla, že vlažnost tuzemských zákonodárců v implementaci požadavků na podávání zpráv o udržitelnosti se v tomto konkrétním případě ukázala být nezamýšlenou výhodou. „Česko zvolilo přístup, který je v částečném rozporu s požadavky směrnice CSRD, protože už v loňském roce měly být do tuzemské legislativy zapracovány všechny fáze náběhu povinnosti. Česká republika zapracovala pouze jednu. Tímto v uvozovkách prozíravým řešením jsme se však vyhnuli schvalování odkladů a přechodných období plynoucích ze směrnice stop-the-clock přijaté letos v dubnu, která byla též součástí balíčku opatření Omnibus I“ vysvětlila.

Nejistoty zůstávají

Ačkoli nemalé části firem přinesl odklad a zmírnění povinností skutečně úlevu, pro další část byznysu to znamená ještě více nejistoty. Podle expertky EY se to týká především velkých povinných subjektů. „Nejistot je řada, třeba kolem ověřování zpráv, samotná evropská taxonomie je plná nejistot, čeká se na prahy, pak přijde balík zjednodušování šablon, vyjímání klíčových ukazatelů a to opět nehraje do karet povinných subjektů, jako jsou banky, které potřebují vykazovat poměr zelených úvěrů, k čemuž potřebují kvalitní data. Když ta budou simplifikována a odstraňována, nemohou banky a další subjekty dostát požadavkům,“ upozorňuje Mikulenka.

V určitém vzduchoprázdnu se však ocitly i firmy, které s povinností počítaly, ale nyní z ní vypadnou či byla odložena. Podle Kubcové mají podniky v případě, že jsou na reporting nachystány a chtějí dobrovolně reportovat, v zásadě dvě možnosti. „Pokud se rozhodnou pro dobrovolný reporting z různých důvodů, mohou buďto svoji zprávu označit jako „Zpráva o udržitelnosti“, tím budou muset dodržet všechny požadavky, které zákon o účetnictví pro zprávu o udržitelnosti stanoví, což mimo jiné znamená, že tato dobrovolná zpráva o udržitelnosti bude součástí výroční zprávy a bude ověřena auditorem. Rozvolněním je možnost použít namísto standardů ESRS (European Sustainability Reporting Standards – pozn. red.) další mezinárodně uznávané standardy. Druhou možností je neoznačit takovou zprávu jako „Zpráva o udržitelnosti“. V tom případě se na ni nevztahují požadavky zákona o účetnictví a mohou uvést informace dle svého uvážení. Tyto informace nebudou ověřeny auditorem.“ uvedla Kubcová. 

Kdo nestojí o úlevy

Kubcová dále upozornila, že směrnici CSRD je třeba vnímat v širším kontextu. Po firmách budou požadovány informace o udržitelnosti nejen z hlediska hodnotových řetězců, ale i například od finančních institucí.

Radka Mikulenka navázala s tím, že pro velké hráče, u nichž povinnost reportovat zůstává, je letošní zjednodušení velmi problematické. „Společnost, která se dobře připravovala a má nastavené procesy, stojí zjednodušení další čas, protože musí vše upravovat. Máme klienty, kteří nemají žádný problém reportovat, vidí v tom příležitost a informace rádi předají. Ty si ani nic zjednodušovat nebudou,“ vysvětlila analytička.

Právě tyto firmy velmi dobře chápou, že ESG není jen compliance, tedy dosažení souladu s legislativou, ale že jde o strategickou prioritu, která jim může velmi pomoct. Tuto perspektivu si ale zdaleka neosvojily všechny subjekty. „Je to obrovský rozdílné. Jsou společnosti, které již před směrnicí dělali mnoho, jiné i teď vyčkávají. Obecně chybí veřejná debata. Bylo to vidět i v rámci voleb do sněmovny, kdy si toto téma nikdo nevzal za své. Přitom se to dá uchopit pozitivně a spoustu mladých voličů by to zaujalo. Sami ve firmách vidíme, že z veřejné debaty vzniká spíše ten kritičtější pohled. Přitom to přináší příležitosti a úspěchy, jimiž se firmy rády pochlubí. Mohou třeba získat obrovskou zakázku v zahraničí a vyhrát mezi lokálními hráči díky tomu, že mají dobře spočítanou uhlíkovou stopu,“ uzavřela Mikulenka.