Žít udržitelně znamená volit vědomě, ne být dokonalý

Na pultech obchodů se stále víc prosazuje cirkulární přístup k obalům a produktům – zákazníky dnes zajímá, co se s výrobky stane, až je přestanou používat, a za jakých podmínek vznikly. Markéta Kajabová, jednatelka dm drogerie markt ČR, udržitelnost nevnímá jako soubor pravidel, ale jako způsob přemýšlení: snažit se žít tak, aby to dávalo smysl nejen nám, ale i světu kolem, a uvědomovat si, jak dnešní volby formují zítřejší realitu.

---

Jak byste vysvětlili hlavní cíle udržitelnosti žákům první třídy? 

Začala bych pravděpodobně tím, co znají ze svého okolí. Řekla bych jim, že udržitelnost znamená starat se o svět kolem sebe – o přírodu, o lidi, o věci, které máme. Třeba když nenechají zbytečně téci vodu z kohoutku, nebo když na procházce nezahodí obal od svačiny do trávy.

Ukázala bych jim, že když chráníme lesy, louky nebo třeba včely, pomáháme tomu, aby příroda mohla dál růst a žít. A že když se o svět staráme společně, bude hezký a bezpečný i pro ostatní – pro jejich kamarády, rodiče, zvířata, která mají rádi. Děti často chápou víc, než si myslíme – stačí jim dát příležitost.

 Jak se udržitelnost propisuje do vašeho osobního života? Jaké kroky v tomto směru podnikáte? 

Udržitelnost je pro mě něco, co se postupně stalo přirozenou součástí každodenního života. Ne jako soubor pravidel, ale jako způsob přemýšlení. Doma se snažíme opravovat věci, které ještě mohou sloužit, místo toho, abychom je hned nahrazovali. Třídění odpadu je samozřejmost, ale jdeme i dál – třeba nakupujeme s rozmyslem a dáváme přednost sezonním a lokálním potravinám.

Vědomě se vyhýbám zbytečnému plýtvání – ať už jde o jídlo, oblečení nebo čas. Udržitelnost pro mě není o dokonalosti, ale o každodenních vědomých volbách, které jsou v souladu s tím, co považuji za důležité. A když se to daří doma, přirozeně se to promítá i do pracovního prostředí.

Co bylo ve vašem oboru hlavním udržitelným trendem roku 2025?

Jako klíčový trend se  jasně ukázal důraz na cirkulární přístup k obalům a produktům. Zákazníci se čím dál víc zajímali o to, co se s obalem nebo produktem stane poté, co ho přestanou používat – a my jako maloobchod jsme na to museli reagovat. Téma znovupoužitelných obalů, recyklace, ale i snižování množství odpadu při samotném prodeji hrálo zásadní roli. Zároveň zesílil tlak na transparentnost – lidé chtěli vědět, odkud produkt pochází, kdo ho vyrobil a za jakých podmínek. To všechno vnímám jako příležitost, jak posílit důvěru a posunout se v udržitelnosti ještě dál.

 Které hodnoty a principy jsou klíčové pro udržitelný životní styl?

Pro mě jsou základem udržitelného životního stylu tři věci: ohleduplnost, odpovědnost a jednoduchost. Ohleduplnost k lidem, přírodě i budoucnosti. Odpovědnost za to, jaké dopady mají naše každodenní rozhodnutí – ať už jde o to, co kupujeme, jak cestujeme nebo jak trávíme čas. A jednoduchost v tom smyslu, že ne všechno musíme mít hned, ne všechno musíme vlastnit, a ne všechno musíme dělat na maximum.

Udržitelnost pro mě není o dokonalosti, ale o hledání rovnováhy. O tom, že se snažím žít tak, aby to dávalo smysl nejen mně, ale i světu kolem. A že se učím vnímat souvislosti – mezi tím, co dělám dnes, a tím, co to může znamenat zítra.

Jaké argumenty používáte v debatách s odpůrci udržitelných trendů, podle nichž narušují svobodu podnikání?

Snažila bych se nejdřív pochopit, co tím vlastně myslí. Často za tím není odpor k samotné myšlence, ale spíš obava – že to bude drahé, složité nebo že to naruší zaběhnuté procesy. V takových debatách se snažím ukázat, že udržitelnost není o zákazu nebo omezení, ale o hledání chytřejších a dlouhodobě udržitelných řešení. Takových, která dávají smysl nejen z pohledu životního prostředí, ale i z hlediska nákladů, vztahů se zákazníky nebo stability firmy.

Zkušenost mi ukazuje, že když se změny dělají s rozumem a postupně, nejsou překážkou, ale příležitostí. A že firmy, které se nebojí přemýšlet dopředu, často získávají náskok a budují si pevnější vztahy – jak uvnitř týmů, tak směrem k zákazníkům.