Zemní plyn zatím nahradit neumíme. Bezemisních alternativ není dost, říká Andrej Prno

Dekarbonizace znamená odchod od fosilních paliv, mezi která patří i zatím hojně využívaný zemní plyn. Evropa by jej chtěla do roku 2030 nahradit zhruba z deseti procent biometanem. Jeho produkce by ovšem za pět let musela vrůst sedmkrát. „Obávám se, že ten cíl nebude naplněn,“ řekl místopředseda představenstva společnosti Pražská plynárenská distribuce Andrej Prno v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost. V případě další bezemisní alternativy – vodíku, bude podle něj Česko odsouzeno v následujících dekádách k dovozu.

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

Jsou cíle, které se snáze vyhlásí, než splní. Platí to také o skoncování s fosilními palivy. Česká spotřeba zemního plynu je zhruba 74 terrawatthodin ročně, v případě elektřiny je to zhruba 60 terrawatthodin. „To znamená, že pokud bychom chtěli nahradit zemní plyn, museli bychom postavit jednou tolik výroben elektrické energie, což není úplně jednoduché. Předpokládám tedy, že zemní plyn bude mít nadále velice silnou roli v energetickém mixu nejenom za deset, ale i za dvacet třicet let,“ řekl Andrej Prno.

Cestou je ale podle něj určitě ozeleňování plynárenství a postupné nahrazování zemního plynu bezemisními alternativami. Tou nejpříhodnější se dnes zdá být biometan, tedy vyčištěný bioplyn, který vzniká rozkladem organické hmoty. Aktuálně se jej v EU vyrobí pět miliard metrů krychlových ročně, což je pětinásobek oproti stavu před deseti lety. Unie by chtěla dosáhnout do roku 2030 produkce 35 miliard metrů krychlových, tedy sedminásobku nynějšího objemu. Andrej Prno to nevidí jako realistické. I kdyby se ovšem cíl podařilo splnit, biometan by v Evropě nahradil jen desetinu spotřeby zemního plynu, která se pohybuje kolem 350 miliard metrů krychlových.

V Česku je podle Prna aktuálně připojeno kolem desítky biometanových stanic. „Máme tady ale velký potenciál. Funguje tu hruba 500 bioplynových stanic, které produkují bioplyn na výrobu elektřiny a tepla. Věříme, že po určitém upgradu se velká část z nich stane stanicemi biometanovými,“ uvedl. V oboru se tak podle něj počítá s tím, že biometan by mohl výhledově nahradit deset až 15 procent domácí spotřeby zemního plynu.

Andrej Prno, Pražská plynárenská distribuce a moderátor David Mařík

Vodík z Afriky či jihu Evropy

Další hodně skloňovanou bezemisní alternativou je vodík. „Možná bych začal aktuálním projektem, který se řeší v Hranicích u Aše, kde by měl být v horizontu několika týdnu nebo málo měsíců vodík vstřikován do distribuční soustavy. Věřím, že umožní laické i odborné veřejnosti pochopit, jak to všechno funguje, že to není žádný rizikový plyn, ale právě naopak. Je to plyn, který nám má pomoct dostat se do bezemisní budoucnosti,“ uvedl Prno. Narážel tak na fakt, že vodík je náročnější na manipulaci a těsnost potrubí, mimo jiné proto, že molekula tohoto plynu je velmi malá. Plynárenství se podle Prna připravuje na distribuci stoprocentního vodíku. Provedené analýzy a testy ale ukázaly, že už nyní je soustava připravena na jeho dvacetiprocentní směs se zemním plynem. 

Složitější je otázka, kde bude Česko vodík brát. Aby dával ekologicky smysl, je nejlepší produkovat jej s využitím přebytečné energie z obnovitelných zdrojů. Těch ale není dost ani pro zásobování země elektřinou. „Myslím, že budeme odsouzeni k dovozu, a to nejenom z krátkodobého, ale i z dlouhodobého pohledu,“ předpověděl Andrej Prno. Odkázal přitom na vodíkovou strategii České republiky, která v první fázi do roku 2030 počítá s tím, že se bude vodík vyrábět pouze pro lokální využití a distribuovat se budou jen případné přebytky. Následná fáze takzvaných globálních mostů od roku 2030 do roku 2045 spočívá v tom, že bude Česko vodík dovážet zejména ze severní Afriky, případně z jižní Evropy nebo z Ukrajiny.

Budoucnost plynu v dopravě

Ani bezemisní alternativy tedy zemní plyn hned tak nenahradí. Podle Andreje Prna by dokonce mohl zažít opětovný návrat na scénu například v dopravě, kde s ním Evropa měla velké plány. Jeho využití totiž nevyžaduje složité přestavby spalovacích motorů, emise CO2 jsou proti ropným palivům nižší zhruba o 30 procent a zároveň jeho spalováním nevznikají žádné pevné částice. V Česku vzniklo přes 230 plnících stanic a jezdí tu 30 tisíc aut na stlačený zemní plyn CNG.

Tlak na snižování emisí byl ale od roku 2020 tak velký, že automobilky kvůli splněni flotilových limitů raději vše vsadily na elektromobily a auta na CNG v Evropě přestaly nabízet. Prno však soudí, že to bylo předčasné a CNG možná ještě zažije svůj návrat. Plyn podle něj tak jako tak v dopravě žije dál, a to ve zkapalněné LNG formě, kterou využívají nákladní auta. 

Na silnice si také hledá pomalu ale jistě cestu již zmiňovaný vodík. V České republice zatím fungují čtyři vodíkové stanice, zároveň existuje už několik automobilek, které vozidla nato palivo vyrábějí. V delším horizontu je tak budoucností plynu v dopravě právě vodík, soudí Andrej Prno.

Co komplikuje přechod na biometan v Praze? Jaké plynové potrubí přežije až sto let? Jak přísně se dnes hlídá, aby plyn neunikal do ovzduší? Sledujte celý rozhovor s Andrejem Prnem.