Zelená transformace není PR, ale obrovská byznysová příležitost

Debata o udržitelnosti se často zjednodušuje na marketing a ekologii, skutečný dopad ale vzniká jinde. Podle Alvina Korčáka z Impact Hubu jsou základem poctivá data napříč dodavatelským řetězcem a odvaha zaměřit se na opatření, která opravdu něco změní. Upozorňuje, že zelená transformace v sobě nese obří ekonomický potenciál – od energetických úspor až po využití umělé inteligence. Nesmí však zůstat jen u ekologie - udržitelný rozvoj totiž nefunguje bez sociální spravedlnosti a ochoty měřit úspěch i jinak než krátkodobým ziskem.

---

Máte návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu?

Prvně se podívat do hloubky na to, jak reálně funguje byznys, ve kterém působím. Od začátku až do konce (napomoci mohou například analýzy životního cyklu produktů). Reálně sesbírat data, podívat se na dodavatelský řetězec a poté se pustit do úpravy těch věcí, které mají reálně největší dopad. Jakmile vyřeším tyto problémy, pustím se teprve do komunikace. Nikoliv, že se rozhodnu, že vyměním pár procent jednoho materiálu za jiný, abych mohl udělat komunikační kampaň o udržitelnosti. Případně vyřeším tu nejjednodušší a nejlíbivější věc, přestože to nemá reálný dopad.

Které nové technologie mají potenciál výrazně přispět k udržitelnosti?

Vidím velké příležitosti v obnovitelných zdrojích, zkombinovaných s jadernou elektřinou a implementací umělé inteligence, která může pomáhat například optimalizovat výkyvy v energetické síti, stejně jako zefektivnit produkci. Odstupem od fosilních paliv uděláme největší krok ve snížení emisí, obzvláště v České republice. Společně s energetickým zefektivněním, zateplováním budov atd. můžeme snížit české emise až o 65 %. 

Veřejná debata o udržitelnosti se hodně točí kolem dopadů na životní prostředí, tedy pomyslného písmene E ze zkratky ESG. Je podle vás věnována dostatečná pozornost i sociální odpovědnosti skryté pod písmenem S?

Udržitelná transformace musí být společensky spravedlivá, jinak není možná. Písmeno S z této trojice tak trochu za prvním písmenem v České republice kulhá. Ať v korporacích, tak veřejných diskusích či v legislativě se mu určitě dostatečně nevěnujeme. Sociální a společensky prospěšné firmy a organizace potřebují určitě větší podporu – ať už pro rozjezd nebo i pro jejich růst. Stejně jako potřebujeme začít přemýšlet nad tím, jak měříme náš růst. Nesmíme totiž zůstat jen u klasických ekonomických ukazatelů ale musíme do něj začít zahrnovat i všechny další charakteristiky, které právě můžeme najít v E,S i G oblastech.

Co se vám osvědčilo v situaci, kdy potřebujete o cestě k udržitelnosti přesvědčit některé zdrženlivější kolegy ve firmě?

Každé oddělení má jiné metriky pro měření svého úspěchu, ale téměř všichni slyší na finanční návratnost či zisk z přijatých kroků, opatření či implementovaných inovací. Jsem zastáncem toho, že zelená transformace nese v sobě obří ekonomický potenciál kamkoliv se podíváme (zvyšování energetické efektivity, předcházení vzniků odpadů, šetrné nakládání s dalšími zdroji jako je voda atp.). A pokud ten potenciál za opatřeními můžeme vidět v krátkodobém či střednědobém horizontu v datech a číslech, tak pak se diskuze vede o dost jednodušeji. 

Jak může každý jednotlivec najít rovnováhu mezi moderním životním stylem a udržitelnými hodnotami?

Podle mě je potřeba se koukat na to, co má opravdu dopad. Odkud beru elektřinu? Mám energeticky efektivní spotřebiče? Zateplený dům/byt? Kolik vody spotřebuju? Odkud putovali potraviny na můj stůl a spotřebuju je všechny? Klást si ty důležité otázky v oblastech, které mají opravdu reálný dopad. Můžu věnovat hodiny tomu, že budu řešit, jestli si mám nějakou věc tisknout na papír, anebo si vyčítat, že jsem do pití v restauraci zase dostal brčko, ale ve výsledku to nic nezmění. Jsou tu klíčové věci, které dělají ten největší dopad a spoustu z nich může ovlivnit každý z nás, bez toho, aniž by se mu to dramaticky projevilo na životním stylu, když nad tím budeme jen běžně uvažovat.