Zelená transformace budov? Největší brzdou nejsou regulace, ale chaos v datech

Při správě budov se o udržitelnosti rozhoduje každý den – ve spotřebě energií, údržbě technologií i kvalitě prostředí pro lidi. Monika Rosenkrancová, Head of Compliance and Sustainability ve společnosti M2C, upozorňuje, že největší překážkou nejsou jen nové regulace, ale především nedostatek kvalitních dat a změna myšlení. Budoucnost oboru podle ní určí propojení technologií, efektivního řízení a ESG.

---

Které hlavní překážky vidíte na cestě k udržitelnějšímu fungování vašeho oboru?

Jednou z hlavních překážek je podle mě stále to, že udržitelnost bývá vnímána jako samostatná agenda, nikoli jako přirozená součást provozu. Ve facility managementu se přitom skutečná udržitelnost budov ukazuje každý den: ve spotřebě energií, údržbě technologií, práci s odpady, využívání prostor, kvalitě vnitřního prostředí i v tom, jak bezpečně a efektivně budova funguje. Další výzvou jsou data. Mnoho firem dnes ví, že potřebuje měřit své dopady, ale nemá dostatečně propojené systémy, procesy nebo odpovědnosti. Bez kvalitních dat se udržitelnost těžko řídí a ještě hůř vyhodnocuje. A třetí překážkou je změna myšlení. Udržitelnost není jen otázka investic do technologií, ale také schopnost přemýšlet dlouhodoběji - nad životností vybavení, prevencí poruch, efektivitou provozu, zdravím lidí v budovách a celkovou hodnotou, kterou facility management přináší.

Které nové technologie mají potenciál výrazně přispět k udržitelnosti?

Velký potenciál vidím v technologiích, které propojují data, provoz budov a rozhodování. Patří sem moderní CAFM systémy, měření a regulace, chytré řízení energií, prediktivní údržba, vzdálený monitoring technologií nebo nástroje pro vyhodnocování spotřeb a provozních odchylek. Důležité je, že technologie samy o sobě nestačí. Jejich skutečná hodnota vzniká až ve chvíli, kdy pomáhají měnit každodenní provoz: snížit spotřebu, prodloužit životnost technologií, lépe plánovat údržbu, předcházet poruchám nebo zlepšovat kvalitu prostředí pro lidi. Do budoucna budou podle mě stále důležitější i nástroje, které propojí facility management s ESG reportingem. Firmy budou potřebovat nejen kvalitní služby, ale i měřitelná data o tom, jak jejich budovy skutečně fungují a jaký mají dopad.

Co se vám osvědčilo v situaci, kdy potřebujete o cestě k udržitelnosti přesvědčit některé zdrženlivější kolegy ve firmě?

Nejvíc se mi osvědčilo nemluvit o udržitelnosti jako o ideologii nebo povinnosti, ale jako o praktickém řízení firmy. Když se téma převede do konkrétních přínosů: úspory, nižší rizika, lepší data, efektivnější procesy, spokojenější lidé nebo silnější pozice vůči klientům, začne dávat smysl i kolegům, kteří k němu byli původně zdrženlivější. Důležité je také netlačit změnu jen shora. Funguje ukazovat konkrétní příklady, zapojovat lidi postupně a vysvětlovat, proč daná věc pomáhá právě jejich práci. Udržitelnost se pak přestane tvářit jako další úkol navíc a začne být vnímána jako nástroj, který může zlepšit každodenní fungování. Pomáhá mi také respektovat, že ne každý musí být pro téma nadšený od začátku. Někdy stačí, aby lidé pochopili praktický smysl. Nadšení často přichází až později, když vidí výsledky.

Co podle vás přinese povinný ESG reporting, který zavádí pro velkou část firem Evropská unie?

Povinný ESG reporting podle mě přinese hlavně větší důraz na data, transparentnost a odpovědnost. Firmy budou muset lépe rozumět svým dopadům, rizikům i příležitostem a nebudou se moci spoléhat jen na obecná tvrzení o tom, že se chovají odpovědně. Zároveň ale reporting sám o sobě nestačí. Jeho skutečná hodnota bude v tom, jestli firmám pomůže lépe řídit byznys. Pokud se z něj stane jen administrativní cvičení, bude to promarněná příležitost. Pokud ale data z reportingu firmy využijí k rozhodování, nastavování cílů, práci s dodavateli nebo řízení provozu, může mít velký přínos. Ve facility managementu to bude znamenat větší poptávku po měřitelných informacích o provozu budov: energiích, emisích, odpadech, údržbě, bezpečnosti i kvalitě prostředí. A to je oblast, kde může náš obor sehrát velmi důležitou roli.

Veřejná debata o udržitelnosti se hodně točí kolem dopadů na životní prostředí, tedy pomyslného písmene E ze zkratky ESG. Je podle vás věnována dostatečná pozornost i sociální odpovědnosti skryté pod písmenem S?

Myslím, že sociální oblast je stále trochu podceňovaná. Environmentální témata jsou viditelnější a často lépe měřitelná: energie, emise, odpady nebo spotřeba vody. Ale udržitelnost firmy stojí i na tom, jak se chová k lidem, jaké vytváří pracovní prostředí a jak podporuje diverzitu, bezpečnost, zdraví a férové příležitosti. V M2C je pro nás sociální rozměr velmi konkrétní. Dlouhodobě se věnujeme zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním a prostřednictvím společnosti Good Sailors také zapojování neurodivergentních kolegů do technologických a softwarových projektů. To podle mě ukazuje, že diverzita a inkluze nemusí být jen deklarace, ale mohou být přirozenou součástí byznysu. Ve facility managementu se písmeno S promítá i do samotného prostředí budov. Kvalita vzduchu, světlo, teplota, bezpečnost, čistota nebo komfort mají přímý vliv na zdraví a wellbeing lidí, kteří v nich pracují. Bez lidí proto udržitelnost nemůže být úplná.