Zákaz nezákaz, svět dál zaplavujeme plasty, včetně jednorázových

Plastová brčka, příbory, krabičky, sáčky… To vše mělo zmizet, ale nezmizelo. Gastronomické služby i další segmenty po celé Evropě je stále používají, ačkoli byly v roce 2021 zakázány a oficiálně vyřazeny z možnosti využití v Evropské unii. Na vině je nepovedená legislativa, absence kontrol a postihů, silná fosilní lobby a také lidská pohodlnost a hloupost. 

---

Když evropští politici zjistili, že 85 procent odpadu vyplaveného na pobřeží EU tvoří plasty – z nichž téměř polovina jsou ty k jednorázovému použití, rozhodli se učinit tomu přítrž. Evidence o škodlivosti látek uvolňujících se z plastového odpadu pro živé organismy byla již tehdy dostatečná – kdyby náhodou nestačil smutný pohled na řeky a hory odpadu, který bohatší část světa exportuje do té chudší.

Legislativci postupovali podle jednoduché logiky - stačí zakázat prodej, výrobu a dovoz těch nejškodlivějších produktů a problém zmizí. To se ale nestalo. Zpráva shrnující průzkum pěti nevládních organizací z roku 2024 napříč celým kontinentem zjistila, že zakázané výrobky jsou stále široce dostupné ve většině evropských zemí. Německá organizace Deutsche Umwelthilfe v témže roce provedla podobný průzkum v Berlíně. Výsledek? Zakázané plastové výrobky stále nabízí přibližně 70 % restaurací s jídlem s sebou.

Chybí bič

Jak uvádí web Deutsche Welle (DW), jedna z teorií vysvětluje toto všeobecné selhání tím, že se firmy zbavují zbytků zásob plastových produktů z doby pandemie covid-19. S tím ale nesouhlasí Britta Schautzová ze spotřebitelské organizace Verbraucherzentrale Berlin. „Zákaz vstoupil v platnost v roce 2021 a je nepravděpodobné, že by většina restaurací byla schopna skladovat tyto zásoby tak dlouho. Plast se časem stává porézním a bezpečně uchovávat potraviny a nápoje může jen omezenou dobu,“ uvedla s tím, že pravděpodobnější příčinou je nedodržování předpisů ze strany maloobchodníků a potravinářských firem.

Vede je k tomu pohodlnost i snaha ušetřit. Mnozí podnikatelé, kteří přešli na papírové alternativy plastu, to poznali na svém účetnictví. „Je to katastrofa,“ řekl DW nejmenovaný majitel restaurace. „Správné papírové talíře ani nemůžeme sehnat a je to nákladné,“ dodal. Další oslovení měli podobnou zkušenost. Od návratu k plastové praxi je neodradila ani hrozba pokuty až 100 tisíc eur.

Ani tomu se ale nelze příliš divit. Když DW kontaktovala úřady v pěti největších německých městech s dotazem, jak kontrolují dodržování pravidel a sankcionují jejich porušení, ani jeden z úřadů nedokázal uvést jediný příklad udělení pokuty. Většinou odpověděly, že jednají pouze na základě stížností, případně provádějí namátkové kontroly. V Německu jsou zakázány plastové sáčky o tloušťce 15–50 mikrometrů. Přesto 87 procent sáčků vydaných v roce 2022 spadalo do této kategorie.

Ale ani v zemích, kde se k novým pravidlům pokusili přistoupit seriózněji, se problém nedaří řešit. Keňa zakázala v roce 2017 plastové sáčky s možnou sankcí až do výše 4 milionů keňských šilinků (přibližně 620 tisíc korun) nebo až čtyřmi lety vězení. Již po dvou letech úřady evidovaly několik stovek zatčení a trestních stíhání.

Přestože se opatření zprvu jevilo jako relativně úspěšné a odpadu podle pozorovatelů skutečně ubylo, nyní se pokrok zpomalil. Plastové obaly do Keni proudí ze sousedních zemí, kde zákaz neplatí.

Honění myší

Zabijákem snah tohoto typu je online maloobchod. Na řadě platforem jsou plastová brčka a příbory široce dostupné bez jakéhokoli omezení. „Je opravdu snadné objednat zakázané plasty ze zemí mimo EU, které se evropskou legislativou nemusí zabývat,“ řekla Schautzová.

Mezery v zákoně využívají i evropští výrobci. Někteří obcházejí omezení tím, že jen mírně zesílí plast a výrobek označí jako „opětovně použitelný“. Nathalie Gontardová z Francouzského národního výzkumného ústavu pro zemědělství, výživu a životní prostředí německému webu řekla, že ji během přípravy dotčené legislativy kontaktovaly firmy s žádostmi o radu, jak by měly postupovat. O něco později si ale již pomohly samy. „Omlouváme se, ale už pomoc nepotřebujeme. Prostě plast zesílíme,“ zněl prý jejich argument. 

Základní problém ale spočívá především v tom, že opatření není globální. Nějakou formu zákazu plastů zavedlo 90 zemí, pravidla se však značně liší. Roztříštěnost systému vede k tomu, že dopad je minimální.

„Myšlenka, že budeme schopni vyřešit tento problém v jednotlivých zemích, je iluzorní,“ uvedla Ximena Banegas z Centra pro mezinárodní environmentální právo. „Všichni jen hrajeme hru na honění myší, když zakážeme jeden produkt tady, zatímco jinde se stále vyrábí.“

Kromě výzvy ke globální akci Banegas také prosazuje omezení výroby plastů, což je návrh projednávaný na jednáních OSN, naposledy v srpnu 2025. Koalice ropných zemí v čele s Íránem, Saúdskou Arábií, Čínou a Ruskem chtěla, aby legislativa zůstala na národní úrovni a zaměřila se na nakládání s odpady. Skupina 72 zemí vedená Norskem a Kanadou prosazovala širší zákazy a omezení výroby. Názory ale byly příliš rozdělené, aby OSN dosáhla konsensu. A tak plasty vršíme dál.