Za extrémní ničivost požárů může i vylidnění venkova

V posledních letech se to stalo pravidlem a nejinak tomu bylo i letos. V průběhu léta média zásobovala Evropany zprávami o ničivých požárech, především na jihu kontinentu. Změna klimatu způsobující extrémní vedra a delší období sucha na tom má sice největší podíl, ale není jediným viníkem. Svou roli hraje i to, že lidé nechávají velké části souše svému osudu a koncentrují se ve městech.

---

Letošní sucha a požáry nám důrazně připomněly, že téma udržitelnosti západního stylu života má mnoho vrstev a rozhodně není pasé. Všechny poloostrovy na jihu kontinentu jsou požáry sužovány pravidelně. Četnost požárů roste, rozsah postižených ploch se zvětšuje. Letošní sezóna byla jednou z nejničivějších na kontinentu za poslední desetiletí: požáry zachvátily rozsáhlé oblasti ve Španělsku, Portugalsku, Řecku, Turecku i na Kypru.

Téma ochrany obyvatelstva před tímto posilujícím jevem se tak stává zásadním pro vědce i politiky. Vědci potvrzují, že hlavní příčinou jsou klimatické změny a rekordní vedra. Nově však pojmenovali další příčinu - požáry jsou obzvláště ničivé také kvůli odlivu obyvatel z venkova. Může se to zdát jako protimluv, ale není. Opuštěnou půdu bez lidského obhospodařování plameny schvátí mnohem snáze než hospodářskou krajinu s pestrou skladbou vegetace.

Celospolečenské téma

V posledních desetiletích opustily vesnice a zemědělské komunity evropského venkova miliony lidí. Míří za lépe placenou a méně fyzicky náročnou prací v městských centrech. Půda, která odvěce sloužila lidem na venkově jako základní zdroj obživy, nejprve vlivem intenzivního zemědělství bez nezbytného času na regeneraci půdy ztratila podstatnou část živin a následkem zvyšujících se teplot a sucha se proměnila v jakousi spraš. Ta je nyní palivem pro požáry, které je velmi obtížné uhasit. OECD varuje, že opuštěná zemědělská půda představuje pro jih Evropy stále větší riziko požárů, protože méně lidí znamená méně obdělávání, péče a také včasného ohlášení ohně.

Samotná klimatická změna podle studie World Weather Attribution zvýšila pravděpodobnost vzniku požárů v červnu a červenci 2025 v Řecku, Turecku a na Kypru desetinásobně. Vlivu, který na šíření požárů má neobdělávaná opuštěná zemědělská půda, si všímají i servery Politico a BBC. Podle britské stanice náklady na požáry způsobené klimatickými změnami v Evropě dramaticky rostou, a to nejen v ztrátách ekonomických, ale i lidských. Zvrátit úpadek venkova proto není jen ekonomická či demografická priorita. Mělo by jít o celospolečenské téma hledání strategie jak v nových klimatických poměrech znovu osídlit opuštěné lokality.

Nejlepší obrana Evropy

Mnohé samosprávy se již činí. Stále častěji je v evropských médiích možno natrefit na zprávy o incentivách municipalit, které lákají nové obyvatele do opuštěných vesnic v Itálii, Řecku či Španělsku. Nabídky znějí neodolatelně, včetně domů zdarma a finančních příspěvků do začátku. Co se obvykle do pobídky nedostane, je informace o nedostatku vody v dané lokalitě. Ten je přitom takřka vždy hlavním důvodem vylidnění obce. Primárním úkolem všech takových snah je tedy vybudování adekvátní vodovodní infrastruktury, a to není levné.

Kromě samospráv se iniciativy chápou i další organizace. Projekt Futural například hlásá, že právě silnější venkovské komunity mohou být tou nejlepší obranou Evropy proti ničivým požárům. „Vesnice, kde se půda aktivně obdělává, spásá nebo obhospodařuje, jsou mnohem méně náchylné k nekontrolovanému šíření požárů,“ tvrdí projekt. Mimo jiné spustil program s jazykolomným názvem EW4Fthiotida, který v centrální Řecku mobilizuje občany a místní organizace, aby převzali společnou odpovědnost za půdu v okolí svých vesnic. Podporou kolektivních opatření na venkově projekt pomáhá zajistit, aby se opuštěná pole neproměnila v budoucí hořeniště.

Další program Keep Green rozvíjí inovativní přístupy k vyváženému využívání venkovské půdy a ochrany životního prostředí. Zaměřuje se na prevenci opouštění půdy podporou udržitelných činností, které udržují otevřenou, obhospodařovanou krajinu a zároveň chrání biologickou rozmanitost.

Ve Španělsku se udržitelnosti života na venkově a minimalizaci migrace do měst věnují organizace jako Transhumacia y Naturaleza, Escuelas Familiares Agrarias či dobrovolnický projekt Cooperativa Parkeri. V Itálii se na podobné programy rozvoje venkova soustředí iniciativy Legambiente Lombardia či InnovAgroWoMed.

Ze vzdálených klimatizovaných velkoměstských kanceláří se to nemusí zdát tak horké. Ale zapracovat na tom, aby se venkov stal odolnou první linií obrany, je prozíravé i z perspektivy měšťana. Přes všechny průmyslové revoluce a technologie jsme zatím stále zemědělskou civilizací a zkázonosnost evropských lesních požárů důrazně připomíná, že půda se opouštět nemá. Investicemi do odolnosti venkova může Evropa proměnit nevyužívanou půdu se suchomilnými rostlinami v produktivní, udržitelnou krajinu příznivou pro život, která zároveň plní funkci protipožární ochrany.