Vize nestačí, udržitelnost v těžkém průmyslu je každodenní práce

Transformace rafinérií je běh na dlouhou trať – udržitelnost se zde buduje krok za krokem. Od správných rozhodnutí a práce s daty až po schopnost vysvětlit složité procesy napříč firmou. To vše v prostředí plném technologických, ekonomických a legislativních bariér, které nelze přehlížet. Podle Radky Markové, manažerky CSR a ESG reportingu ve společnosti Orlen Unipetrol není udržitelnost jednorázový projekt, ale dlouhodobý proces vyžadující realistický pohled, trpělivost a postupnou přeměnu.

---

Které hlavní překážky vidíte na cestě k udržitelnějšímu fungování v oblasti zpracování ropy?

Rafinérie jsou primárně navrženy pro zpracování ropy a jejich přestavba na udržitelné technologie je finančně a technologicky náročná. Mluvíme o miliardových investicích  s nejistou návratností. Situaci nezlehčují ani regulatorní nařízení, která jsou navíc po celém světě odlišná – nařízení platná pro Evropu jsou jiná než ve Spojených státech a jiná v Asii. To samé musíme říct i o cenách energií, které významně ovlivňují fungování průmyslových podniků v Evropě. Při rozhodování a plánování managementu nepomáhají ani časté změny v legislativě. Dalším problémem je nedostatek vstupních surovin pro výrobu alternativních paliv či chemickou recyklaci. Problém může být nedostatek kvalifikovaných pracovníků, neboť přechod na nové technologie si žádá nové dovednosti. 

Jak byste vysvětlila hlavní cíle udržitelnosti žákům první třídy?

Udržitelnost je slovo, které jste už určitě slyšeli nebo v brzy uslyšíte. A co to teda znamená? My lidé, bychom se měli starat o planetu Zemi, na které žijeme. A to tak, abychom si tu zachovali krásnou a zdravou přírodu a všichni lidé si tu spokojeně žili. Aby na Zemi bylo pro všechny dost místa, aby všichni lidé měli co jíst a aby se k sobě hezky chovali. A co byste pro to, aby se nám tu dobře žilo mohli udělat vy, děti? Důležité je, abychom se k sobě navzájem chovali hezky a neubližovali si, ani se navzájem jeden druhému neposmívali. Abychom si půjčovali hračky a pomáhali si. Odpadky neházíme na zem, ale s rodiči nebo ve škole se naučíme třídit odpad a dávat do jiné popelnice zvlášť papír, plast a sklo.  Ale i se zbytky jídla se dá dělat něco jiného než ho hodit do koše. Neubližujeme zvířátkům a neničíme kytky. Měli bychom také třeba šetřit vodou. Takže když si čistíme zuby, tak zavřeme vodu, aby zbytečně netekla do umyvadla. A zkusíme zhasínat světlo, když odcházíme z pokoje, aby se zbytečně nesvítilo.

Jaký máte recept na efektivní sběr a vyhodnocování dat o udržitelnosti ve vaší firmě?

Efektivní sběr a vyhodnocování dat o udržitelnosti jsou klíčové, aby firma mohla plnit požadavky reportingu a zároveň skutečně přispívala k udržitelnému rozvoji. Vše se teprve učíme, častokrát metodou pokus-omyl, nicméně kdo neměří, neexistuje. Důležité je si uvědomit, že se jedná o komplexní a složitou záležitost, která stojí na spolupráci. Důležité je si stanovit cíle a říct, co měříme a jak. Další je zapojení kompetentních lidí, aby výsledky byly relevantní. Seznam kontaktních osob a komunikace s nimi jsou klíčové. Nastavování sběru dat také není jednoduchý proces zvlášť, když firma nemá softwarový nástroj. Podle mého názoru automatizace přispívá ke zjednodušení, zrychlení procesu, předcházení chyb, konzistenci údajů a jednoduché validaci dat. Nesmí samozřejmě chybět hodnotící analýza a zpětná vazba na zapojené pracovníky. Na základě výsledků je následně nutné upravit strategii a cíle a snažit se zlepšovat. Nesmíme zapomenout na správnou komunikaci dovnitř firmy, ale i externě. Dodavatelsko-odběratelský řetězec firmy údaje uvedené ve zprávě určitě využije.

Co se vám osvědčilo v situaci, kdy potřebujete o cestě k udržitelnosti přesvědčit některé zdrženlivější kolegy ve firmě?

Mluvit co nejjednodušeji, ideálně „jazykem daného kmene“. Pomáhá uvádění čísel, úspor, srovnání. Vždy je důležité ukázat konkrétní data a příklady. Nevymýšlet něco, co už bylo vymyšlené a inspirovat se okolím. Hodí se klást otázky v oboru daných kolegů a ptát se, co oni konkrétně mohou udělat a změnit. Je třeba trpělivosti a mít radost i z malého pokroku. Určitě funguje propojení udržitelných cílů s individuálními finančními odměnami. No a samozřejmě bez motivace se neobejdeme.  

Co bude v oboru zpracování ropy hlavním udržitelným trendem?

Je nutná transformace rafinérií směrem k nízkouhlíkovým a víceúčelovým energetickým centrům. Nutná je přeměna rafinérií na zařízení pro výrobu biopaliv (např. HVO – hydrogenovaný rostlinný olej) a syntetických paliv. Rafinérie potřebují snížit uhlíkovou stopu produktů a využít stávající infrastrukturu pro něco nového. Důležité je oběhové hospodářství. V našem případě hovoříme o zpracování použitého plastu a to jak mechanickou tak i chemickou recyklací. Měl by se zvyšovat podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů v provozu rafinérií. Přechodem z uhlí na plyn v rafinérii se významně sníží emise CO_2. Uvažuje se i o instalaci technologií pro zachytávání a ukládání CO₂ v podzemních zásobnících. Nesmím zapomenout ani na spolupráci s technologickými firmami na monitoringu emisí a využití umělé inteligence a datové analýzy pro optimalizaci provozu a predikci údržby.