Udržitelný konzum je možný. Technologie mohou změnit, jak nakupujeme
Lidé budou vždy chtít nové oblečení, protože móda není jen o praktické potřebě, ale také o tom, jak se ve společnosti cítíme. Podle Mikuláše Hurty, CEO a zakladatele NIL Textile, proto nestačí přesvědčovat spotřebitele, aby méně nakupovali. Cestou může být technologie, která umožní vyrábět a spotřebovávat jinak – od kultivované bavlny a proteinových vláken až po nové materiály. Udržitelnost přitom podle něj začíná u dat: bez nich se firmy greenwashingu jen těžko vyhnou.
Které hlavní překážky vidíte na cestě k udržitelnějšímu fungování vašeho oboru?
Ta hlavní překážka na cestě k udržitelnému textilu je fakt, že oblékání je spojené se socio-psychologickými aspekty lidského chování. Jinými slovy většina lidí má potřebu kupovat si nové oblečení, aby se ve společnosti cítili dobře. Proto iniciativy zaměřené na omezení konzumu bohužel dlouhodobě selhávají a změna je velmi pomalá. Pomoct mohou právě technologie, které umožní „udržitelný konzum“ – odvážné sousloví, že? Já však věřím, že časem bude reálné.
Máte návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu?
My v NIL Textile opíráme všechna svá tvrzení o data – ať už jde o LCA analýzy, vědecké články či univerzitní expertízy. A to je si myslím nejlepší způsob jak se greenwashingu vyhnout. Na toto téma nedávno vyšla legislativa Green Claims Directive, která spoustu věcí upravuje, avšak také v něčem znevýhodňuje ekologičtěji vyráběné produkty. V čem? Když výrobce auta dá do reklamy, že auto je rychlé, nemusí mít papír na to, že jede např. více než 100 km/hod. Když prodejce nábytku dá do letáku „pohodlná sedačka,“ nemusí mít certifikát pohodlnosti. Pokud však značka chce promovat ekologické tričko, pak musí mít konkrétní data. To vytváří určité tržní nerovnosti.
Které nové technologie mají potenciál výrazně přispět k udržitelnosti?
V textilu je to určitě kultivovaná bavlna, kterou vyvíjíme, a proteinová vlákna. V celkovém měřítku pak určitě fúzní reaktor, který může změnit světovou energetiku, a kultivované maso, které má potenciál skokově snížit emise potravinářského průmyslu.
Jak se udržitelnost propisuje do vašeho osobního života? Jaké kroky v tomto směru podnikáte?
U každé věci, kterou mám, prodlužuji její život opravami, znovuvyužitím apod. Nové oblečení téměř nekupuji. Snažím se nejíst maso ač mi velmi chutná, každopádně je zodpovědné za čtvrtinu celosvětových emisí skleníkových plynů. Ovoce, zeleninu apod. nebalím do jednorázových sáčků a jednorázovým obalům se vyhýbám kde to jde. Občas když vidím nějakou plechovku na ulici na zemi, hodím ji do koše. No a pak takové ty klasiky jako třídění odpadu, preference vlakové dopravy na delší trasy apod.
Jaké argumenty používáte v debatách s odpůrci udržitelných trendů, podle nichž narušují svobodu podnikání?
Já obecně nejsem zastánce tržních regulací, každopádně pokud někde vidím jejich smysl, pak právě v oblasti řízení negativních externalit. Abych nebyl moc odborný – heroin si v obchodě nekoupíš, protože prokazatelně vede ke špatným věcem. Stejně tak by sis v obchodě neměl být schopen koupit tričko, které vzalo dětství nějakému chlapečkovi v Kambodži. Jednoduché.
Komentáře