Udržitelnost 2026: Co čekat a proč nečekat

Po loňských turbulencích, které v regulaci oblasti zelené transformace připravili evropští lídři, bude letošek obdobím konsolidace. Překážky na cestě k udržitelné budoucnosti to ale bohužel nijak neumenšuje. Co můžeme letos v otázkách regulace očekávat? A které výzvy vedle těch notorických nabírají na významu?

---

V loňském roce se naplno rozhořel ideologický střet nad tématem udržitelnosti. V některých částech světa posílil klimaskeptický proud, byť třeba v případě Česka bude krocen pragmatismem hlavní síly nové koalice. Agendu udržitelnosti tak čeká další zátěžový test, nicméně věci jsou v běhu a na kompletní ústup na globální ani lokální úrovni to spíše nevypadá. Už proto, že strkání hlavy do písku málokdy vyřeší faktické problémy.

Další ústupky

Jak vyplývá i z mnoha výstupů projektu [ta] Udržitelnost, podstatná část byznysu počítá s pokračováním dosavadního trendu. Navzdory loňskému střečkování evropské politické reprezentace nad regulací, které bylo zhmotněno balíkem Omnibus, firmy dál investují do dekarbonizačních opatření i příprav na nefinanční reporting. Letošek by měl být z hlediska evropské regulace přeci jen klidnějším a stabilnějším rokem. I když...

Balík Omnibus, navržený v lednu a stvrzený v prosinci loňského roku, sňal plánované povinnosti zhruba z 80 procent původně dotčených subjektů. Směrnice CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive) a CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive) tak snad získaly svou finální podobu. I letos ale bude další zjednodušování pravidel klíčovým tématem. Vyjednávat se bude o podobě sektorových standardů či modelech vymahatelnosti. Podle zdrojů webu Responsible Investor se pod tlak lobbistů dostávají i regulační rámce SFDR (Sustainable Finance Disclosure Regulation) a ESRS (European Sustaiability Reporting Standards). Cílem je upravit pravidla zelené transformace tak, aby přestala brzdit ekonomický růst Evropy.

Zároveň by letos mohla začít platit směrnice GCD (Green Claims Directive), tedy opatření namířené proti greenwashingu. Původně měla vejít v platnost v polovině loňského roku, ale byla pozastavena kvůli obavám z přílišného postihu malých firem. Část trhu (a jistě i spotřebitelů) tuto normu nedočkavě vyhlíží. „Vyniknou ty společnosti, které budou schopny podložit svá tvrzení spolehlivými údaji, komunikovat pokrok jasným a lidským způsobem a sdílet jak úspěchy, tak i to, co nefunguje, bez obav z postihu za nedokonalost,“ uvedl k této směrnici viceprezident Mars Wrigley Europe Sam De Frates.

Výzvy pro udržitelnost

V praktické rovině mezitím vyrůstají na frontě udržitelnosti noví mocní soupeři. S boomem umělé inteligence roste též energetická náročnost spojená s jejím provozem. Hype kolem AI je obrovský a v této věci nelze očekávat úbytek zájmu či odklon investic. Jen provoz stávajících AI technologií a data center již spolyká stejně energie jako celé státy. Goldman Sachs Research předpovídá, že v příštích čtyřech letech stoupne energetická poptávka tohoto sektoru o 165 procent. Zájmem investorů tak bude hledat možnosti, jak dosáhnout udržitelných AI a data center. Ta budou muset hledat cesty nejen k vlastním energetickým zdrojům, ale i k maximální účinnosti, implementovat pokročilé chladicí systémy a umně hospodařit s odpadním teplem.

Podle některých predikcí v letošním roce také přibudou vrásky na čele šéfů HR oddělení. Jak ukázala loňská studie Green Skills Report realizovaná společností LinkedIn, poptávka po pracovní síle erudované v zelených tématech roste – zejména v energetice, výrobě a dalších technologických branžích. Jenže odborníků je málo. Ukázalo se, že zatímco poptávka po „zelených dovednostech“ vzrostla o osm procent, nabídka stoupla jen o čtyři procenta. O reprezentativnost studie netřeba mít obavy – autoři analyzovali údaje na „vzorku“ více než jedné miliardy členů sítě LinkedIn.

Očekává se též, že nejen byznysové subjekty, ale i samosprávy v letošním roce konečně začnou účelně pracovat na posilování klimatické odolnosti a na adaptačních opatřeních. Například ve Spojených státech, které se na federální úrovni prakticky vzdaly jakýchkoli mitigačních snah, lze očekávat kroky ve prospěch adaptace. „Před pár lety se o tom příliš nemluvilo, dnes je to nevyhnutelné. Přizpůsobení se klimatickým změnám bude vyžadovat značné investice v mnoha odvětvích,“ myslí si Rebecca Scottorn, partnerka L.E.K. Consulting. Podle stoupenců adaptace máme k dispozici dostatek technologií a dat, abychom adaptační opatření provedli již nyní a správně. Čím dříve se tak stane, tím to bude levnější.

I letos se jistě povedou debaty o tom, zda udržitelnost představuje pro firmy zátěž, nebo příležitost. Velký byznys má ale zjevně jasno – podle loňské zprávy Accenture Destination Net Zero spojuje téměř 90 procent z čtyř tisíc největších světových společností snahy o dekarbonizaci s obchodní hodnotou. A oslovení manažeři jsou přesvědčeni, že v průběhu letošního roku budou aktivity spojené s udržitelnost stále častěji považovány za zdroj zisku. Mělo by tak konečně skončit vnímání „buď udržitelnost, nebo růst“. Ve světě bez greenwashingu a naopak s auditovatelnými a transparentními údaji o udržitelnosti by to mělo být dosažitelné.