Ivan Sagál vede už 15 let českou pobočku globální advokátní kanceláře Bird & Bird a prakticky po celou dobu se potkává s otázkami spojenými s udržitelností. Narážel na ně dávno před tím, než se spustila vlna evropské legislativy, která toto téma upravuje. První náznaky vnímal od globálních hráčů, často s centrálami v USA, kteří doplňovali smluvní dokumenty a interní předpisy o tuto oblast a svým dodavatelům včetně právníků začali klást dotazy na uhlíkovou stopu, diverzitu nebo komfort zaměstnanců na pracovišti. Agenda spojená s tématem udržitelnosti prostupovala do ekonomiky typickým směrem ze západu na východ. "Dospěl jsem k tomu, že to začal řešit velký byznys, protože většinou čím jste větší a čím máte větší dosah, tím víc se zamýšlíte do dálky a do budoucna," uvedl řídící partner Bird & Bird v Česku a na Slovensku v živém streamu Trendy v udržitelnosti.
Motivací podle něj bylo i to, že mladší, nastupující generace, ať už spotřebitelů, zákazníků nebo budoucích zaměstnanců kladly na témata dnešní ESG agendy větší důraz a firmy si uvědomily, že pokud se nebudou vnitřně měnit a být s tímto trendem v souladu, začnou přicházet o svou pozici nejen na trhu zboží a služeb, ale i na trhu práce.
Udržitelnost, kterou dnes někteří považují za diktát z Bruselu, tak podle Sagála rozhodně není něčím, co by najednou spadlo z nebe. "Aktuálně je nejvíc vidět směrnice CSRD, která zavádí povinný nefinanční reporting. To je ale jen nástupce NFRD neboli non-financial reporting directive, která platila od roku 2013. Už tenkrát největší veřejně obchodované firmy musely ve svých výročních zprávách uvádět některé prvky tématu ESG," podotkl. Zároveň dodal, že kdyby se na zavádění legislativy směřující k udržitelnosti neshodly všechny členské státy Evropské unie, nebyla by přijata.
V této souvislosti také zmínil, že unijní přístup vychází do značné míry z konceptu evropské taxonomie, která je v podstatě katalogem udržitelných ekonomických aktivit. "Jde o férové posuzování investičních příležitostí z hlediska vlivu na životní prostředí. Cílem je mimo jiné narovnat trh v tom smyslu, aby nedocházelo ke greenwashingu, tedy aby někteří odvážnější o sobě nelhali, že jsou zelení, a ti féroví, opravdu zelení, na to nedopláceli," vysvětlil Sagál.
Působení v globální právní firmě mu umožňuje porovnat přístupy k udržitelnosti v různých zemích, oborech byznysu a konkrétních společnostech. I v České republice, která má spíš pověst zdrženlivé země, jsou velmi progresivní, vizionářské firmy, a naopak takové, které jsou spíše reaktivní než proaktivní, a tím pádem se k tomuto tématu dostávají později. "To samé lze pozorovat na Západě. Samozřejmě jsou regiony, jako je třeba Skandinávie, kde je kulturně dané, že se tyto otázky akcentují desítky let. Ale když vezmete třeba Spojené státy, Británii, Španělsko či Francii, tak jsou tam společnosti připravené, které si myslí, že jim to přinese výhodu, a pak firmy, které říkají, že to je pohroma," přiblížil svou zkušenost Ivan Sagál.
Jako právník typicky dostává od klienta následující první otázku: vztahuje se na nás ESG, nebo ne? "To je výborný dotaz, protože už je i mediálně známo, že zavádění ESG reportingu má nějakou kaskádovitost," uvedl Sagál. Základní povinností je dnes vydávání zpráv o udržitelnosti podle zmíněné směrnice CSRD. Ta ukládá v první vlně publikovat ESG report za letošní rok firmám, na které se dosud vztahovalo nařízení NFRD. V dalších dvou letech budou přibývat další podniky podle kritérií obratu, objemu aktiv, počtu zaměstnanců nebo také veřejné obchodovatelnosti. "Druhým dechem je ale potřeba dodat, že i malé firmy, které tato povinnost nepostihne přímo ani ve třetí vlně , mohou být zaskočeny, jak rychle je to dostihne nepřímo, protože jsou součástí dodavatelských řetězců velkých společností," uvedl Ivan Sagál.
Proč je chyba vzít si na téma udržitelnosti jako poradce pouze právníka? V čem naopak může být jeho role klíčová? A jak se s ESG agendou popasují samy advokátní kanceláře? Sledujte celý rozhovor s Ivanem Sagálem.
Comments