Stát má dobré nástroje k financování udržitelných projektů, říká šéf Národní rozvojové banky Tomáš Nidetzký

Rozvojové banky úspěšně fungují v řadě zemí. Jejich smyslem není konkurovat komerčním bankám, ale financovat projekty, které napomáhají realizaci strategických investic a hospodářské politiky státu, podporují inovace, infrastrukturu a udržitelný rozvoj a umožňují mobilizaci soukromého kapitálu. Tak v rámci loňské listopadové Euro Business Breakfast představil úlohu Národní rozvojové banky předseda jejího představenstva Tomáš Nidetzký. „Standardními a praxí osvědčenými finančními nástroji, které rozvojové banky včetně NRB nabízí jsou záruky, zvýhodněné úvěry a přímé kapitálový investice,“ uvedl.

---

Naší klíčovou rolí v ekonomice je podporovat malé a střední firmy a municipality. Výrazným mezníkem v dalším rozvoji Národní rozvojové banky bylo schválení speciálního zákona o NRB v minulém roce, který mimo jiné rozšiřuje možnosti finančních zdrojů. NRB se aktuálně spojila s Českou exportní bankou, což výrazně zvýšilo její kapitál a možnosti financovat velké infrastrukturní projekty.

„Když po válce dorazily do Německa prostředky z Marshallova plánu, vznikla státní rozvojová banka KfW. Ta neposkytovala dotace, ale návratné finanční nástroje. Dalším milníkem bylo sjednocení Německa v roce 1990 – opět to byla KfW, které se mezitím vrátily z původních půjček a mohla financovat kohezi. Posledních patnáct let je Německo velkým investorem do zelené transformace, opět prostřednictvím KfW. Zajímavé je, že účetně jde stále o peníze z Marshallova plánu,“ vysvětluje Tomáš Nidetzký.

Zadržet peníze v krajině

Česká zkušenost je podle něj v porovnání s Německem slabá, přestože i Česko mělo k dispozici obdobu Marshallova plánu. „Čistá bilance odvodů a příjmů mezi Českem a EU je jeden bilion korun v náš prospěch. Problém je, že jsme ty peníze nezadrželi v krajině. Trpíme dotační obezitou. NRB spravuje 30 miliard, zatímco zbývajících 970 miliard jsme rozdali formou dotací, často bez hlubšího rozmyslu, hlavně abychom nic nevraceli. Není náhodou, že KfW je třetí největší bankou v Německu, zatímco NRB je druhou nejmenší v Česku,“ říká Tomáš Nidetzký. Dodává, že ještě menší je další státní finanční instituce – Česká exportní banka.

Podle Tomáše Nidetzkého fungují obdobné instituce v řadě úspěšných zemí. Silná kapitálová vybavenost státních rozvojových bank často souvisí s vyspělostí ekonomiky a životní úrovní obyvatel.

Navzdory častému přesvědčení, že českou ekonomiku táhnou velké podniky, vytvářejí většinu domácího ekonomického výkonu malé a střední firmy. Právě jim jsou rozvojové banky určeny. Jejich úkolem není konkurovat komerčním bankám, ale financovat projekty, které jsou v souladu s hospodářskou politikou státu a zároveň nezískaly prostředky na trhu. „Poskytujeme tři typy nástrojů – záruky, zvýhodněné úvěry a přímé kapitálové vstupy. Malé firmy často nedosáhnou na úvěr v komerčních bankách, které preferují velké a dobře zajištěné podniky. Ty menší proto čerpají od nás, stejně jako obce,“ doplňuje Tomáš Nidetzký.

Nízké greenium

Udržitelnost má NRB podle Tomáše Nidetzkého „v DNA“. Sama banka by podle něj bez problémů splnila požadavky ESG reportingu. „Máme za sebou analýzu dvojí materiality a obstáli bychom. Z podstaty jsme tak zelení, že víc to ani nejde. Všechny naše produkty jsou testovány podle principu ‚do no significant harm‘. Naše zdroje mají zelený tagging a musí být poskytovány projektům s odpovídající návratností,“ vysvětluje. NRB podle něj funguje také jako kompetenční centrum, které pomáhá hledat nejvhodnější způsoby financování. Udržitelnost podporuje například cílenými zvýhodněnými úvěry pro vybraná odvětví či regiony. „V uhelných regionech poskytujeme úvěry s nulovým úrokem,“ uvádí.

NRB financuje své programy téměř výhradně z evropských zdrojů, které mají jasné zadání – podporovat udržitelné projekty. Samotné zelené financování však podle Tomáše Nidetzkého naráží na jeden zásadní problém: slabou odezvu finančních trhů, která se odráží ve výši úroků. „Trhy nelžou. Greenium, tedy prémie, kterou trhy oceňují udržitelnost projektů, je velmi nízké – do pěti procent, obvykle dvě až tři. Rozdíl oproti výnosu konvenčního dluhopisu se počítá v bazických bodech. To mě zaráží a znamená to, že trhy tomu nevěří. Až tomu uvěří a rozdíl bude 20 nebo 50 procent, bude to skutečný začátek zelené transformace,“ uzavírá Tomáš Nidetzký.