Spoléhat se na dovoz elektřiny ze zahraničí je bláhové, soudí Tomáš Sequens z advokátní kanceláře KŠB
- před 10 hodinami
- Minut čtení: 3
Česko podle strategických dokumentů směřuje k tomu, že se stane z vývozce dovozcem elektřiny. Sází přitom na otevřenost a propojenost evropského trhu. „Spoléhání se na systém významného dovozu elektřiny je riskantní jak z hlediska bezpečnostního, tak čistě energetického,“ říká Tomáš Sequens z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší projekt [ta] Udržitelnost spolu s E15. Stále podle něj platí energetické trilema. Z něj se nyní se klade důraz hlavně na to, že energie má být udržitelná, ale trochu se zapomíná, že má být také bezpečná a dostupná.
Celý rozhovor si můžete pustit také na TOMTO odkazu.
Energetika je pod vlivem zelené transformace v nebývalém pohybu. Za jeden z přelomů považuje Tomáš Sequens z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík novelu energetického zákona zvanou Lex OZE III, která vstoupila v platnost loni. Umožňuje stavět a připojovat do sítě velká bateriová úložiště fungující samostatně, bez propojení s obnovitelným zdrojem. „Aktuálně je v zásadě situace taková, že kdo má ruce, nohy, dobré advokáty a peníze, staví velké bateriové systémy, což za nás je dobře,“ říká.
Tato řešení jsou totiž důležitou součástí energetiky přecházející na nestálé obnovitelné zdroje. Velké bateriové systémy mívaly zpočátku jednotky až desítky megawatt výkonu, ale teď se podle Sequense připravují a budují zařízení, která mohou mít výkon až stovky megawatt. „To je v zásadě na úrovni velkých uhelných nebo plynových zdrojů,“ podotýká advokát Podobná kapacita už umožňuje zásobovat trh elektřinou v době, kdy je jí nedostatek třeba proto, že nesvítí slunce ani nefouká nebo nastane odstávka významné elektrárny.
„Baterie mohou nastoupit za jakékoliv podobné situace a začít okamžitě dodávat elektřinu, což je velmi výhodné. Tyto projekty tak oslovují mnohé investory, kteří jsou schopni vynaložit spoustu financí, času a umů svých týmů, aby takové zdroje vytvořily,“ říká Sequens.
Problém pomalé reakce
Lex OZE III je podle něj zároveň příkladem, jak legislativa se zpožděním dobíhá realitu. Novela se přijímala s několikaletým zpožděním až v době, kdy už řada podnikatelů měla v šuplíku připravené projekty bateriových úložišť. Neměli je ale jak uvést v život, protože chyběla právní úprava.
„V okamžiku, kdy norma vstoupila v platnost, se během několika dnů začaly množit rezervace na obrovské bateriové systémy, protože se všechny ty šuplíkové projekty začaly posílat příslušným distributorům se žádostí o připojení,“ vysvětluje nápor zájemců Sequens.
Právní předpisy podle něj obvykle nejdou v předstihu, ale reagují až na nastalé situace. Zákonodárcům to nelze příliš vyčítat. „Je poměrně komplikované přijímat legislativu, která by reagovala na nějaký problém, o němž nevíte, jak vypadá,“ podotýká Sequens. Českou slabinou však je, že reakce často trvá příliš dlouho.
Tomáš Sequens, advokátní kancelář KŠB
Směřování do nedostatku
Dalším velkým tématem tuzemské energetiky je podle Sequense odchod od uhlí. Česko by mělo tento zdroj definitivně opustit počátkem příští dekády. Uhelné elektrárny se ale mohou odstavit i dříve, a to z ekonomických důvodů. Nové jaderné bloky v Dukovanech ovšem začnou fungovat nejdříve koncem příští dekády. Výpadek kapacity mají nahradit elektrárny plynové.
Fungovat by podle Sequense měly do značné míry jako záloha pro případ, že potřebný výkon nebudou podávat obnovitelné zdroje a aktuální nedostatek nevykryjí ani baterie. Aby ekonomika plynových elektráren dávala smysl, mají jejich vlastníci dostávat kapacitní platby za to, že je budou držet v připravenosti začít vyrábět elektřinu podle aktuální potřeby.
Pro tyto platby je ovšem třeba mít souhlas Evropské komise. „Státy jako Německo nebo Polsko už to mají dávno projednané. My to teprve nyní notifikujeme,“ říká Sequens. Je tedy otázkou, zda se podaří odsouhlasit podmínky kapacitních plateb a postavit plynové elektrárny dřív, než provozovatelé uzavřou uhelné elektrárny.
Tyto zdroje také s největší pravděpodobností skončí dřív, než se postaví první malé modulární reaktory. „Na ně se sice hodně spoléhá, že by mohly tvořit to značně míry páteř budoucí české energetiky, jenže modulární reaktor ještě nikde v Evropě nestojí,“ podotýká Sequens. Jde tak podle něj o čekání na Godota, který možná nepřijde. „Přesto těmto SMR moc fandím“, uzavírá optimisticky Sequens.
Elektroenergetika ve výsledku směřuje do situace, kdy výrazně ubude domácích zdrojů a nové ještě nebudou v provozu. Z vývozce se tak Česko stane dovozcem elektřiny. Počítá s tím i Národní klimaticko-energetický plán, který operuje s růstem spotřeby elektřiny, která bude nahrazovat fosilní zdroje.
„Velkorysé spoléhání se na to, že my tady energetické zdroje mít nemusíme, protože energii dovezeme, je bláhové,“ soudí Sequens. Evropa sice buduje otevřený a propojený energetický trh, což je cesta správným směrem, ale vsadit na ní bez dalšího energetickou bezpečnost země považuje expert z KŠB za riskantní. A zdůrazňuje, že energie má být podle takzvaného energetického trilema nejen udržitelná, ale také bezpečná a dostupná.
Jaké další významné téma v současnosti hýbe energetikou? Proč může být pro tento obor klíčovou novinkou chystaná novela stavebního zákona? A co je dnes největším úskalím europeizace legislativy nejen energetické? Dozvíte se v rozhovoru s Tomášem Sequensem z advokátní kanceláře KŠB.
Komentáře