Skutečná udržitelnost není o záchraně světa, ale o správných krocích každý den

Technologie mohou udržitelnost výrazně posunout, třeba když pomáhají omezovat plýtvání, zpřehledňují dodavatelské řetězce nebo nahrazují papírovou agendu. Martina Horká, jednatelka dm drogerie markt ČR, ale upozorňuje, že stejně důležitý je i sociální rozměr a firemní kultura postavená na otevřenosti. Věří, že cesta k udržitelnosti vede skrz každodenní rozhodnutí, která postupně mění fungování firem i návyky každého z nás.

---

Které nové technologie mají potenciál výrazně přispět k udržitelnosti?

Technologie nám můžou v oblasti udržitelnosti výrazně pomoci – pokud je používáme s rozmyslem. V našem oboru vidím potenciál hlavně v digitálních nástrojích, které zjednodušují plánování, snižují plýtvání a zlepšují přehled o tom, co se děje v dodavatelském řetězci. Důležitá je i automatizace v logistice nebo bezpapírová administrativa, která šetří nejen materiál, ale i čas. A pak jsou tu nové přístupy k obalům nebo materiálům – třeba ty, které se dají snadněji recyklovat nebo znovu použít. Nejde o to mít všechno nejnovější, ale vybírat technologie, které nám pomáhají dělat věci jednodušeji a šetrněji.

Veřejná debata o udržitelnosti se hodně točí kolem dopadů na životní prostředí, tedy pomyslného písmene E ze zkratky ESG. Je podle vás věnována dostatečná pozornost i sociální odpovědnosti skryté pod písmenem S?

Mám pocit, že sociální rozměr udržitelnosti bývá ve veřejné debatě upozaděn, přestože právě on rozhoduje o tom, jak silný a dlouhodobý dopad naše snahy skutečně mají. V dm nejsou principy sociální odpovědnosti jen formálním závazkem – jsou pevně zakotvené v naší firemní kultuře. Férové pracovní podmínky, podpora duševního zdraví, rovné příležitosti nebo spolupráce s neziskovým sektorem nejsou u nás výjimečné aktivity, ale běžná součást každodenního fungování. Věřím, že pokud chceme být důvěryhodní v oblasti udržitelnosti, musíme se stejně intenzivně věnovat i tomu, jak se daří lidem uvnitř i vně firmy.

Co se vám osvědčilo v situaci, kdy potřebujete o cestě k udržitelnosti přesvědčit některé zdrženlivější kolegy ve firmě?

Nemám pocit, že bychom museli kolegy o udržitelnosti přesvědčovat. Mnohem důležitější je vytvářet prostředí, kde lidé rozumějí souvislostem, mají prostor klást otázky, sdílet pochybnosti i vlastní nápady – a kde vidí, že udržitelnost není jen ideál, ale praktická cesta, která dává smysl i z pohledu efektivity, nákladů nebo vztahu k zákazníkům. Pomáhá, když za návrhem stojí reálný přínos, ne tlak. V dm funguje otevřená dialogická kultura, kde udržitelnost není oddělené téma, ale přirozená součást rozhodování napříč týmy. 

Jaké předsevzetí jste si dal/dala v udržitelnosti do nového roku?

Letos jsem si dala předsevzetí víc zpomalit a dívat se na udržitelnost i optikou každodenních drobných rozhodnutí – nejen těch pracovních, ale i osobních. A taky si připomínat, že i když člověk nevyřeší celý svět, pořád má smysl dělat kroky, které vedou správným směrem – i kdyby to mělo být „jen“ to, že si nevezmu zbytečný sáček nebo že použiji vlastní lahev na vodu místo kupování balené.

Jak může každý jednotlivec najít rovnováhu mezi moderním životním stylem a udržitelnými hodnotami?

Najít rovnováhu mezi moderním životem a udržitelností podle mě neznamená dělat všechno dokonale. Spíš jde o to, být vnímavý k tomu, co je relevantní a proveditelné – v konkrétní situaci, v konkrétní fázi života. Sama se snažím hledat řešení, která jsou dlouhodobě udržitelná a zároveň fungují v každodenním provozu – časově, finančně i prakticky. Někdy je to o tom, že si věci lépe naplánuju, jindy o tom, že se prostě rozhodnu něco nekoupit. Moderní technologie, rychlé tempo, tlak na výkon – to všechno k dnešní době patří. Ale i v tom se dá hledat rovnováha. Udržitelnost pro mě není o omezování, ale o volbě. A když se ty volby opakují dostatečně často, začnou tvořit nový standard. V osobním životě i ve firmě.