Silnou zásadou proti CO2. Němečtí vědci nabízejí snadnou metodu uložení uhlíku

Jak jednoduše, bezpečně a dlouhodobě uložit uhlík? Možná by i tentokrát stačilo jen okoukat funkční a účinné postupy matky přírody. Tým německých vědců, kteří mají rádi chemii, předkládá elegantní a relativně levné řešení uzamčení uhlíku v roztocích na stovky let.

---

Účelné nakládání s odpady je samostatnou a velmi výživnou kapitolou agendy udržitelnosti. Primárním, avšak prakticky nedosažitelným úkolem je odpad, pokud možno, vůbec nevytvářet. Web [ta] Udržitelnost informoval o řadě projektů zaměřených na minimalizaci obalů, druhotné, zejména energetické využití bioodpadu i dalších recyklačních, upcyklačních a oběhových iniciativách. Němečtí vědci nyní přicházejí s dalším nápadem, který se jeví do značné míry jako win-win řešení. Řeč je o dosud skrytém potenciálu odpadní zásadité vody z průmyslové činnosti.

Lety osvědčené je využití tzv. odpadního tepla, typicky voda určená k chlazení industriálních provozů je následně použita pro vytápění domácností. Vědci z Institutu uhlíkových cyklů v německém Helmholtzově centru Hereon šli o krok dále a hledají možnost využití vskutku netradičního odpadu pro uložení uhlíku. Proces má vzor v přírodě a celá idea je vlastně „jen“ člověkem podpořenou nápodobou přírodních jevů.

Z hodin chemie

Průmyslové zásadité odpadní vody vytékají zejména z oceláren a cementáren. Předtím, než je tento odpad vypuštěn do řek, je neutralizován kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou na zhruba neutrální pH. Při tomto procesu se promrhává vzácná příležitost, kterou silně zásaditý roztok nabízí – totiž navázat, oddělit a na dlouhé roky bezpečně uložit uhlík.

Inspirací pro německé vědce je přírodní proces, který reguluje obsah oxidu uhličitého v atmosféře miliardy let. Při erozi vápencových hornin spolu se srážkami do řek a moří odtékají silně alkalické roztoky, které reagují s kyselinou uhličitou, nebo-li rozpuštěným CO₂. Vzniká tak hydrogenuhličitan (bikarbonát), který trvale ukládá rozpuštěný anorganický uhlík. „Náš proces vychází z jednoduché reakce, kterou si lidé mohou pamatovat z hodin chemie,“ říká šéf institutu Helmuth Thomas.

Využití této metody v průmyslovém měřítku není nerealistické, protože infrastruktura je vybudována a vše by vyžadovalo minimální investice. Na druhé straně rovnice jsou zatím neznámé dopady na ekosystémy a diskutabilní míra celkového přínosu - Thomas odhaduje, že by se takto dal uvěznit ekvivalent 30 milionů tun CO₂ ročně, což je zhruba objem emisí vypuštěných každoročně Chorvatskem či Litvou. Výrazně průmyslovější Česko již emituje každý rok trojnásobek. Tento odhad však vychází ze stávajícího objemu průmyslové alkalické odpadní vody. Pokud by se tímto směrem napřelo cílené úsilí, čísla by vypadala řádově jinak.

Monetizace by byla

Výhodou této metody má být stabilita uchování uhlíku, a to na dobu převyšující 1000 let. Současně autoři studie předkládají propracovaný systém měření a kvantifikace uloženého uhlíku, což je podstatná položka pro životaschopnost nápadu z pohledu uhlíkového byznysu. Právě taková řešení, podpořená adekvátním certifikátem, totiž hledají společnosti aktivní v segmentech s vysokou uhlíkovou stopou, které si u některých provozovatelů aktivit s negativní uhlíkovou stopou mohou koupit odpustky ve formě takzvaných uhlíkových offsetů. To je nástroj, jehož cena odpovídá ceně standardní emisní povolenky. Firmy, například provozovatelé energeticky náročných datových center, si tak nákupem těchto uhlíkových offsetů mohou vylepšit svou environmentální bilanci, která zajímá investory a regulátory.