Ráda spolupracuji s firmami, které mají ochotu se měnit, říká Soňa Klepek Jonášová

Že je na západním ekonomickém modelu z environmentálního pohledu něco špatně, víme minimálně od roku 1962, kdy vyšla kniha vědkyně Rachel Carson Tiché Jaro a akcelerovala globální environemntální hnutí, a ještě dnes má snaha o udržitelnost v podání mnoha firem převážně podobu greenwashingu, uvedla v diskuzi v rámci první letošní Euro Business Breakfast zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Klepek Jonášová.

---

Je aktivní na vícerých frontách tažení za větší udržitelnost. Institut cirkulární ekonomiky založila již v roce 2015 s cílem přivést toto téma do Česka a upozornit na všechny souvislosti s tím spojené. „Není to jen otázka nakládání s odpady. Jde o to vrátit se na začátek a položit si otázku, co a jak vyrábíme, jaký to přináší užitek, nakolik to škodí. To je věc ekodesignu. Od té doby vznikla řada dalších platforem s podobnými cíli, a tak roste takové podhoubí pro udržitelnost, ať je to Změna k lepšímu, Český cirkulární hotspot a podobně,“ uvedla Klepek Jonášová.

Nejenže stála u startu řady prospěšných iniciativ s udržitelností ve štítu, ale také se snaží poukazovat na nešvary, které jdou proti trendu. „Nikdy mě nenechá chladnou, když jsem svědkyní neetického, nemorálního chování, včetně greenwashingu v udržitelnosti. Proto spolupracuji i s organizacemi, které se nederou za dobro a komunikaci o malých krocích mají hned v prvním plánu, takže jsem například členkou výboru pro udržitelnost ve Škoda Auto. Byť je totiž automotive v současnosti pod tlakem k nutné disrupci právě v tématu udržitelnosti, Škoda Auto to bere vážně a reorganizuje celou řadu aktivit od nakládání s odpady, vodou, energiemi, ale i v rámci designu nových produktů. I když to trvá. Ráda spolupracuji s firmami, které mají ochotu se měnit, a také jsem poslední dva roky máma, což ještě podpořilo mou potřebu nazývat věci pravými jmény, protože situace kolem nás je kritická,“ řekla Soňa Klepek Jonášová. 

Zmíněný greenwashing, tedy propagační pohádka o vlastním udržitelném jednání, je podle Soni Klepek Jonášové téměř všudypřítomný. Praxe za zeleným marketingem značně pokulhává, jak podle ní vyplývá například i z analýzy komunálního odpadu. „Občas se pro náhled na současný systém konzumu stačí podívat do košů. Problém je totiž v tom, že výrobci nemají u své produkce uzavřený systém sběru a odpovědnosti za skutečnou recyklaci. V posledních letech si tak všímáme významného nárůstu třeba elektronických cigaret, pro který je systém sběru nulový nebo v začátcích. Ale nejen to. Je tam dalších 40 procent bioodpadu, který by mohl být využit na produkci udržitelné energie a organických hnojiv, šest procent textilu, skládkuje se ale třeba i naprostá většina suti z demolovaných staveb i malých rekonstrukcí a spousta dalšího využitelného materiálu končí na skládkách. Přitom tu jsou dobré nápady a zajímavé projekty k vyšší míře cirkularity . Je třeba problémy pojmenovávat i když nejsou komfortní, a proto výrobcům vždy radím, dívat se na celý životní cyklus produkce. Nestačí jen sledovat míru prodejů, tím příběh produktů zdaleka nekončí.” Využít naše know-how, škálovat ho do pilotních projektů a příští rok můžeme dělat summit o cirkulární ekonomice a ukázat světu, že máme na co být pyšní,“ vybídla Klepek Jonášová.

Šéfka Institutu cirkulární ekonomiky rovněž poukázala na to, že diagnóza neudržitelnosti poválečného ekonomického modelu i návody k udržitelnému chování jsou známé dlouhé desítky let. „Již v roce 1962 napsala Rachel Carson, což je taková moje modla, knihu Tiché jaro, ve které nám tedy již před 63 lety řekla, že je něco úplně špatně. Záhy vznikl Římský klub, vydal zprávu Meze růstu a nám trvá dlouhé desítky let to pochopit a tak se teprve teď, po šedesáti letech, začínáme bavit o taxonomii a cestě firem k udržitelnosti zakotvené do legislativy a ještě nám připadne, že je to moc přísné. Není, je to jen snaha zvrátit to nejhorší minutu po dvanácté,“ poukázala Klepek Jonášová na neakceschopnost lídrů.

Dalším důvodem, proč se nacházíme v environmentální krizi, je podle Klepek Jonášové jistý rozchod mezi klasickou ekonomickou teorií a praxí. „Základními výrobními faktory, z nichž lze vytvářet hodnotu, byly tradičně práce, půda a kapitál, to znamená lidské zdroje, planetární zdroje a finance jako energie, která pohání změny. Dnes tu máme řadu podniků založených jen pro peníze a Evropská unie se teprve v roce 2019 usnesla, že to není udržitelné. Proto řada firem slyší dnes poprvé o nutnosti udržitelnosti podnikání a jsou z toho zmatené. Přitom to tu bylo odjakživa,“ uzavřela Klepek Jonášová.