Průmyslovému Česku otevřel Green Deal nové finanční kanály, říkají Eva Neudertová a Jan Linda

V podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci Info.cz a projektu [ta] Udržitelnost, tentokrát netradičně vystoupila dvojice hostů. Eva Neudertová, expertka České spořitelny na udržitelné financování nemovitostí, a partner advokátní kanceláře White & Case Jan Linda komentují letošní unijní balík Omnibus, který koriguje povinnosti spjaté s oblastí ESG. Co bude dál s udržitelností? Jak by měly firmy na balík reagovat? A je vůbec regulace potřeba? 

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

Jan Linda se zabývá financováním, jak na straně bank a finančních institucí, tak na straně byznysu. Udržitelnost je podle něj v posledních letech ve věci financování zásadním kritériem. “ESG a udržitelnost jsou za poslední dekádu tou největší změnou v oblasti financování,” říká Jan v úvodu podcastu.

Z pohledu Evy Neudertové téma udržitelnosti navzdory legislativnímu přibrzdění z unijní úrovně na důležitosti spíše nabírá. “Tématu se věnuji celý profesní život, především té environmentální části, ale postupně to vnímám více celistvě a o to víc v dnešní době, kdy akcentujeme potřebu konkurenceschopnosti a efektivity, čímž dochází k významnému propojení finančního a nefinančního rozměru,” vysvětluje Eva. 

Oddechový čas

Když EU zkraje roku představila balík změn Omnibus, pro zainteresované ve věci udržitelnosti to znamenalo jisté přelajnování hřiště. Zatímco někdo mohl balík vnímat jako vržení granátu, pro Jana Lindu to je spíše poskytnutí oddechového času. “Je to příležitost znovu se podívat na celou problematiku, na celou regulaci. Popřemýšlet, co dává smysl a co ne. Ale základní princip, základní cíl, se nemění. Co se řeší, je otázka rozsahu a případně jaké parametrické změny do té problematiky vnést, aby se snížila administrativní náročnost a zvýšila konkurenceschopnost. Jedním z hlavních cílů je zohlednit dění na geopolitické úrovni, ať už na východě či na západě,” myslí si Jan Linda. 

Eva Neudertová s výkladem balíku coby poskytnutí oddechového času souzní jen částečně. “Zatímco velká část trhu  získala více času na přípravu, banky a finanční instituce nikoli. Jejich cíle zůstaly nezměněny, a proto budou po žadatelích o úvěry a další finanční produkty požadovat informace důležité pro řízení vlastních rizik a kvality portfolia. Dosud sílil přirozený tlak na opravdu široce pojatý risk management, tedy sledovat dopad, například energetické náročnosti a uhlíkové stopy do dlouhodobé hodnoty produktů a služeb. To je teď narušeno a já souhlasím, že je to dobrá zpráva pro toho, kdo potřebuje čas navíc, a budíček pro toho, kdo dosud s ESG reportingem strkal hlavu do písku,” tvrdí expertka České spořitelny. 

Jan Linda v této souvislosti upozorňuje na jistý paradox, že Omnibus postihuje zejména povinnosti spjaté s reportingem, které byly vesměs vnímány jako velmi excesivní, avšak tento velký rozsah byl k užitku. “Paradox spočívá v tom, že díky té dosavadní kritizované rozsáhlé regulaci se tvořila velká suma dat, která se používá nyní jako základ pro tu novelizaci či diskuzi, jakým směrem se vydat dál,” vysvětluje advokát. 

Podle obou hostů podcastu je přirozené, že každá regulace se nějakým způsobem vyvíjí a regulátor ji upravuje na základě politického zadání, společenské poptávky. Na této matérii je podle Jana Lindy specifické, že rámec přichází z evropské úrovně, ale realita v jednotlivých zemích se značně liší, a tak se liší i národní reakce. “Přístup se liší země od země, ale i byznys od byznysu a často také vidíme, že rozhodující je osoba majitele či managementu a jejich přístup k udržitelnosti,” dodává.

Jan Linda z White & Case, Eva Neudertová z Česká spořitelna a moderátor Jaroslav Kramer

Česká šance

Byla-li řeč o balíku Omnibus jakožto o příležitosti, určitě nejde o klišé. Podle Jana Lindy to dobře pasuje právě na českou ekonomiku. “U bank je to jasné, to jsou lídři, protože zprostředkovávají přístup k penězům, a i v rámci bank evidujeme nějakou diskuzi. Ale především to vnímáme jako obrovskou příležitost pro naši průmyslově zaměřenou ekonomiku, protože díky celému komplexu ESG se mobilizovaly obrovské finanční zdroje, ke kterým by české subjekty za normálních okolností neměly přístup. Ať jsou to zdroje ze specializovaných institucí, jako je EBRD či EIB, ale i od zahraničních investorů, kteří tu třeba nebyli, problematika ESG je pro ně zajímavá a vytipovávali si případné subjekty, skrze něž se vůbec dostali na český trh,” předkládá svůj pohled.

Bohatá zkušenost Evy Neudertové s developmentem a provozem realit ukazuje, že integrace rozumných zelených řešení má vícestranný užitek. Jsou spokojeni klienti, obec i investor, jemuž stoupá reputace i úspora. “Nastavením správného energetického managementu budov lze ušetřit 20 až 30 procent energie. To mi přijde jako dostatečná motivace a příležitost k navyšování provozní efektivity a celkové konkurenceschopnosti” zdůrazňuje Eva Neudertová. 

Je tedy vůbec potřeba jít cestou nadnárodní regulace, když řada opatření dává byznysový smysl sama o sobě?  Podle Evy je regulace potřeba proto, aby se změny urychlily. “Věcem, které nejsou povinné, se věnuje do deseti procent účastníků. Dejme tomu trendsetterů. Dají se připodobnit k tahounům pelotonu v cyklistice, kteří rozrážejí vzduch, zatímco ostatní se vezou ve vzduchovém pytli.,” říká expertka České spořitelny. 

Proč je v Evropě tolik regulace? A jak by podle hostů diskuze měly české firmy nejlépe využít čas, který získaly balíkem Omnibus? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.