Proč se EU nestala vzorem a kapitál jí utíká do Spojených států

Evropa by měla více reflektovat, co se děje ve světě, a nehonit příliš mnoho zajíců najednou. Jednou z jejích slabších stránek je kapitálový trh, najít recept na zlepšení ale není snadné. Nejen o tom mluvili na červnové Euro Business Breakfast výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh v České republice Jana Brodani a hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

---

Udržitelnost jako ideový program určovala směřování evropské politiky minimálně poslední dekádu. Původní představa, že kontinent se stane avantgardou, kterou bude zbytek světa následovat a přebírat pokročilé zelené evropské technologie, se však nenaplnila. Obzvlášť v posledních měsících je zjevné, že globální vývoj se ubírá jiným směrem. „Globální problémy vyžadují globální řešení. Evropa sama na to nestačí. Ostatní velké ekonomiky přitom řadí spíše zpátečku. Čína neplní své závazky z pařížské klimatické dohody soustavně už od roku 2020. Spojené státy jdou s novou Trumpovou administrativou přímo proti cílům zelené agendy. Takže Evropa vzorem není a myslím, že musí reflektovat, co se děje ve světě, pokud nechce ztratit konkurenceschopnost. Ono i ekonomické zaostávání má své sociální a politické dopady,“ řekl Lukáš Kovanda.

Z hlediska evropské konkurenceschopnosti je i podle dnes již slavné zprávy Maria Draghiho klíčová cena energií. Vysoké ceny posledních let zatěžují jak domácnosti, tak z hlediska výkonnosti ekonomiky podstatnější průmysl. „Ze srovnání cen emisních povolenek vyplývá, že v Evropě jsou suverénně nejdražší. Jsou mnohem dražší než v Číně, Kalifornii, na Novém Zélandu či v Jižní Koreji a pak máme celou množinu dalších ekonomik, které žádné povolenky nemají. Takže zde je Evropa v konkurenční nevýhodě a zejména se to týká energeticky náročných odvětví. Třeba zadrhávání německého průmyslu se datuje zhruba do roku 2018, což hezky koreluje právě s vývojem cen emisních povolenek v EU,“ uvedl ekonom Trinity Bank. Povolenky podle něj svým způsobem plní svou úlohu, tedy pomoci v zelené transformaci, ale tempo, jímž se tlačí na pilu, je podle Kovandy příliš vysoké. „Německý průmysl ztratil loni 100 tisíc pracovních míst, letos to bude dalších 70 tisíc. To má své dopady ať už v sociální oblasti či v posilování stran, jako je AfD,“ dodal.

Samostatnou kapitolou je pak financování zelené transformace. To bude ve světle geopolitického dění stále větší výzvou. „Nyní je třeba zvažovat priority ve vztahu k válce na Ukrajině a postoji Spojených států. Vidíme, že roste potřeba daleko výraznějšího zbrojení, než s jakým jsme počítali dosud. Dalším narůstajícím problémem je stárnutí populace. Takže Evropě hrozí, že se dostane do pozice myslivce, který honí příliš mnoho zajíců. Ambiciózní zelená agenda je globální téma, které se musí řešit celosvětově a předpokladem jsou mírové podmínky. Teď tomu tak není a naší prioritou by nyní měla být bezpečnost,“ konstatoval Kovanda.

Odliv kapitálu a jeho zelenání

Financování zelené transformace má z velké části obstarat soukromý kapitál, jenže Evropa má problém s jeho akumulací, které brání bariéry na vnitřním trhu. Ty jsou podle Jany Brodani částečně přirozené a vycházejí z rozmanitosti evropského projektu. „Evropu tvoří státy s vlastními jazyky, kulturou, energetikou a je otázka, do jaké míry jsou tam vůbec možné nějaké zásahy zvenčí. I Draghiho zpráva doporučuje posílení kapitálového trhu, které má podpořit odolnost EU. Je pravda, že i nyní řada českých či německých domácností v podstatě financuje rozvoj amerického trhu, protože obrovská část investic plyne do Ameriky. Otázkou je, jak tomu lze zabránit. Ve světě investic existuje fenomén zvaný home bias, což znamená, že investoři inklinují k investicím do lokálních aktiv. A je velký rozdíl, když toto zkreslení postihne investory každé evropské země a když postihne americké investory, kteří působí na sjednoceném kapitálovém trhu,“ srovnala Jana Brodani.

Šéfka asociace dodává, že například návrh na zřízení jedné evropské burzy cenných papírů nepovažuje za šťastný. „Je otázkou, co by ta jedna burza přinesla. Objevují se návrhy, které odstraňují překážky v pohybu kapitálu standardně, jenže normou při tvorbě evropské regulace je, že každý stát má tendenci si tam něco přihodit. Nejsem si jistá, zda je tolikrát diskutovaný jednotný kapitálový trh vůbec jednoduše dosažitelný. V Evropě obvykle víme, čeho chceme dosáhnout, ale zapomínáme si říct, kde jsme v danou chvíli. Je to podobné jako s hubnutím. Když si řeknu, že do týdne shodím deset kilo, je to jednak nerealizovatelné, jednak nezdravé. Čili mám-li říci, které návrhy považuji za prospěšné, je to odstranění goldplatingu (výraz pro přidávání dalších požadavků při implementaci evropských směrnic do národních legislativ - pozn. red.) a zavedení takzvaného 28. režimu pro snazší financování startupů ze strany velkých fondů. Za problematické naopak považuji ty návrhy, z nichž je patrné, že jednotlivé státy si to chtějí nechat pro sebe,“ uvedla Jana Brodani.

Řečnice též dodala, že zelená aktiva se nadále těší zájmu investorů, i když ne všech. „Poptávku po udržitelných investicích táhnou institucionální investoři. Ti o ně mají zájem nadále, zároveň též platí, že drobní investoři o ně nadále zájem nemají. Zajímavé též je, že fondy, které se soustředí na nejvíce udržitelná aktiva, zaznamenaly odliv kapitálu, zatímco ty, které se soustředí na středně udržitelná aktiva, zaznamenaly příliv kapitálu. Zároveň se mění klasifikace udržitelnosti. Financování obranyschopnosti bylo dosud fuj, teď se zdá, že i obranyschopnost se stane udržitelným nástrojem,“ uvedla.

Z hlediska výnosnosti investic Brodani nevidí přímou souvislost s udržitelnými aktivy. Některé fondy zaměřené na zelené investice podle jejích dat vydělávají, jiné nikoli. Z pohledu Lukáše Kovandy je tento výsek trhu specifický tím, že u jeho zrodu byl značný politicko-společenský tlak. „ESG si prožilo módní vlnu někdy na přelomu let 2020-21, kdy jsme pozorovali velký příliv kapitálu do těchto aktiv. Byly to podněcované investice, protože před jejich boomem jsme byli svědky velkého politického a společenského tlaku na to, aby tyto investice byly realizovány. Ten tlak měl svůj racionální základ, protože řada těch ESG investic měla v ideálním světě internalizovat negativní externality spjaté s podnikáním. Takže má to racionální základ, ale byla tam snaha vmanévrovat do toho trh, což je velice spontánní a vynalézavý organismus, který si umí najít cestičky, jak se navenek jevit zeleně, ale ve skutečnosti takovým nebýt, což byl zrod fenoménu zvaného greenwashing,“ analyzoval situaci Lukáš Kovanda.

Nová odvětví se rozvíjejí jinde

Jedním z pilířů evropské ekonomické renesance a též zelené transformace mají být podle evropského kompasu konkurenceschopnosti inovace. S tím, že právě inovacemi by se mělo bojovat s klimatickými změnami, souhlasí i Kovanda. „Pokud se podíváme na historii průmyslové revoluce, tak vidíme jasné příklady, že lidé chtějí žít ve zdravém prostředí, inovovat. Ale inovacím nesmí být kladeny do cesty překážky, jak činí Evropa se svou silnou regulací a byrokratizací. Teď se to týká i umělé inteligence, která může navzdory své energetické náročnosti velmi významně přispět k inovacím výrobních procesů a ozdravení životního prostředí. Evropa ještě ani nemá pořádné AI firmy, ale už má balík regulací. V Číně a Spojených státech nejdříve nechají trh vyrůst a pak jej regulují. Proto tu máme dvě stě, tři sta let staré firmy z dob průmyslové revoluce, ale nová odvětví se rozvíjejí jinde. Přitom nikdo neřekne, že je ve všem proti zelené agendě. Uskutečňuje se i v Číně i v USA za Trumpa. Ale jde o tu míru,“ dodal ekonom.

V souvislosti s udržitelnými inovacemi Jana Brodani opět paradoxně zmiňuje obranný sektor. „Je to trochu bizarní, ale právě do obrany teď půjde hodně prostředků a nebudou se jen vyrábět náboje, budou se vyvíjet technologie a inovace, které pak budou postupně nasazovány i v civilním sektoru. Jinak samozřejmě digitalizace a technologie jako takové, tam se inovace očekávají samozřejmě,“ řekla šéfka AKAT.

Obecně Brodani nepozoruje, že by v Evropě chyběl kapitál. „Velké firmy nemají problém získat financování, protože je tady obrovská masa peněz. Když vydají dluhopisy, velmi rychle se prodají. U těch nejmenších záleží, o jakou jde oblast. V případě technologií mají nástroje, převážně státní, jak získat kapitál. Tady by bylo třeba se zaměřit na to, jak propojit soukromý kapitál, třeba ve formě drobného investora, s těmi startupy. Mohou to být i penzijní fondy, což jsou sice dlouhé peníze, ale extrémně likvidní, takže vlastně jsou to krátké peníze a nedává smysl, aby investovaly do startupů, protože jsou dobrovolné a lidé z nich mohou vystoupit. Další kapitolou jsou malé a střední podniky a tam je problém. U emise dluhopisů jde většinou o malé částky, nebo ani nesmí financování poptat, protože nespadají do tabulky pro bankovní financování. Tady je určitě prostor pro nějaký unijní nástroj, který by tomuto segmentu pomohl financování získat,“ uzavřela Brodani.