Pro fungující re-use centra nadšení nestačí. Potřebují promyšlený byznysplán
- před 1 dnem
- Minut čtení: 2
Dát druhý život odloženým věcem je jen první krok. Pokud mají re-use centra skutečně fungovat, potřebují jasná pravidla, promyšlený provoz a úspěšný byznysový model. Jana Hinke, pedagožka a vedoucí výzkumného týmu na Provozně ekonomické fakultě ČZU, stojí za projektem, který zakladatelům a provozovatelům re-use center poskytuje praktický návod, jak toho dosáhnout. Zároveň do českého prostředí přináší inspiraci ze zahraničí, kde re-use centra běžně fungují jako profesionální sociální podniky, nikoli jen jako nadšenecké iniciativy.
Na jaký projekt vaší společnosti z oblasti udržitelnosti jste obzvlášť hrdí a proč?
Na projekt s názvem: Založení a provoz re-use centra a re-use pointu v sociálních, právních a ekonomických podmínkách ČR. Jedná se projekt řešený týmem Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze spolu s VŠFS Praha, spolufinancovaný TAČR.
Jsem hrdá na svůj projekt proto, že systematicky hledá řešení pro zakladatele a provozovatele re-use aktivit a pomáhá jim nastavovat fungování tak, aby byl jejich provoz udržitelný. Naším cílem není jen podporovat znovupoužití věcí, ale posilovat dlouhodobou ekonomickou stabilitu re-use provozů. Zároveň aktivně sledujeme inspirativní příklady dobré praxe v zahraničí – navštěvujeme inovativní re-use provozy po celém světě, analyzujeme jejich modely a prostřednictvím zpráv na webu projektu (reuse.pef.czu.cz) je zprostředkováváme zájemcům. Díky tomu projekt přináší nejen odborné poznatky, ale i praktickou podporu těm, kdo re-use služby tvoří a rozvíjejí v praxi.
Vidíte v zahraničí nějakou iniciativu z oblasti udržitelnosti, kterou byste ráda přinesla do českého prostředí?
Ano, v zahraničí jsme viděli celou řadu inspirativních iniciativ, které by bylo cenné přenést do českého prostředí. Při návštěvách re-use center v různých zemích mě opakovaně zaujalo, jak důsledně dokáží propojit environmentální, sociální i ekonomický rozměr provozu – tedy tři pilíře udržitelnosti, které se v praxi často oddělují. Velmi inspirativní jsou modely, v nichž re-use centra fungují jako profesionální sociální podniky: nabízejí kvalitní zboží z druhé ruky nebo vyrábí vlastní výrobky z recyklovaných materiálů, zaměstnávají znevýhodněné skupiny a zároveň si dokáží na většinu provozu vydělat vlastní činností. Přesně tuto kombinaci bych ráda viděla více rozvinutou i u nás, protože ukazuje, že re-use aktivita může být nejen ekologické, ale také sociálně přínosné a ekonomicky stabilní řešení.