Olivové háje migrují na sever. Mohou je začít sázet i Češi?

Tradiční oblastí pro pěstování oliv je Středozemí. Se stále teplejšími léty a ubýváním srážek ale region přestává této superpotravině vyhovovat. Ideální podmínky se pro dlouhověké olivovníky začínají tvořit v lokalitách na sever od jejich „domoviny“. Olivové háje tak vznikají i v sousedních zemích Rakousku či Německu. 

---

Hledal možnosti pěstování rostlin ve vesmíru, teď se pokouší o něco donedávna podobně nepředstavitelného – pěstovat na alpských svazích olivy. Fyzik Markus Fink dříve pracoval v kosmickém výzkumu a zabýval se možnostmi produkce potravin na Mezinárodní vesmírné stanici či vesmírných habitatech. Před několika lety se dvěma přáteli založil zemědělský startup Agro Rebels, který razí jednoduchou filozofii – klimatická změna už je tu, zvrátit ji nemůžeme, ale můžeme se adaptovat. To nemusí být jen bolestivé, ale i příjemné a užitečné, jako například pěstování oliv.

S tímto konceptem se Agro Rebels obracejí na rakouské zemědělce, jimž jsou schopni poskytnout veškeré vybavení a také odpovídající poradenství. Podle vlastních informací takto zakládají olivové háje po celém Rakousku, čímž jsou samozřejmě myšlena vhodná místa na jižních svazích v nižších polohách.

První plody jsou olivovníky schopné plodit zhruba po pěti až sedmi letech. Své o tom ví další rakouský experimentátor Mathias Welleschitz, který se stará o stovku stromů starých právě sedm let. První sklizeň měl loni – skromných 1,5 kilogramu. Welleschitz pochází z tradiční sadařské rodiny, takže není začátečník. Založení olivové plantáže chápe jako investici do budoucna. To má svou logiku, stromy se běžně dožívají i 500 let, takže oteplení alpských svahů se jistě dočkají.

První v Zaalpí

V tradičních oblastech v zemích okolo Středozemního moře bývá výnos při ideálních podmínkách 150 až 200 kilogramů na strom. Jenže ideál se z podmínek vytrácí, zatímco světová poptávka po olivovém oleji rychle roste – proti roku 1990 se zdvojnásobila. Nové pěstební lokality tak vznikají nejen v Rakousku.

V sousedním Německu se do pěstování oliv před pěti lety pustil Gary Weiand. Sadařský samouk z Freiburgu si nechal dovézt z jižního Španělska 78 stromů, z nichž některé jsou staré 200 let a loni ohlásil „První sklizeň oliv v Zaalpí“. Weiand si vybral odolné odrůdy, které snesou mrazy -12 stupňů, což je v kontextu střední Evropy skutečně hraniční hodnota. Vedle této lokality v jižním Bádensku se další experimentální pěstební oblast nachází u Kolína nad Rýnem.

Místo meruněk

Nemusí to trvat dlouho a podobné projekty se rozjedou i v tuzemsku. Zatímco ještě na začátku minulé dekády se o olivovnících v Česku hovořilo výhradně jako o keřících do květináčů, dnes je řeč o výběru odolných odrůd pro pěstování v zemi. Na trhu fungují specializovaní dovozci jako Olivovník či Mama Oli, kteří se specializují na dovoz odolných kultivarů nejen olivovníků, ale i dalších teplomilných rostlinných druhů. Nejvhodnějším regionem pro vznik olivových hájů v Česku je jižní Morava a Polabí. Díky schopnosti měst kumulovat teplo by se ale olivovníkům mohlo dařit i na vhodných místech v Praze či Brně.

Olivy v Česku se dnes stále zdají jako extrém, ale totéž platilo před pár lety o fících, kiwi, datlích, některých odrůdách vinné révy či mandloních, které se dnes na jižní Moravě pěstují, a to dokonce v komerčním měřítku. Výsledkem klimatických změn je totiž mimo jiné předčasné kvetení tradičních tuzemských ovocných stromů, jako jsou meruňky, které pak spolehlivě zlikviduje opětovné ochlazení. Sadaři jako Pavel Košulič z Hustopečí či Miroslav Effenberger z Přibic proto tradiční plodiny nahrazují exotickými, které si s mírnými mrazy poradí.