Odsolovače: skvělé, ale nikoli bezbolestné řešení

Odsolovací zařízení umožňují získat pitnou vodu i v oblastech s minimem srážek a přirozených vodních zdrojů. Jsou velmi dobrým řešením především pro bohatší státy, které si mohou dovolit vysokou počáteční investici i jejich relativně drahý provoz. Jako každá technologie však mají i odsolovače vedle zjevných přínosů také svou odvrácenou stranu. 

---

Budování těchto zařízení se nejvíce daří v suchých středomořských oblastech. Premiantem v této branži je dlouhodobě Izrael. Na mořském pobřeží provozuje šest velkých odsolovacích kapacit, které pokrývají mezi 50 a 80 procenty poptávky po sladké vodě. Další desítky malých zařízení jsou rozdrobeny po vnitrozemí židovského státu. Letos v lednu úřady uvedly do plného provozu další velké zařízení Soreq B, které bude schopné dodávat ročně 200 milionů kubických metrů vody. Celá země ročně spotřebuje zhruba 2,3 miliardy kubíků. I proto Izrael plánuje v příštích letech výstavbu sedmého velkého zařízení.

Marocká expanze

Izraelské know-how v této industrii patří k cenným vývozním artiklům. Vzhledem k postupující změně klimatu se v mnoha regionech prodlužují periody sucha, a po odsolovacích zařízeních tak pokukuje řada dalších států. Velkou expanzi v tomto oboru chystá Maroko, které tak reaguje na extrémní sucha posledních sedmi let. V lokalitě El Jadida právě roste největší odsolovací zařízení na africkém kontinentu, které se bude rozprostírat na ploše 50 hektarů. Má být poháněno energií výhradně z obnovitelných zdrojů a bude zásobovat 7,5milionovou aglomeraci Casablanky. Očekává se, že do vodovodního řadu dodá 300 milionů kubíků ročně.

Dlouhé marocké pobřeží (3500 km) představuje ve srovnání s izraelskými 200 kilometry značnou výhodu. Úřady rovněž tvrdí, že marocká soustava odsolovacích zařízení bude patřit k nejpokročilejším na světě jednak díky využití obnovitelných zdrojů, do nichž země též masivně investuje, jednak díky pokročilé technologii reverzní osmózy a digitalizaci chodu a monitoringu.

Na straně překážek je ale též dost položek. Na prvním místě finanční náročnost, která neobnáší jen stavbu samotného zařízení, ale též další rozvodné infrastruktury. Realizaci může zbrzdit nedostatek kompetentních lidí. Strašákem zůstává energetická náročnost a také environmentální riziko. Po odsolení vody totiž v zařízení zůstává silně koncentrovaný solný roztok, který může ohrozit okolní ekosystém. Zatímco Izraelci se dušují, že v okolí jejich odsolovačů žádná kontaminace nehrozí, marocký standard přístupu k životnímu prostředí může být jiný.

Danajský dar

Právě environmentální otázky jsou tím, co aktuálně v souvislosti s odsolovací infrastrukturou pálí Kanárské ostrovy. Souostroví v Atlantickém oceánu patřící Španělsku vybudovalo v 60. letech minulého století první odsolovací zařízení v Evropě. Pro území stižené častým suchem a historicky aktivní sopečnou činností to bylo požehnání. Dnes se však vedle přínosů sčítají i negativa.

Vzhledem k velikosti území a populace jsou Kanárské ostrovy v produkci tohoto odvětví dokonce před Izraelem. Jenže zatímco dříve nedostatek vody dával mantinely rozvoji cestovního ruchu, dnes se turismus na ostrovech utrhl z řetězu. A nejinak je tomu v zemědělství. Kdo není napojen na turistickou žílu, vsadil na banánové plantáže. Jak upozorňuje Deutsche Welle, místní odsolovače pohání energie z fosilních zdrojů a solanka se vrací do moře, kde likviduje život a přispívá k acidifikaci. Dlouholetá tradice výstavby a provozu těchto kapacit ale na Kanárech podobně jako v Izraeli vedla ke vzniku unikátního know-how, po němž bude ve světě stále větší poptávka.

Strategie proti suchu

Když začátkem nového milénia postihlo rekordně dlouhé sucho Austrálii, úřady reagovaly plánem výstavby tří obřích odsolovacích kapacit, které měly zajistit dodávky pro Sydney, Melbourne a Perth. Byly spuštěny v letech 2006-2012 a jsou schopné pokrýt 15 % poptávky v Sydney, 30 % v Melbourne a 50 % v Perthu.

Tento úspěch vedl k tomu, že se odsolování stalo podstatnou položkou ve strategiích australských vlád jakožto součást adaptačních opatření na klimatické změny. Sucho je jedním z nejvážnějších rizik souvisejících s klimatickou změnou i pro Česko, ale přípravu na zlé časy příliš neregistrujeme. Moře sice nemáme, ale sousedy, s nimiž by se o společném projektu mohlo začít alespoň uvažovat, ano.