V tuzemsku je nataženo zhruba čtvrt milionu kilometrů elektrického venkovního vedení. Díky tomu se celá republika může těšit z komfortu zasíťování elektřinou. Tento komfort je ale vykoupen oběťmi zejména mezi ptačí populací. Nakolik se provozovatelé energetické sítě zaobírají ochranou ptactva a biodiverzity? Hostem dalšího živého streamu projektu [ta] Udržitelnost byl Jan Volek, vedoucí síťového managementu v distribuční společnosti EG.D ze skupiny E.ON.
EG.D je součástí mezinárodní společností E.ON distribuující elektřinu a plyn a působí v celé Evropě. Její tuzemská divize je činná v jižních Čechách a na jižní Moravě. Ochraně biodiverzity a především ptactva se dle slov Jana Volka věnuje již několik desetiletí. Zlom nastal zhruba v polovině devadesátých let. „První pokusy zavádět prvky, které by zabránily úrazům ptactva na elektrických vedeních, nebyly moc úspěšné. Žargon je nazývá lavičky, hřebeny a podobně a dnes mají spíš nálepku zabijáků ptactva. V roce 1996 tyto snahy dostaly jistý řád, začala bližší spolupráce s ornitology, ochránci přírody a dalšími odborníky,“ popisuje Volek.
Dalším milníkem byl rok 2014, kdy při ministerstvu průmyslu a obchodu vznikla pracovní skupina složená ze zástupců energetiky a ochrany přírody, která definovala tři základní pilíře ochrany živočichů. Prvním bodem je ochrana před úrazem elektrickým proudem. „V této věci máme hotovo. Máme danou metodiku, máme jednotné postupy, definované prvky, které můžeme používat. My jako distributor jsme se zavázali, že budeme používat výhradně tyto prvky certifikované AOPK ČR a tyto podmínky certifikace jsou součástí i našich výběrových řízení, takže se nemůže stát, že bychom instalovali něco, co nebude bird friendly,“ říká Volek.
Příkladem takového ochranného prvku je třeba takzvaný pařát, což je konzole s tzv. trojúhelníkovým uspořádáním vodičů. Původní řešení mělo vodiče v rovině, takže ptáci mohli dosednout do nebezpečného místa s rizikem úrazu el. proudem. Trojúhelníkové řešení je uspořádáno tak, že se tam ptáci nevejdou do rizikových míst. „Dalším příkladem je ptačí bidlo, taková tyč umístěná pod konzolí jako doplňková ochrana, kterou nabízíme větším ptákům jako bezpečné místo. Máme k tomu krásné fotky, které dokazují, že to funguje. Ptáci tam sedí a sledují krajinu,“ uvádí Volek.
Druhým pilířem je ochrana v oblasti prevence nárazu ptactva do vodičů. Tady se jedná především o techniky lepšího zviditelňování vodičů. EG.D používá primárně dva prvky. „Prvním z nich je cosi jako plastová spirála trojúhelníkového tvaru, která se namotá na vodič a ptactvo ho vidí. Funguje to u nás i ve světě. Druhé řešení přirovnávám k pokeballu z pokémonů, tedy jde o bíločervenou kouli, zhruba 20 cm v průměru, která se osadí na vodiče. Výhoda je, že se dá instalovat i pod napětím, tedy bez omezení pro zákazníky,“ líčí Volek.
Třetí oblastí, kde ještě hotovo není, jsou čápi, kteří rádi využívají podpěrné body k stavbě hnízd. Problematické je to nejen z důvodu ochrany samotných ptáků, ale i údržby, kterou je třeba na vedení provádět. Čápi totiž svá hnízda každoročně přistavují a po několika letech mohou vážit i více než tunu, na což není toto distribuční zařízení standardně stavěné. „Připravujeme metodiku jak postupovat. Zatím se snažíme hnízda přemisťovat, což se týká tak pěti případů ročně. Aby ten přesun byl úspěšný, musí to nové místo být v podobné výšce a relativně blízko a v tomto nám zase hodně pomáhá spolupráce s kolegy ornitology,“ pochvaluje si kooperaci Volek.
Jak si stojí Česko v ochraně ptactva z pohledu mezinárodního srovnání? Sledujte video zde.