Nestačí chránit planetu. Udržitelnost je i o férové práci a osobním příkladu
- před 1 dnem
- Minut čtení: 5
O udržitelnosti je podle Sylvie Formánkové, docentky na Ústavu Managementu Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity, potřeba mluvit srozumitelně – s dětmi přes příběhy a emoce, se studenty skrze konkrétní praxi a s firmami jazykem odpovědnosti. Připomíná, že nejde jen o ochranu životního prostředí, ale také o férové podmínky práce, vzdělávání a osobní odpovědnost každého z nás – protože právě příklad, který dáváme dnes, formuje svět budoucích generací.
Jak byste vysvětlili hlavní cíle udržitelnosti žákům první třídy?
Hrajete si rádi venku? Co máte na pobytu venku nejraději? Jsou to stromy, čistý vzduch, zvířata, sníh a stavění sněhuláka? Zavřete na chvíli oči. Představte si, že tohle by jednoho dne nebylo možné. Vzduch, který dýcháte by nebyl čistý a svěží. Představte si, že místo stromů by zde všude byl jen písek a sucho, v zimě by nebyl sníh a nemohli byste si stavět sněhuláka. Na zemi by zbylo jen pár druhů zvířat. Chodíte rádi do školy? Mezi kamarádky? Učíte se novým věcem? Představte si, že byste museli místo školy tvrdě pracovat, šít boty, oblečení, pracovat na poli. Vypadá to jako zábava, ale nic byste se nenaučili, a nemohli byste dělat, co chcete. Abyste se měli tak dobře, jak se máte dnes a aby to tak měli i další děti, nejen dnes, ale i za několik let, je potřeba dodržovat nějaká pravidla. Například, chovat se k naší planetě hezky, nenechávat po sobě nepořádek v přírodě, ale třeba také to, že nebudeme chtít každý den novou hračku, protože spoustu z nich vyrábí právě děti, které by si místo toho raději hráli nebo byli ve škole.
Pokud byste chtěli, ráda Vám o tom povykládám jednu pohádku...Bylo nebylo... Děti mají rádi příběhy, pohádky, rády si hrají, takže je potřeba zapojit co nejvíce interaktivních metod a prožitků. Hlavně se vždy umět naladit na jejich myšlení, emoce a podle toho to i vysvětlit. Tyto děti jsou totiž pro nás nejdůležitější, oni tvoří naši budoucnost a učí se příkladem a napodobováním. Zásadní tedy je, jít těmto dětem příkladem.
Jak se udržitelnost propisuje do vašeho osobního života? Jaké kroky v tomto směru podnikáte?
Udržitelnost se propisuje do každé chvilky v mém životě. Když jsem byla dítě, maminka mě hodně učila ohleduplnosti k ostatním. Vedla mě k tomu, že si máme v životě pomáhat. A tak naše kroky nejprve vedly k tomu, že jsme se i s tátou zapojili do programu Adopce na dálku. Je to program pro podporu vzdělávání dětí v rozvojových zemích. Díky tomuto programu jsem měla možnost s Arcidiecézní charitou Praha vycestovat do Indie, což byla má první rozvojová země, kterou jsem navštívila a byl to pro mě velký kulturní šok. Ještě mi nebylo ani 20 let. V té době jsem si ještě více uvědomila, jak důležité je vzdělávání a že to, co máme, není samozřejmostí. Jakmile jsem nastoupila jako doktorandka na Ústav managementu a poprvé se zapojila do výuky předmětů, chtěla jsem to nějak předat i dalším mladým lidem. V té době jsem měla blíže k sociálnímu pilíři udržitelnosti a zapojila jsem se do výuky předmětu Podnikatelská etika. S postupným vývojem trendů ve společnosti, jsem jako garantka z toho předmětu vytvořila Společenskou odpovědnost a udržitelnost organizací. Čím více udržitelných firem jsem poznávala, tím více se mi tyto praktiky začaly propisovat do vlastního života. Například moje celá domácnost „frčí“ na výrobcích ekodrogerie Tierra Verde, jako oblíbené dárky pro hosty ze zahraničí, své nejmilejší, ale i sebe, mám čaje Sonnentor a čokoládu od Herůfků. Nakupuji přírodní kosmetiku, udržitelnou módu, podporuji lokální farmáře a bioprodukci, podporuji cirkulární ekonomiku. Jsem už do značné míry poznamenaná svou prací, takže studuji každou etiketu, kde a za jakých podmínek to bylo vyrobeno. Nenajdete u mě Temu, Shien ani další levné produkty z Číny. Ale i já mám své prohřešky, jezdím zatím dieslovým autem a ráda chodím hezky oblečená. Tam, kde vím, že mám zatím své mezery, se to snažím, stejně jako firmy, „offsetovat“.
Veřejná debata o udržitelnosti se hodně točí kolem dopadů na životní prostředí, tedy pomyslného písmene E ze zkratky ESG. Je podle vás věnována dostatečná pozornost i sociální odpovědnosti skryté pod písmenem S?
Ano, máte pravdu, že mnoho organizací i jednotlivců vnímá udržitelnost stále jako ochranu životního prostředí. Proto by si zbylé dva pilíře, sociální a ekonomický, zasloužili více pozornosti. Environmentální pilíř je ten, který je nejvíce diskutován a opírá se o Pařížskou dohodu, s ní souvisejícím Green Deal, a klimatické cíle. Ovšem na úrovní evropské legislativy se řeší i lidská práva, férové podmínky pracovníků, dětská práce. Vznikají nové směrnice. Sociální pilíř je velmi široký, od vnitřní odpovědnosti k zaměstnancům až po vnější odpovědnost v rámci komunity, filantropie a další. Myslím si, že tento pilíř není tolik debatován, protože se určitá témata „přímo“ netýkají českých potažmo evropských firem. Tím myslím to, že dětská práce je nelegální stejně jako testování na zvířatech, máme bezpečnostní normy a standardy, nepotýkáme v takové míře s těmi nejzávažnějšími formami chudoby. Protože mnoho z těchto oblastí je již zákonem pokryto a firmy to tolik nepociťují ve svém provozu (nové zákazy, nařízení), nemají možná takovou potřebu toto téma diskutovat v porovnání s tím, co jim nově přináší např. Reporting CSRD a stále se měnící podmínky evropské legislativy. Když zde byla pouze norma NFRD, která se dotýkala pouze několika velkých společností, nebyla pro média ani odbornou veřejnost tolik zajímavá.
V rámci České republiky ale vznikly skvělé iniciativy, jako například Deklarace odpovědného podnikání, která podniká kroky k tomu, aby dostali do povědomí veřejnosti sociální podniky a jejich přínos pro společnost. S touto organizací velice ráda spolupracuji. Jsou zde totiž vidět reálné výsledky za tu dobu, co u nás působí, jako například Národní ceny sociálního podnikání Zlatá vážka, Výroční ocenění zaměstnanců sociálních podniků na Úřadu vlády, adresář sociálních podniků, trhy sociálních podniků a další. Snaží se i o medializaci a to je dobře.
Co bude ve vašem oboru hlavním udržitelným trendem roku 2025?
Můj obor je terciární vzdělávání. I když zatím nemáme povinnost reportingu, stále více vysokoškolských institucí se zapojuje do udržitelnosti ve všech svých oblastech – od výuky, vědy a výzkumu až po vlastní provoz. Do značné míry tomu pomohla výzva z Ministerstva školství, díky které jsme měli možnost se zapojit do centralizovaného rozvojového projektu UNILEAD (University leaders in SDGs). V rámci této platformy se 25 z 26 veřejných vysokých škol vzájemně od sebe učilo a zdokonalovalo v udržitelném provozu. My jsme byli například zapojení do udržitelného stravování, kde nyní děláme velké pokroky. Na tento projekt, který trval 2 roky navázal další projekt národního plánu obnovy, který do značné míry podporuje vznik nových studijních programů, oborů, předmětů či kurzů celoživotního vzdělávání. Domnívám se tedy, že jedním z trendů bude implementace pilířů udržitelnosti do výuky, rozšíření stávající nabídky, a to nejen směrem k vlastním studentům, ale i veřejnosti.
Jak může každý jednotlivec najít rovnováhu mezi moderním životním stylem a udržitelnými hodnotami?
Může to vypadat těžké, ale určitě ne neslučitelné. Někdy nám naopak moderní styl života může pomoci k udržitelnějšímu životu. Příkladem mohou být prvky udržitelnosti u novostaveb – tepelná čerpadla, fotovoltaika, zelené střechy, pasivní domy, a další. To u těch starých domů tak často nenajdeme. Dalším příkladem je agrovoltaika v zemědělství. Proto není řešením vracet se zpět a dělat vše jako naši předci, spíše se naučit pracovat s tím, co nám moderní doba přináší. I když si několik bylin a zeleniny na zahradě vypěstuji, vejce mám od sousedů z vesnice, tak zbylé potraviny nakupuji online. Zde je výhoda, že si člověk může vyfiltrovat, že chce produkty, které jsou pěstované v režimu bio, mají certifikaci, ryby, které jsou z odpovědného rybolovu, může si koupit zboží ve vratném obalu. To v běžných supermarketech jen tak nejde, nebo tam strávíme mnoho času studiem etiket. Nákup přivezou ve vratných taškách a jedno auto po cestě odbaví mnoho zákazníků, zatímco já bych jela jen na ten jeden nákup. Moderní životní styl zahrnuje samozřejmě i cestování, které je dnes dobře dostupné a lidé mají možnost si za levno zaletět na eurovíkend přes celou Evropu. Je to ale o našem přístupu, můžeme hledat udržitelnější způsoby cestování, sdílené služby a další možnosti, jak eliminovat vlastní ekologickou stopu.
Komentáře