Nenávistného násilí v online světě přibývá. Neměla by to být norma, říká Benjamin Petruželka

Jak vyplývá z průzkumu agentury Ipsos, s projevy kyberšikany a nenávistných projevů se v online prostoru setkal téměř každý dospívající. „V online prostředí se ustavují společenské normy, a když se něco objevuje opakovaně a nedochází k vymezení se vůči nenávistným útokům, tak to může být bráno za normu,“ říká Benjamin Petruželka, analytik organizace In IUSTITIA, která byla spolu se společností T-Mobile zadavatelem zmíněného průzkumu. „Proto vystupujeme nejen proti nenávistným útokům, ale obecně proti agresivitě v online prostoru,“ dodává host podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost. 

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

Zhruba 85 procent lidí ve věku 11 až 21 let ve zmíněném průzkumu uvedlo, že bylo vystaveno nějaké formě kyberšikany. Asi dvou třetin oslovených se dotkla přímo, přičemž 26 procent z nich se s tím nikomu nesvěřilo. To je samo o sobě alarmující. Organizace In IUSTITIA se dlouhodobě soustředí na specifický výsek těchto neblahých jevů, a to na násilí z nenávisti neboli předsudečné násilí. Nenávistné projevy na internetu jsou častějším nálezem monitoringu i praxe In IUSTITIA. „Ještě před několika lety to byl téměř neznámý jev. Dnes tvoří zhruba 30 procent všech incidentů, s nimiž se setkáváme,“ říká Petruželka v podcastu.  Zároveň host podcastu uvádí, že díky kontinuálnímu zaměření na tento fenomén má organizace přehled i o dlouhodobých dopadech na oběti nenávistných projevů na internetu. V důsledku nenávistných útoků jsou oběti v online prostředí podobně jako ty v tom offline vyloučeny ze společenského života, protože mají obavy z dalších útoků. „Třetím impulzem pro tento průzkum bylo téma bezpečnosti na sociálních sítích. Dnes to řeší technologické společnosti a Evropská unie, která uvedla v platnost Digital Security Act, podle nějž by platformy měly samy aktivně odstraňovat nenávistné obsahy a mít součinnost s národními vládami. Bohužel Česká republika k tomu zatím nepřistoupila dobře, což vyústilo v žalobu Evropské komise,“ vysvětluje Benjamin s tím, že organizace In IUSTITIA je dlouhodobým partnerem společnosti T-Mobile v oblasti prevence předsudečného násilí. 

Výhrůžky, nadávky, útoky

Samotný průzkum Ipsos odhalil výskyt tohoto jevu, který se podle Petruželky může lidem zdát jako velmi hojný, avšak bohužel nikterak neobvykle ve srovnání se zahraničím. „Ptali jsme se na dvě věci, jednak zda byli respondenti vystaveni předsudečnému násilí, tedy třeba i jako svědci. Na to kladně odpovědělo 94 procent. Takovou zkušenost alespoň jednou týdně uvedlo zhruba 50 procent respondentů, v případě ohrožených skupin to bylo 60 procent. A pokud jde o druhou otázku, tedy zda se stali terčem nenávistných projevů na internetu, tam odpovědělo kladně 34 procent respondentů a 73 procent v rámci ohrožených skupin,“ říká analytik.

Nenávistné projevy mají obvykle formu výhrůžek a nadávek, které vycházejí ze stereotypů o dané skupině. Petruželka upozorňuje na zajímavý aspekt, že to, která skupina se stává ohroženou, vychází obvykle ze společenského kontextu. „V tomto se jednotlivé evropské země liší. V Česku, jak vyplývá z našich dlouhodobých dat, jsou to typicky Romové. Zároveň je to ovlivněno i aktuálním společenským děním, takže v době takzvané uprchlické krize byli napadáni lidé v souvislosti s touto situací. Dnes je vyšší prevalence útoků proti lidem z Ukrajiny nebo LGBTI+ komunitě, příkladem jsou třeba útoky na události typu Prague Pride,“ přibližuje analytik.

Benjamin Petruželka, In IUSTITIA

Omezené kapacity

Host podcastu Trendy v udržitelnosti považuje za důležité, aby byl slyšet hlas upozorňující na to, že nenávistné projevy nejsou v pořádku a že je společnost neakceptuje. „V online prostředí se ustavují určité společenské normy, a když se něco objevuje opakovaně a nedochází k vymezení se vůči tomu, tak to může být bráno za normu nebo za společensky přijatelné chování. To vnímáme negativně a chceme proti tomu působit. Nejen proti nenávistným útokům, ale obecně proti agresivitě v online prostoru,“ přidává Benjamin. 

Jedna věc je osvěta a prevence, druhá pak účinná pomoc reálným obětem. Ne vše je v silách neziskového sektoru, jehož finanční možnosti jsou limitované. „Obracejí se na nás lidé s žádostí o pomoc v různých oblastech, ale naše kapacity jsou omezené a určitě by nás stát mohl podporovat více. Pro nás je náročné sehnat peníze i na výzkumné monitorovací aktivity, které jsou zásadní pro to, abychom vůbec měli čísla a podklady, jimiž můžeme argumentovat. Co se týče konkrétní pomoci obětem a situace dětí a mladých lidí, je stav v oblasti dostupnosti psychologické či psychiatrické péče zcela tristní,“ poukazuje Petruželka.

Co přesně nenávistné předsudečné násilí znamená a chápou tento termín lidé správně? Jak obvykle oběti na tento typ útoků reagují? A liší se nějak reakce chlapců od reakcí dívek? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.