Návrh záloh na nápojové obaly je dost maximalistický, což se prodraží, říká Miroslav Hrdlička

Česká verze záloh na nápojové obaly se v Evropě vymyká rozsahem zapojených prodejen. „Podle vládního návrhu by se povinně zálohovalo v obchodech od 50 metrů čtverečních plochy, což nemá v Evropě obdoby a prodraží se to,“ řekl expert řetězce Lidl Miroslav Hrdlička. Obvyklé je podle něj vytvořit páteřní síť prodejen od 200 či 300 metrů čtverečních, které musí povinně vykupovat prázdné petky a plechovky, a doplnit ji dobrovolnými účastníky. V podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká na Info.cz ve spolupráci s projektem [ta] Udržitelnost, zároveň zdůraznil, že pro Česko je lepší zavést systém vlastní než muset přijmout ještě přísnější verzi podle evropské legislativy. 

---

Celý rozhovor si můžete pustit nebo poslechnout také na TOMTO odkazu.

Povinné zálohování nápojových obalů funguje už v osmnácti evropských zemích. Svůj počátek mělo ve Skandinávii, ve středu Evropy jej už řadu let provozuje Německo, letos ho zavedlo Rakousko a od podzimu by se mělo přidat Polsko. „Pomalu se stáváme bílým místem na mapě střední Evropy, kde zálohování není,“ zhodnotil Miroslav Hrdlička v podcastu.

Hlavním smyslem záloh je vysbírat nápojové obaly k opětovné recyklaci tak, aby z nich opět mohly vzniknout láhve a plechovky. Nejefektivnější je v tomto směru Německo, kde se daří k novému zpracování získat 98 procent PET lahví. Pro srovnání Česko je sice poměrně úspěšné v třídění odpadu, ovšem z 1,8 miliardy petek prodaných za rok se daří vytřídit 75 procent. „Přitom pouze 49 procent jich je potom materiálově využito neboli každá druhá PET lahev končí na skládce, v přírodě, případně ve spalovně,“ vyčíslil Hrdlička. Ani materiálové využití ale podle něj není ideální, protože je ve velké míře jednorázové, v nápojový obal se znovu promění jen 17 procent prodaných petek. V případě plechovek je situace ještě horší, protože z 800 milionů kusů uvedených ročně do oběhu se daří vytřídit jen kolem 30 procent.

Přínosů plynoucích z návratu nápojových obalů k opakovanému zpracování je podle Miroslava Hrdličky řada. V první řadě je to namísto produkce odpadů zachování hodnotné suroviny a tím pádem úspora přírodních zdrojů, ale i energií. Například výroba nového hliníku je energeticky náročná, zatímco recyklace je dramaticky úspornější. Podobné je to i v případě lahví vyrobených z PET recyklátu, takzvaného rPET. Opomenout ale nelze ani fakt, že Česko platí každoročně Evropské unii částku převyšující dvě miliardy Kč jakožto sankci za nedosažení recyklačních cílů u plastového odpadu z obalů. Zálohování by podle ministerstva životního prostředí mohlo ušetřit až polovinu této částky.   

Miroslav Hrdlička, LIDL

Česká vláda už návrh povinných záloh schválila. Týkat se má všech nápojových PET lahví a plechovek od 0,1 litru do tří litrů objemu vyjma obalů na mléčné výrobky. Záloha má činit čtyři koruny a celý systém by měl být řízen operátorem, v němž by byli zapojeni zástupci nápojového průmyslu a maloobchodu. Slabým místem je podle Miroslava Hrdličky počet zahrnutých prodejen, protože návrh počítá s tím, že povinně by přijímaly prázdné obaly od zákazníků všechny obchody od 50 metrů čtverečních plochy a všechny benzinové pumpy, což zatím nikde v Evropě nemá obdoby. Hlavní potíž je, že malé provozovny nemají na výkup lahví prostory a místo pořízení strojů by jej často museli dělat ručně. Obvyklejší cestou je vytvoření páteřní sítě větších prodejen o velikosti nad 200 až 300 metrů čtverečních a její doplnění dobrovolnými účastníky. 

Obchodníci si nechali spočítat, že zavedení záloh v navrhované podobě by je vyšlo zhruba na pět miliard korun prvotních investic. Něco přes miliardu korun by stál roční provoz. Tyto náklady by jim měl kompenzovat manipulační poplatek za každý obal tak, aby pro ně šlo o hru s nulovým součtem. Pokud by se ale vynechaly menší prodejny a zůstala jen páteřní síť, provozní náklady by klesly až o čtvrtinu a investiční až o deset procent.

V Lidlu každopádně nechtěli zůstat jen u teorie a spolu se sesterskou společností Kaufland začali sběr PET lahví a plechovek testovat. Aktuálně pilotní projekt běží v devíti prodejnách, a přestože zákazníci neplatí zálohy a nedostávají je zpět při vrácení obalu, výsledky jsou pozoruhodné. „Od počátku jsme vysbírali přes 900 tisíc obalů. Dlouhodobě máme v průměru na prodejnu vysbíraných 2,5 tisíce kusů za týden. Vratní kvóta je dlouhodobě někde na úrovni šesti procent, ale naše nejlepší filiálka udělala i 13 procent. Uvědomění zákazníků je takové, že bez jakéhokoliv finančního motivu nám v takovéhle míře petky a plechovky vracejí,“ shrnul Miroslav Hrdlička. Lidl podle něj projekt rozvíjí od větších k menším prodejnám, nejen aby představil systém zákazníkům, ale také aby vyzkoušel technologie, prostorové nároky a logistiku.

Přední obchodní řetězec je ve značném předstihu před realitou. Návrh zálohového systému totiž nyní čeká na schválení v Poslanecké sněmovně, ale téměř s jistotou už se ho do konce mandátu současné vlády nedočká. Miroslav Hrdlička přitom upozorňuje, že se hraje o čas, protože Česko se zavedení záloh nevyhne, může ovšem přijít o možnost nastavit je podle svých představ. Evropská unie totiž přijala nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR), které do budoucna požaduje de facto 90procentní míru sběru PET lahví i plechovek. Pokud však členská země už příští rok neprokáže schopnost vysbírat 80 procent obojího, dojde na povinnost zavést od roku 2029 zálohování. „Potom bychom ale museli přijmout systém podle nařízení PPWR,“ říká Hrdlička s tím, že zálohovat nápojové obaly by pak musel každý, kdo nápoje prodává, včetně třeba pouťových stánků.

Kdo jsou hlavní stoupenci a odpůrci povinných záloh na nápojové obaly? Co znamená digitální zálohování a jak je k němu daleko? Kdy nejdříve začnou Češi nosit prázdné petky a plechovky zpátky do obchodů? Sledujte celý rozhovor s Miroslavem Hrdličkou.