Mýty udržitelnosti: Vždycky musí někdo začít, ostatní se přidají

Mýtus, že změna začne až ve chvíli, kdy se přidá většina, je stále silný. V posledním díle našeho letního anketního speciálu Tváře udržitelnosti vysvětlují, proč vždy někdo musí být první – a proč udržitelná volba nemusí být složitá ani drahá. Důležité je vytvořit prostředí, ve kterém se udržitelné řešení stane tím nejjednodušším a nejpřirozenějším, ať už ve firmě, nebo v každodenním životě.

---

• Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří?

Sylvie Formánková, profesorka, Mendelova univerzita v Brně  

Z mého pohledu dva z největších mýtů jsou, že udržitelnost je drahá a že Evropa svět nespasí. Firmy z praxe přitom vědí, že udržitelnost přináší dlouhodobé úspory. Například společnosti Interface investice do ekologických technologií ušetřily přes 430 milionů dolarů a snížily spotřebu vody o 88 %. Jde o chytrá rozhodnutí, ne o rozhazování peněz za trendy. A pokud jde o druhý mýtus – znáte fenomén 100. opice? Vždycky někdo musí začít a ostatní se přidají. Kdo jiný by měl jít příkladem než Evropa? Jako kolébka průmyslové revoluce máme morální povinnost i jedinečnou příležitost využít naše bohatství a technologie k tomu, abychom světu předvedli funkční model udržitelné budoucnosti.

Gabriela Kahounová, Group People & Culture Director, HOPI holding

V oblasti udržitelnosti stále přetrvává několik zjednodušených představ. Jednou z nich je vnímání, že udržitelnost představuje především dodatečné náklady a omezení pro firmy. Ve skutečnosti však může být důležitým zdrojem inovací, vyšší efektivity a dlouhodobé konkurenceschopnosti. Pomáhá optimalizovat využívání zdrojů, posilovat důvěru zákazníků i zaměstnanců a lépe se připravit na budoucí regulatorní i tržní změny. Udržitelnost navíc nezahrnuje pouze environmentální oblast, ale také odpovědný přístup k lidem, sociální odpovědnost a kvalitní řízení společnosti“.

Marie Šabacká, výzkumnice Centra polární ekologie, Jihočeská univerzita 

Jedním z nejčastějších mýtů je, že udržitelnost je drahý „bonus“ navíc a že stojí hlavně na jednotlivcích. Ve skutečnosti bývá spojena s vyšší efektivitou, nižší spotřebou energie a materiálů, menšími riziky a větší odolností firmy. Netýká se přitom jen životního prostředí, ale i zdraví zaměstnanců, dodavatelských řetězců nebo dlouhodobé stability podnikání. Dalším omylem je představa, že stačí přimět zaměstnance nebo zákazníky, aby neustále dělali „správná“ rozhodnutí. Často je účinnější vytvořit prostředí, ve kterém je udržitelné řešení zároveň tím nejjednodušším: podobně jako LED osvětlení snižuje spotřebu energie, aniž by musel každý zaměstnanec neustále myslet na zhasínání.

Lucie Fürstová, Manažer komunikace, DM 

Největší klišé kolem udržitelnosti dnes je, že je to něco drahého a zároveň něco, čemu se nedá věřit. Lidé tak stojí před paradoxem - mají si připlatit za něco, u čeho si nejsou jistí reálným dopadem. To přirozeně vede k rezignaci. Nejde o odmítání udržitelnosti, ale o ztrátu důvěry v to, že má smysl. A právě tahle kombinace nedůvěry a vnímané bariéry ceny je dnes silnější překážkou než samotná neochota něco změnit.