Mýty udržitelnosti: Nestačí čekat na zákazníka, odpovědnost začíná u firem
- před 2 hodinami
- Minut čtení: 2
Spoléhat se na nákup uhlíkových offsetů, odsouvat ESG pod marketing nebo přenášet veškerou odpovědnost na zákazníka u pokladny. Osobnosti z projektu Tváře udržitelnosti upozorňují na další rozšířené mýty a ukazují, že funkční udržitelnost vyžaduje reálné škrtání emisí u zdroje, férovou komunikaci bez greenwashingu a nabídku v regálech, která je pro zákazníka jednoduchá a přirozená.
Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří?
Lucie Outerská, Senior Sustainability Specialist, Moneta
Největší mýtus je, že stačí kompenzovat emise (offsety) a jsme uhlíkově neutrální. Být uhlíkově neutrální je marketingově lákavé heslo, které mnohdy umožňuje vyhnout se složitým a nákladným změnám v obchodním modelu. Offsety ale nejsou náhradou za reálné snížení emisí. Jejich kvalita je často problematická, zejména u projektů, které by vznikly i bez offsetů. I v rámci regulace se narativ posouvá k „reduce first, compensate last“ pravidlu. V Monetě jsme od začátku zaujali poměrně striktní postoj k nákupu různých „odpustků“ a místo toho jsme se zaměřili na reálné snížení vlastní uhlíkové stopy prostřednictvím hmatatelných kroků s lokálním dopadem. Rozšířili jsme flotilu elektromobilů, snížili jsme celkovou spotřebu energií a dlouhodobě nakupujeme veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů. Cílem není dosažení absolutní nuly za každou cenu, ale dlouhodobé a udržitelné snižování našeho dopadu tam, kde to skutečně můžeme ovlivnit.
Soňa Hykyšová, Environment, Sustainability and ESG Director, Letiště Praha
Domnívám se, že udržitelnosti ve skutečnosti nejvíc škodí její zjednodušování na zákazy, omezování, pocity viny, lifestyle, zdražení nebo byrokracii a na druhé straně na něco, co má přednost před vším ostatním. Každé z těch zjednodušení ale má nějaký reálný základ. I proto by se ti, kdo udržitelnost formují – právě proto, že je velmi široká a multioborová – tedy odborníci z výzkumné i podnikové sféry, zákonodárci, úředníci, školy, média a další, měli ptát, zda svými výstupy nebo způsobem, jakým jednotlivá témata prezentují, tyto mýty sami dále neposilují. Správná komunikace má obrovský vliv a může jakémukoli tématu včetně udržitelnosti hodně pomoci, ale i hodně ublížit. Stejně tak dobrá i méně povedená právní úprava. Udržitelnost není zkratka nic jednoduchého, ale velmi komplexní řízení dopadů v praxi.
Ivan Holub, CEE Sustainability manager, Danone
Na můj vkus stále dost firem věří, že udržitelnost nepatří do byznysu a odklízí ji pod marketing, PR, komunikaci atp. Může to být buď nepochopení celé myšlenky, nebo my, manažeři udržitelnosti, nedokážeme dost dobře vysvětlit, že je to nesmysl. Důvtipné firmy ví, že správné ukotvení udržitelnosti ve strategických rozhodnutích a firemních hodnotách často nese úspory, profit nebo obojí dohromady. Co se veřejnosti týče, je to podobné. Udržitelnost je jako obor stále mládě, řada lidí si tak pod ní nepředstaví vůbec nic, někteří možná obaly, jiní zelený aktivismus. Co s tím? Trpělivě, fakticky a lidsky vysvětlovat, že to není žádný zbytný ekologický alarmismus, ale tvrdě faktická, hodnotová, a probyznysová cesta, otevírající cestu k řadě inovací odlišujících vaši firmu od těch ostatních.
Jiří Peroutka, tiskový mluvčí, DM
Jedním z rozšířených mýtů je představa, že udržitelnost je především na rozhodnutí
zákazníka a že změna přijde tehdy, když lidé začnou volit „správné“ produkty. Ve
skutečnosti má zásadní roli samotná nabídka a to, jak je nastavená. Pokud jsou udržitelnější varianty dostupné, srozumitelně označené a cenově dosažitelné, stávají se přirozenou součástí každodenního nákupu. Cílem proto není přenášet odpovědnost výhradně na zákazníka, ale vytvářet prostředí, ve kterém je udržitelnější volba tou smysluplnější.