Mýty udržitelnosti: Konec reportingu neznamená konec udržitelnosti

Představa, že udržitelnost je jen povinnost spojená s reportingem, náklad navíc nebo jednorázový projekt, patří mezi časté mýty. Tváře Udržitelnosti v dalším díle anketního seriálu vysvětlují, proč může být naopak způsobem přemýšlení, který firmám pomáhá hledat úspory, lépe se připravit na budoucnost a získat větší odolnost. 

---

• Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří?

Ivana Pokorná, ESG manažerka, ComAp Group 

Největší mýtus? Že udržitelnost po Omnibusu „skončila“. Většina firem z povinnosti reportovat nefinanční informace vypadla a hned se začalo ozývat, že udržitelnost už není téma. Jenže udržitelnost nikdy nebyla o reportingu. Pro mě je to způsob, jak firmu neustále posouvat dopředu a připravit ji na rizika, která přijdou, ať si je dnes přiznáváme, nebo ne. Klimatické dopady, drahá energie, tlak v dodavatelském řetězci, očekávání zákazníků i lidí, které chceme zaměstnat. Firma, která tohle řídí, je připravená a získává konkurenční výhodu. Proto by udržitelnost měla být součástí řízení každé firmy, ne nepříjemnou povinností. Věřím, že i bez regulace bude osvícených firem přibývat — protože to dává smysl.

Braňo Jakabovič, Partner for Social projects & ESG, Direct Group

Za jeden z největších z největších mýtů o udržitelnosti považuji, že jde o cíl. Ve skutečnosti jde o ‚mindset‘ - způsob přemýšlení a rozhodování. Z pohledu ESG je to spíš past. Kdyby šlo o cíl, stačilo by splnit pár metrik, vydat report a odškrtnout hotovo. Jenže realita se mění rychleji. Dle odhadu až 75 % firem není plně připraveno na ESG hodnocení a zároveň vybrané průzkumy ukazují, že přibližně 2/3 lidí očekávají, aby udržitelnost byla u firem samozřejmostí, ne doplňkem. Nejde tedy o jednorázový projekt, ale o způsob rozhodování. V praxi to znamená ptát se u každého produktu, investice i partnerství: jaký dopad tím vytváříme a jestli náhodou jejich ekonomická hodnota není na úkor něčeho podstatnějšího, včetně prostředí, budoucnosti, nebo hodnot společnosti.

David Veselý, CEO a Chairman of the Board do skupiny Greenbuddies

Udržitelnost se mnoho lidí i politiků stále snaží démonizovat strašením regulacemi EU či neefektivitou nových technologií. S tím souvisí i největší mýtus, že ekologie je pro firmy jen čistý náklad a ekonomická oběť. Vývoj jde ale dopředu tak rychle, že tyto argumenty padají, i když stará rétorika zůstává. Jen na příkladu elektromobilů (rychlost dobíjení, dojezd, síť) nebo solárů (násobně vyšší efektivita při nižší ceně) lze vidět, že čisté technologie dnes dávají tvrdý ekonomický smysl. Udržitelnost už není drahá charita, ale motor efektivity a úspor. Tento směr se tak stává racionální a dobrovolnou volbou pro všechny, kteří se nechtějí chovat stylem „po nás potopa“.

Aneta Martišková, ředitelka vnějších vztahů a udržitelnosti, Edenred 

Za největší mýtus považuji představu, že udržitelnost je hlavně ekologické gesto nebo položka do výroční zprávy. Ve skutečnosti je to velmi praktické téma jak dělat věci efektivněji, jednodušeji a s menší zátěží pro životní prostředí. V benefitech je to dobře vidět na digitalizaci. Přechod od papírových poukázek k digitálním kartám, virtuálním kartám v mobilu, mobilním platbám nebo online cafeterii neznamená jen méně papíru. Zjednodušuje celou administrativu, omezuje logistiku, šetří čas HR týmům a zároveň snižuje environmentální stopu celého systému. Díky tomu mohou benefity lépe odpovídat skutečným potřebám zaměstnanců, ať už jde o stravování, zdraví a prevenci, sport nebo vzdělávání. Udržitelnost tedy nemusí být dražší ani složitější. Naopak může být praktičtější, šetrnější k životnímu prostředí a užitečnější pro všechny.