top of page

Mýty udržitelnosti: Čemu firmy i veřejnost stále věří

  • před 24 hodinami
  • Minut čtení: 3

Ačkoliv se dnes o udržitelnosti mluví více než kdy dříve, stále ji provází řada mýtů. V prvním díle naší letní ankety se ptáme Tváří udržitelnosti, kterým zažitým představám dnes stále věří veřejnost i management firem. Oslovené osobnosti upozorňují, že udržitelnost není jen otázkou spotřebitelských rozhodnutí, uhlíkové stopy nebo ESG reportingu. Ve skutečnosti jde především o dlouhodobou odolnost firem, strategické řízení rizik a schopnost dívat se na udržitelnost v širších souvislostech.

  • Jaký je podle vás největší mýtus o udržitelnosti, kterému dnes firmy nebo veřejnost stále věří?


Dalibor Dostál, ředitel, Česká krajina o.p.s.

Jedním z největších mýtů je, že se udržitelnosti podaří dosáhnout pouze přenesením tlaku a

zodpovědnosti na zákazníka. Vidíme to řadu let. Firmy se pokoušejí zavádět udržitelnější řešení, to

často znamená vyšší náklady a méně atraktivní cenovku za zboží nebo službu pro zákazníky.

Výsledek? Kromě specifické a z principu omezené cílovky programově uvědomělých spotřebitelů je

pro většinu konzumentů produkt cenově neatraktivní. A v médiích, na sociálních sítích a analýzách

firemních stratégů se pak objeví závěr, že o udržitelné výrobky a služby není zájem. Je to sice

nepopulární, ale je stále jasnější, že bez určité formy regulace se udržitelnou změnu nepodaří ve

všech oblastech prosadit. Stačí si připomenout pravdu, která platí od antiky - Nechávat vše na trhu

není znakem vyspělosti, ale úpadku a rozkladu civilizace.


Barbora Urbancová, partnerka, PETERKA PARTNERS 

Největším mýtem je představa, že ESG má firmy omezovat nebo dokonce likvidovat. Ve skutečnosti je jeho cílem pravý opak – pomoci firmám zajistit dlouhodobou odolnost a konkurenceschopnost v měnícím se prostředí. I název Green Deal často vytváří dojem, že jde pouze o ekologickou agendu. Pojem udržitelnost je výstižnější, ale ani ten plně nevystihuje podstatu věci. ESG by mělo být vnímáno především jako nástroj strategického řízení rizik a příležitostí. Pomáhá firmám vyhodnocovat, jak jejich podnikání ovlivní dostupnost zdrojů, vývoj dodavatelských řetězců, očekávání investorů nebo reputační rizika. Jinými slovy, vede management k zamyšlení nad tím, zda bude firma schopna úspěšně fungovat i za deset let. ESG není otázkou marketingu ani administrativní povinnosti, ale nástrojem pro budování dlouhodobě životaschopného businessu a je tedy hlavně prostředkem pro odolnost.


Šimon Fiala, konzultant udržitelnosti pro korporátní klienty, Česká spořitelna

Sebeoslavný ESG reporting se míjí účinkem. Jeden velký – a zároveň nevyřčený – mýtus je, že čím více se v ESG reportingu vychválíme, tím více nás bude vnímat veřejnost jako udržitelnou firmu. Opak je pravdou – reporty typicky nečte obecné publikum, ale zorientovaní čtenáři, často s vlastní zkušeností z přípravy zpráv o udržitelnosti. Tento typ čtenářů je velmi citlivý na přehnaná, nepodložená a jinak zavádějící bombastická tvrzení. Čtenáři naopak ocení transparentnost a zdravou sebereflexi. Konstatovat, že v nějaké oblasti stále cítíme potenciál pro zlepšení, a ještě jsme nepřišli na to, jak jí skutečně zvládnout, je osvěžující a sympatické pro čtenáře a osvobozující pro samotnou vykazující firmu. Takže než příště napíšete do zprávy o udržitelnosti, že vaše společnost „v loňském roce ještě intenzivněji pracovala na zdokonalování již tak téměř perfektního systému třídění odpadů“, přemýšlejte dvakrát. 


Alena Líškay Králíková, Manager Sustainability & CSR, SITA

Často slýchám, že udržitelnost rovná se počítání uhlíkové stopy. Rozumím, proč se to tak jeví - emise jsou hmatatelné, měřitelné, srovnatelné. Ale zužujeme si tím pohled. Udržitelnost je o lidech (a rozhodně ne jen s ohledem na to, že klimatickou změnu způsobili a způsobují, ale také proto, že právě oni mají nástroje, jak její dopady zmírnit). Je o jejich pracovních podmínkách v dodavatelském řetězci, o důstojnosti, inkluzi, férovosti, etice. Zaměřit se na výpočet emisí a nezbytné navazující kroky směrem k dekarbonizaci je zásadní, ale nemít funkční due diligence k lidským právům? To pak něco významně chybí. Nechci tím snižovat význam klimatu, naopak. Ale přiznejme si, že udržitelnost je o něco komplexnějším příběhem.


bottom of page