Moralizování nefunguje. Udržitelnost se musí do života vplížit tak přirozeně, abychom si jí ani nevšimli, říkají odborníci
- před 2 dny
- Minut čtení: 3
Zákazníci v průzkumech vyzdvihují ekologii, u regálu ale stále vítězí cena, vzhled a pohodlí. Právě tahle mezera mezi hodnotami a realitou je podle lidí z praxe největší brzdou změny, kterou nevyřeší moralizování, ale jen funkční produkty se špičkovým designem. „Pokud je věc navržená chytře a lidem se líbí, získají k ní vztah a používají ji déle,“ říká Lenka Novotná, majitelka společnosti Plastia, v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší projekt [ta] Udržitelnost spolu s e15. Spolu s Janem Smrčkou z organizace TEREZA se shodují, že skutečná změna vyžaduje propojení dvou světů: škol, které učí kritickému myšlení, a byznysu, který nabídne produkty, jež lidé chtějí používat dobrovolně.
Celý rozhovor si můžete pustit také na TOMTO odkazu.
Zákazníci říkají, že chtějí žít udržitelně. Pak ale přijdou do obchodu a sáhnou po levnějším, jednodušším nebo hezčím produktu. Právě tahle mezera mezi hodnotami a realitou je podle expertů jedním z hlavních problémů dnešní udržitelnosti. „Jakmile začneme lidi přesvědčovat a moralizovat, už jsme boj prohráli,“ říká v podcastu majitelka firmy Plastia Lenka Novotná.
Její společnost dlouhodobě vychází z toho, že udržitelnost obstojí jen tehdy, když je zároveň funkční, dostupná a příjemná na používání. Už před lety se proto propojila se vzdělávacím centrem TEREZA, které v Česku zastřešuje program Ekoškola, a společně realizovaly projekt Kompostéry do škol. V něm děti pracovaly s reálným produktem a zároveň si v praxi osvojovaly principy udržitelnosti. „Když si sáhnou na skutečný svět, mnohem víc mu rozumí a vytvářejí si k němu vztah,“ vysvětluje ředitel pro strategii a rozvoj vzdělávacího centra TEREZA Jan Smrčka.
Škola jako inkubátor iniciativy
Program Ekoškola nestaví na teorii, ale na zkušenosti. Děti neřeší udržitelnost jen v učebnicích, ale přímo v provozu školy, od odpadu přes energii až po jídlo. Podle Smrčky tento přístup nevytváří jen ekology, ale především odolné a iniciativní zaměstnance pro budoucí trh práce: „Děti, které si samy vyzkouší reálný projekt, si mnohem více věří. Jsou iniciativní a nečekají, až je někdo osloví. Stávají se z nich aktivní občané, kteří dokážou řešit problémy,“ říká.
Investice do environmentálního vzdělávání se navíc podle dostupných výzkumů společnosti dlouhodobě vrací. „Z dlouhodobého hlediska to šetří zdravotnictví i sociální systém. A také produkuje odolnější zaměstnance, kteří pomáhají firmám zvyšovat konkurenceschopnost,“ dodává Smrčka.
Zásadní limit ale přichází ve chvíli, kdy se naučené návyky střetnou s každodenní realitou. „Děti učíme šetřit vodou, ale pak přijdou do města, kde nemají možnost doplnit si vlastní láhev,“ upozorňuje Lenka Novotná. Chybějící infrastruktura, nedostupné služby nebo složitá řešení podle ní často způsobí, že udržitelné návyky nevydrží. Bez podpory měst a firem se rychle rozplynou v nepohodlí reality.
Lenka Novotná, Plastia & Jan Smrčka, TEREZA
Designem výrobku to nekončí, ale začíná
Zásadní roli hraje také to, co si lidé mohou koupit. Ačkoliv v průzkumech většina zákazníků deklaruje zájem o udržitelnost, při samotném nákupu rozhodují hlavně cena, jednoduchost nebo estetika.
„Udržitelnost bývá až na třetím nebo čtvrtém místě,“ říká Novotná. Podle ní proto nestačí apelovat na odpovědnost zákazníků, ale produkty musí být navržené tak, aby byly přirozeně tou lepší volbou. Tady se jedním z nejsilnějších nástrojů stává design. Odhaduje se, že až 80 % dopadu výrobku na životní prostředí vzniká právě při jeho návrhu. Pokud je věc od začátku navržená chytře, je funkční a lidem se líbí, získají k ní vztah a používají ji déle.
Udržitelnost musí být nenápadná
Příkladem, že to jde, je kelímek ReCap, který pro Plastii navrhl designér Ladislav Škoda a který vznikl ve spolupráci s VUT v Brně a Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Projekt, který získal prestižní ocenění German Design Award 2026, je ukázkou kaskádové recyklace v praxi.
Díky unikátnímu českému patentu využívá jako barvivo upcyklovanou kávovou sedlinu, která by jinak skončila v odpadu. Povrchová úprava imituje pocit pití z keramiky a tvar chrání před popálením bez nutnosti gumových doplňků. Kelímky jsou navíc stohovatelné a lehké, což šetří náklady na transport i skladování. „Snažíme se vytvořit kelímek, který lidem usnadní život, aby pro ně bylo jednodušší sáhnout po něm než po jednorázové variantě,“ dodává Novotná.
Udržitelnost tak nevnímá jako osamělé hrdinství jednotlivce, ale komplexní systém. Škola dodává hodnoty a postoje, firmy pak musí dodat produkty a systémy, které je umožní žít v praxi. „Udržitelnost se musí do životů vplížit tak přirozeně, aby si toho lidé ani nevšimli,“ uzavírá majitelka firmy Plastia.
Proč je kritické myšlení důležitější než třídění odpadu? A jak vyrobit produkt, který zákazníka „přemluví“ k ekologii i bez marketingu? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Smrčkou a Lenkou Novotnou.
Komentáře