Lípy ani břízy už v mnoha částech Česka nemají budoucnost, říká Petr Sedlák ze spolku Voda, lidé, krajina
- před 1 dnem
- Minut čtení: 5
Česká krajina vysychá. Vypaří se z ní totiž více vody, než do ní v podobě srážek spadne. Hlavní problémem je zemědělské hospodaření a z něj vyplývající stav půdy. „Ta má gigantickou zadržovací schopnost, kterou ale v současné době kvůli našemu hospodaření plní sotva na půl,” říká Petr Sedlák, krajinný inženýr a zakládající člen spolku Voda, lidé, krajina. Účinnou cestou obnovy přirozeného vodního oběhu je podle něj sázení stromů. Značné množství vody se z nich sice denně odpaří, ale násobně více ji dovedou udržet v půdě pod sebou a v okolním vzduchu. Zásadně tak mohou pomoci i se stále vážnějším problémem českých obcí, kterým je úbytek vody ve studních.
Co bylo impulsem ke vzniku spolku Voda, lidé, krajina a jak dlouhou má historii?
Hlavním impulsem byla jednoznačná potřeba nabídnout obcím kompletní servis v oblasti hospodaření s dešťovou vodou – a to jak ve volné krajině, tak přímo v zastavěném území – intravilánu. Sešli jsme se lidé, kteří jsou v první řadě praktici. Pohybujeme se jak v samotném projektování, tak přímo v realizacích, takže víme, co funguje na papíře a co pak reálně v terénu.
V čem reálně spočívá gró vaší činnosti?
Pro obce zpracováváme dokument, kterému se říká Generel. Snažili jsme se celý finální výstup co nejvíce zjednodušit, aby to nebyla jen tlustá kniha do šuplíku, ale praktický návod, kde a jak v katastru vodu zadržovat. Kromě technické zprávy s potřebnými výpočty a daty je hlavním výstupem přehledná mapa. Ta sama o sobě starostům názorně ukáže vše, co je potřeba udělat. Nejsme příznivci monstrózních, pětisetstránkových publikací – naše dokumenty mají třeba 20 stran a jdou přímo k věci.
Jak je na tom dnes česká krajina s vodou? Je reálně sušší, než bývala v minulosti?
Pokud se bavíme o horizontu posledních 200 let, tak jednoznačně ano. Česká krajina reálně vysychá. K tomu, abychom si to uvědomili, ani nepotřebujeme mít k dispozici složitá data , stačí se podívat na stav stromů kolem nás. Podívejte se na aleje u silnic – tedy pokud tam ještě nějaké zbyly. Problém je v tom, že z krajiny se dnes vypaří více vody, než do ní v podobě srážek spadne. Z pohledu lidského života nebo jedné generace je to velmi plíživý proces. Ale stačí si promluvit s kýmkoliv, komu je dnes kolem čtyřiceti let. Každý si pamatuje, jak vypadaly zimy a léta v jeho dětství. Rozdíl je obrovský, jen před ním nesmíme zavírat oči.
Jak vyznívají v tomto ohledu prognózy do budoucna?
Trend je bohužel nastavený jasně. Existují vysoce propracované modely, které s oteplováním a vysušováním české krajiny natvrdo počítají. Výhled do roku 2100 předpovídá například drastickou proměnu našich lesů, hlavně jejich druhového složení. Ve zkratce: smrkové porosty ustoupí do těch úplně nejvyšších poloh a tam, kde dnes rostou buky, je v nižších polohách snad postupně nahradí duby. Když se podíváme jinam do Evropy, takové Norsko se už zhruba deset let intenzivně připravuje na zvýšení produkce smrku. Podmínky pro něj tam zkrátka budou příznivější, než byly doposud.
Česko je pomyslnou střechou Evropy, takže vodohospodáři zmiňují jako základní problém to, že nám většina vody odteče. Jak se díváte na řešení v podobě přehrad a umělých nádrží?
Nejsem vyloženě proti nim. Voda zadržená v jakékoliv podobě je jistě správná cesta. Nicméně jako červená nit se celým naším tématem táhne stav zemědělské půdy, respektive půdy obecně. Ta má totiž gigantickou zadržovací schopnost, kterou ale v současné době kvůli našemu hospodaření plní sotva na půl.
Je tedy způsob zemědělského hospodaření hlavním problémem české krajiny, pokud jde o zadržování vody?
Je to tak. Do zemědělské půdy vracíme zoufale málo biomasy, na mnoha místech je extrémně utužená těžkou technikou a je velmi často doslova bez života. Když pak přijde prudký déšť, takto degradovaná půda dokáže absorbovat jen naprostý zlomek vody oproti tomu, co by zvládla půda zdravá.
Velkou módou se stalo sázení stromů. Zaujal mě údaj na vašem webu, že vzrostlý strom odpaří až 400 litrů vody denně. Jakou tedy mají stromy souvislost se zadržováním vody v krajině?
Vzrostlý strom sice odpaří 400 litrů vody denně, ale tisíce dalších litrů pomůže udržet v půdě pod sebou a v okolním vzduchu. Netvoří se tak efekt „vysušené pouště“, ale naopak efekt „stinné oázy“. Sázení stromů tedy není jen o dřevu nebo kyslíku, je to doslova obnova přirozeného vodního oběhu.
Ze starých fotografií i obrazů se jeví, že naše krajina je dnes posetá stromy mnohem více než v minulosti, k níž se rádi upínáme s tím, že tehdy bylo vše v pořádku. Proč dává smysl výsadbu dál zahušťovat?
Dřevinná vegetace plní celou řadu funkcí. Za mě je tou nejdůležitější právě schopnost zadržovat vodu a pomáhat jejímu zasakování do podzemních vrstev. A tam tu vodu chceme mít nejvíce. Téměř na každém jednání se zástupci obcí začínáme debatu tím, co je pálí nejvíc – a to úbytek vody ve studních. S doplňováním této podzemní vody mohou stromy zásadně pomoci.
Co jsou dnes ta nejefektivnější opatření směřující ke krajině bohatší na vodu?
Trochu vám z té otázky uteču slavným úkrokem stranou. Klimatologové správně hlásí, že potřebujeme remízky, stromy v krajině a lesy. To absolutně podporuji. Co mě ale osobně trápí víc, je otázka, jakými druhy stromů tato opatření vlastně realizovat. Našim původním druhům totiž, eufemisticky řečeno, začíná docházet dech. V praxi už jako projektanti do volné krajiny téměř nenavrhujeme třeba lípu srdčitou nebo břízu. Těm u nás v mnohých lokalitách vlivem sucha odzvonilo. Výběr máme ale strašně omezený, protože naše legislativa trvá na původních druzích a pracuje s daty starými třicet a více let.
Můžete přiblížit nějaký konkrétní projekt vašeho spolku a jeho přínosy?
Skvělým příkladem jsou třeba Loštice. Tam jsme zpracovali Generel zeleně a hospodaření se srážkovou vodou. Obec nezůstala jen u papíru, ale hned začala konat – aktuálně už zrealizovala tři projekty výsadby zeleně a na další se intenzivně chystá.
Zabýváte se i opatřeními přímo v městech a obcích?
Ano, řešíme jak hospodaření se srážkovou vodou v ulicích, tak samotné výsadby. V obcích navíc nejsme tak striktně omezeni výběrem pouze domácích druhů jako ve volné krajině. Proto samosprávám doporučujeme konkrétní stromy, o kterých z praxe víme, že spolehlivě porostou i v budoucích klimatických extrémech. Jde o druhy z jižnějších proveniencí, se kterými už máme zkušenosti, nebo se inspirujeme daty z jiných evropských metropolí.
Co dnes snahy posílit zadržování vody na území Česka nejvíce komplikuje?
Zde nebudu moc originální. Je to jednoznačně přemíra byrokracie, nepružná legislativa a často také nedostatek obecních pozemků. Přitom jsou to v drtivé většině případů právě obce, které mají na funkční krajině ten největší zájem.
Kdybyste jako osvícený vládce mohl udělat jednu změnu ve prospěch vody, co by to bylo?
Nad touto otázkou jsem přemýšlel asi nejdéle a nenapadlo mě nic jiného než tři zásadní věci. Za prvé bych odboural tu šílenou byrokracii, která se kolem výsadeb dřevin točí. Kolikrát řešíme papíry a povolení rok nebo dva, přičemž samotné stromy máme vysázené za jediný den. Za druhé bych masivně investoval do osvěty a vzdělávání dětí a mladých lidí – aby vnímali strom jako partnera, a ne jako nepřítele, ze kterého padá listí. A zatřetí bych nařídil, aby každá obec povinně navýšila množství krajinné zeleně třeba o dvě až tři procenta z celkové výměry svého katastru. To by s naší krajinou udělalo hotové zázraky.
Petr Sedlák
je krajinný inženýr a zakládající člen spolku Voda, lidé, krajina. Profesně se dlouhodobě věnuje propojování teorie s praxí – od rýsovacího prkna až po reálné výsadby v terénu. S týmem specialistů pomáhá českým městům a obcím efektivně hospodařit s dešťovou vodou, adaptovat se na změnu klimatu a následně i samotné výsadby realizovat. Razí heslo, že funkční řešení pro krajinu nemusí být složitá ani popsaná na stovkách stran papíru, ale musí odpovídat selskému rozumu a musí se začít jednat. Žije na Třebíčsku a ve volném čase ho potkáte nejčastěji na rybách, fotbale nebo s rýčem v ruce při výsadbách stromů.
Komentáře