Lidé k udržitelnosti ochladli, ale ze zřetele ji neztrácejí. Jen nesmí moc bolet a kazit byznys

Ještě v roce 2022 si tři čtvrtiny zaměstnanců myslely, že by společenská odpovědnost a udržitelnost měly hrát klíčovou roli v obchodní strategii firmy. Letos už to říká jen 55 procent dotázaných, ukázal unikátní průzkum společnosti IPSOS. Na konferenci Future-Proof Leadership 2025, kterou pořádalo Business Leaders Forum a jejímž partnerem byl projekt [ta] Udržitelnost, výsledky šetření představila Martina Popenková, která je v IPSOS šéfkou vztahů s klienty a veřejností.

---

Udržitelná transformace je hluboká společenská změna, takže je zásadní, jak ji vnímá veřejnost. Právě na to se zaměřil průzkum společnosti IPSOS, který monitoruje pohled zaměstnanců na udržitelnost. Martina Popenková na úvod zdůraznila, že pohled lidí velice ovlivňuje to, co se děje v mediálním prostoru. Politický i mediální narativ se přitom na globální i lokální úrovni za poslední dobu velmi proměnil.

„Americký prezident Donald Trump v podstatě odstoupil od Pařížské klimatické dohody, zrušil DEI politiku ve firmách a ty firmy na to nějakým způsobem reagovaly. Vidíme, že šest velkých bank v Americe odstoupilo z Net Zero skupiny a zároveň také vidíme, že se v USA hodně projevuje téma greenwashingu. To znamená, že firmy nekomunikují svoje udržitelné aktivity, protože se bojí postihu,“ vypočítala Popenková.

Změna nálad se propisuje i na domácí scéně. Pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš podle ní zmínil, že Green Deal je mrtvý. Zároveň se vede debata o tom, že pokud se nepřehodnotí cíle Zelené dohody, dojde k likvidaci českého průmyslu. Nezanedbatelný vliv má i samozřejmě i to, že postoj k celoevropskému udržitelnému plánu přehodnocuje sama Evropská komise.

Obrázek nabízí podle expertky IPSOS i samotný monitoring médií. Počet zmínek o udržitelnosti je letos víceméně stejný jako v roce 2024, ale mění se celkový sentiment, kdy roste počet zmínek negativních a klesá počet těch pozitivních.

Další důležitý parametr je ekonomická výkonnost České republiky, která značně ovlivňuje, zda se firmy udržitelností zabývají. „Víme, že v roce 2022 ekonomika rostla, v roce 2023 došlo k poklesu a v roce 2024 opět nastal růst, ale byl o něco pomalejší, než se očekávalo,“ zhodnotila Popenková.

Zápal opadá

Výsledkem je, že zatímco v roce 2022 se tři čtvrtiny zaměstnanců domnívaly, že by společenská odpovědnost a udržitelnost měly hrát klíčovou roli v obchodní strategii firmy, letos už si to myslelo jen 55 procent dotázaných. Zároveň ještě loni sedm z deseti zaměstnanců říkalo, že oba zmíněné fenomény jdou ruku v roce s profitabilitou podniku, letos už je to pouze šest z deseti dotázaných. Stejně tak ubývá těch, kteří by se ve prospěch udržitelnosti firmy byli ochotní vzdát části svého platu. Dříve jich bylo pět z deseti, nyní už jsou to jen čtyři z deseti.

Průzkum, jehož se zúčastnilo702 respondentů ve věku 18 a 65 let, také ukázal pokles zájmu o společensky odpovědného a udržitelného zaměstnavatele. Letos by jej při změně zaměstnání preferovaly tři čtvrtiny lidí, loni to bylo 81 procent. Překvapivé přitom je, že největší ztráta nadšení pro zelenou transformaci je často vidět v mladší věkové skupině 18 až 29 let.

Důraz na stát a snesitelnou míru

Z pozitivnějšího soudku je zjištění, že 60 procent lidí vnímá zlepšení životního prostředí v ČR během posledních 20 let. Že je třeba tímto směrem neustále investovat, soudí dokonce osm z deseti zaměstnanců. Největší očekávání je ale v tomto směru vůči státům a mezinárodním organizacím. Pokud by sami dotázaní rozdělovali státní rozpočet, do udržitelnosti, energetické soběstačnosti či obnovitelných zdrojů energie by investovali osm procent prostředků. „Ve skutečnosti tam jde jedno procento,“ porovnala Popenková.

Naopak důraz na roli firem za posledních pět let značně ochabl. Přesto 62 procent zaměstnanců říká, že zanedbávání ekologických dopadů nebo vztahu se zaměstnanci může mít pro podnik podobně vážné negativní dopady jako špatná finanční rozhodnutí. Zhruba tři čtvrtiny se pak domnívají, že by firmy měly mít v udržitelnosti dlouhodobou strategii. Zároveň je pro velkou většinu velmi důležité, aby cíle, které si firmy kladou, byly realisticky dosažitelné. „Lidé prostě nechtějí nějaké ambiciózní cíle, které půjdou na vrub ziskovosti firem nebo jejich konkurenceschopnosti,“ zdůraznila Martina Popenková.