Levná a udržitelná energie. Ideál, nebo protimluv?

Je možné mít energii z levně dostupných zdrojů, která bude zároveň udržitelná? Nejen na tuto otázku hledali odpovědi v jedné z debat v rámci Euro Business Breakfast dva certifikovaní ambasadoři Evropského klimatického paktu, předsedkyně představenstva Asociace udržitelného podnikání Edita Šilhánová a proděkan Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Josef Trögl.

---

Šilhánová působí rovněž v poradenské společnosti COM.SE Consulting, která se zaměřuje na oblast udržitelnosti. Má tak v této věci vhled do byznysové praxe z různých stran a pozoruje, že loňské zvolnění tempa v zavádění povinností spjatých s nefinančním reportingem skutečně část trhu vnímá jako signál k tomu přestat se celým tématem zabývat. „Mám ale radost, že po tom otřesu se vracíme do rozumnějšího módu. I v řadě firem, které jsou dočasně osvobozené, se to téma řeší. Začínají chápat, že je to o řízení rizik, možnosti dělat byznys předvídatelně a být odolnější vůči dnešním výzvám,“ říká Šilhánová.

Vidí, že to funguje

Firmy, jimž se transformace daří, mají podle ní společné jisté mentální nastavení. „Nejčastěji je to věc motivace. U dodavatelů velkých firem je to jednoduché. Velké firmy chtějí data a jistotu, že v dodavatelském řetězci jsou společnosti odpovědné environmentálně, sociálně i v oblasti řízení, takže tam je motivace jasná,“ pokračuje. Další skupinu podle Šilhánové tvoří firmy, jimž je celé toto úsilí blízké a jdou do toho samy. Jsou ale i firmy, které se do reportingu pustily „z donucení“, ale nyní vidí přínosy. „Vidí, že to funguje. Že jim investice třeba zlevní výrobu, udělají spokojenější nebo zdravější zaměstnance. Těch možných přínosů je hodně,“ zdůrazňuje.

Také podle Trögla je klíčovou otázkou spojenou s transformací ekonomiky mentální nastavení, lépe řečeno nastavení priorit. „Nejsme schopni si uvědomit cenu životního prostředí, našeho zdraví, našeho života. Mnozí volají po levné energii z uhlí. Jenže ona je možná levná pro zbytek republiky, ale pro Ústecký kraj levná není. Tam jsou stopy po té ´levné´ energii patrné a dlouho budou. Hodnotit cenu životního prostředí je obtížné, ale konzervativní odhady negativních externalit uvádějí tři koruny za kilowatthodinu z uhlí, což je víc než dnešní cena emisní povolenky,“ uvádí akademik. Dodává, že cca polovina této částky připadá na zdravotní následky, čtvrtina na dopad na krajinu a jen čtvrtina negativních externalit energie z uhlí připadá na klimatickou změnu. „Levné energie tedy nedávají smysl ani environmentální (externality), ani ekonomický (nevyplatí se stavět nové zdroje). Mít levnou a udržitelnou energetiku podle mě není možné. Musíme si vybrat,“ říká Trögl. Rozumnou politikou vedoucí ke změně vnímání podle něj mohou být motivační opatření namísto regulačních, protože veřejnost je vnímá lépe.

Papírové klacky

Oba řečníci se shodují, že v oblasti udržitelnosti zůstává dluh na straně vzdělání a osvěty. Podle Šilhánové tomu sice aktuální veřejná nálada příliš nepřeje, ale o to více cítí potřebu ukazovat pozitivní příklady, kdy investice do dekarbonizace pomáhají byznysu. Trögl navazuje s tím, že u mladé generace nepozoruje skepsi k vědě či inklinaci k popírání klimatické změny, jež se podle něj projevuje u starších ročníků. „Pojďme vzdělávat, snažme se cílit na všechny, ale nedělejme si iluze, že u všech uspějeme,“ vidí věc realisticky.

Častým argumentem pro firemní rezistenci vůči nefinančnímu reportingu je byrokratická náročnost. Šilhánová uznává, že je oprávněný. „Na jednu stranu je zjednodušení, které přinesl Omnibus, dobře, protože pro firmy to bylo prakticky nezvládnutelné vlastními silami. Na stranu druhou je špatně, že to celé v takto robustní podobě vůbec vzniklo, protože to nejhorší je měnit pravidla uprostřed hry, což se stalo,“ připomíná poradkyně.

Záliba veřejného sektoru v byrokracii vadí i Tröglovi, který jako důkaz uvádí svou neúspěšnou snahu zapojit se do systému sdílení elektřiny. „Máme doma malou elektrárnu, tak jsem se chtěl o přebytky dělit s rodiči. Klasickým doporučeným dopisem jsem odeslal žádost na Elektroenergetické datové centrum a přišlo mi zamítnutí, že elektřina je psaná na manželku. Koncept společného jmění manželů sem asi ještě nedorazil. Tak jsem to vzdal a prodávám přebytky ČEZ, na čemž bylo podstatně jednodušší se dohodnout,“ popisuje Trögl, jak se u nás i dobrým záměrům hází „papírové klacky pod nohy“.