Klimatický ambasador Josef Trögl: V záplavě informací mají i vyvrácené lži leckdy větší váhu než komplikovaná pravda

Proděkan pro vědu Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Josef Trögl svým ambasadorstvím v programu Evropský klimatický pakt přirozeně navázal na dlouholetou osvětovou aktivitu v oblasti klimatu a dopadech lidské činnosti na životní prostředí. „Problémů je celá řada. Medvědí službu ochraně klimatu udělala i minulá vláda, která nechala režii diskuze o Green Dealu jeho odpůrcům,“ říká akademik. 

---

Evropský klimatický pakt je hnutí, které spustila Evropská komise. Do něj zapojení lidé se aktivně podílí na budování čistší a odolnější Evropy s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Každá země EU má vlastní ambasadory paktu, kteří tuto roli plní dobrovolně. Část těch českých představujeme formou anketních rozhovorů.

Splnila vaše účast v tomto programu vaše prvotní očekávání? Bylo s rolí ambasadora spojeno něco, co vás překvapilo?

Ano, účast splnila moje očekávání. Naučil jsem se leccos nového, inspiroval jsem se přístupem kolegů k šíření osvěty o udržitelnosti obecně. Nic zásadního mě nepřekvapilo. Trochu mi chybí nějaká vyšší finanční podpora alespoň na cestování na setkání, i když chápu snahu nechat ambasadorský program v režimu dobrovolnictví. Já mám výhodu, že pracuji na veřejné VŠ a na Fakultě životního prostředí, kde se takovým věcem obecně fandí, jiní ale shánějí finance na cestu do Bruselu i jinam jen obtížně.

Co považujete za svůj úspěch v roli ambasadora?

Vzhledem k tomu, že se snažím šířit osvětu o klimatu, změně, roli člověka i obecně dopadech člověka na životní prostředí, nemohu uvést, že bych v roli ambasadora dosáhl nějakého významnějšího úspěchu než před tím. Pomáhá to vyššímu dopadu vzdělávacích akcí, který obecně není zásadní; tedy alespoň u nás na „divokém“ severu. Příslušnost ke klimatickému paktu je jistá prestiž, na druhou stranu u klimaskeptiků představuje cosi jako zelený hadr na býka. To ale v některých případech vlastně znamená také vyšší dopad, například na sociálních sítích, byť tam bývají bubliny značně nekompatibilní a přesvědčit některé lidi nelze ani statistickými daty.

Co je podle vás aktuálně nejpalčivější téma v oblasti udržitelnosti?

Aktuálních problémů v oblasti udržitelnosti je více. Prvotně je to všeobecná relativizace vědy. Informací je moc a „temná strana“ se snaží šířit narativy, že „na každém šprochu je pravdy trochu“, čímž i zjevné a mnohokrát vyvrácené lži mají často větší dopad než komplikovaná pravda. Tím se dostáváme k druhému problému a tím je aplikace Murphyho zákona, že „každý složitý problém má jednoduché nesprávné řešení“. A samozřejmě na sociálních sítích se lépe ukáže špatný příklad, než se složitě vysvětlují některé aspekty chování klimatického systému. Poměrně medvědí službu udělala ochraně klimatu také minulá vláda, která o Green Dealu v podstatě nekomunikovala a nechala běžet diskuzi v režii odpůrců. Ve věci emisních povolenek také postupovala v režimu chytré Horákyně; schválili jsme na úrovni EU ETS 2 v podobě vhodné pro nás, ale už se nechystáme implementovat systém na národní úrovni. Necháme novou vládu, ať si na tom vyláme zuby. V mediálním prostoru chybí řada informací: například ta, že většina sociálně slabších voličů současné koalice už platí povolenky ETS 1, zatímco bohatší majitelé vlastních rodinných domů nikoli. Přitom jsou proti zavedení, čímž se zavádí systém, kdy chudší platí na bohatšího. To samozřejmě není dobré. A také se nám poněkud zvrhla spravedlivá transformace, kdy velké dotační projekty čerpají i společnosti, které z těžby uhlí v minulosti profitovaly. Můžeme program přejmenovat na „nespravedlivou transformaci“.