Klimatická ambasadorka Martina Čížková: Reálný dopad má práce v terénu s konkrétními lidmi

Bioložka, antropoložka a klimatická aktivistka Martina Čížková je jednou z českých ambasadorek Evropského klimatického paktu (ECP). Přestože jde o roli bez větších pravomocí, činnost ambasadorů podle ní má svůj vliv. Pouhá procházka s žáky základní školy po městě a okolí pro ně v klimatické osvětě může mít větší dopad než teorie v učebně, myslí si žena, která též působí jako testérka ve společnosti UX Fans.

---

Evropský klimatický pakt je hnutí, které spustila Evropská komise. Do něj zapojení lidé se aktivně podílí na budování čistší a odolnější Evropy s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Každá země EU má vlastní ambasadory paktu, kteří tuto roli plní dobrovolně. Část těch českých představujeme formou anketních rozhovorů.

Splnila vaše účast v tomto programu vaše prvotní očekávání? Bylo s rolí ambasadorky spojeno něco, co vás překvapilo?

I přes nesporné výhody jsem si poměrně brzy uvědomila, že pro mě, často online, setkávání na celoevropské úrovni není příliš lákavé a skutečný dopad vzniká lokálně a s konkrétními lidmi. Překvapilo mě, jak silná a motivovaná je česká komunita ambasadorů. S většinou z nich jsem se potkávala díky organizaci Na mysli (tuzemský koordinátor ambasadorů ECP – pozn. red.) přímo v terénu - to mě nabíjelo víc než jakýkoli formální summit. A druhé překvapení? Jak moc jsem během života v Praze žila v bublině. Po přestěhování na sever do Liberce jsem ucítila obrovský hlad po srozumitelných informacích o klimatu, které by se daly šířit mezi zdejší, tematikou zatím méně políbené obyvatele.

Co považujete za svůj úspěch v roli ambasadorky?

Nejvíc si cením klimatických procházek, které jsme díky Na mysli a ve spolupráci s Europe Direct v Liberci rozběhli pro žáky základních škol. Není to přednáška v učebně – jdeme ven, po městě, a děti samy pozorují, co se kolem nich děje: kde vznikají tepelné ostrovy, kde chybí zeleň, kudy teče dešťová voda a jak se celé město adaptuje na klimatickou změnu. Nejde o velká čísla, jde o to, že tihle mladí lidé začínají o svém městě přemýšlet jinak. A že to funguje, potvrzuje i zájem škol, které se samy ozývají.

Co je podle vás aktuálně nejpalčivější téma v oblasti udržitelnosti?

Řekla bych, že je jich víc a vzájemně se prolínají. Jedním z těch, které vnímám velmi silně právě u nás v Česku, je informovanost veřejnosti o klimatu. Ta nikdy nebyla ideální, ale v poslední době ji bohužel dál podkopává přístup naší nové vlády. Když z nejvyšších míst zaznívají signály, které klimatickou změnu bagatelizují nebo téma udržitelnosti odsouvají na vedlejší kolej, dopadá to přímo na běžné lidi – ztrácejí orientaci v tom, co je skutečně důležité, a ochota zapojit se klesá. To je něco, s čím se při své práci v terénu setkávám čím dál častěji, a právě proto považuji lokální osvětu za tak zásadní