Izolovaná řešení skončila, planetu musíme léčit jako celek, říkají experti k GEO-7
- před 3 dny
- Minut čtení: 3
Každý náš nákup za sebou táhne neviditelnou stopu, která ničí pralesy a vyčerpává vodu tisíce kilometrů daleko. Expertní zpráva OSN GEO-7 proto varuje, že drobné krůčky k záchraně planety už bez hluboké systémové změny nestačí. „Můžete se urecyklovat k smrti, ale bez změny energetiky to nic nevyřeší,“ říká Miroslav Havránek z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovi v podcastu Trendy v udržitelnosti, který přináší projekt [ta] Udržitelnost spolu s E15. Spolu s Vojtěchem Koteckým přibližují důležité závěry dokumentu a vysvětlují, proč nás nečinnost brzy vyjde dráž než transformace i jak začít planetu spravovat jako jeden nedělitelný celek.
Celý rozhovor si můžete pustit také na TOMTO odkazu.
Planetu nelze opravit po částech. To je hlavní sdělení nové zprávy Programu OSN pro životní prostředí s názvem Global Environment Outlook 7 (GEO-7). Dokument, na kterém pracovalo více než 300 vědců, bývá označován za lékařskou zprávu o stavu planety. „Izolovaná řešení nefungují. Když budeme řešit klima odděleně od ekonomiky nebo potravin, situaci zlepšíme, ale nevyřešíme,“ říká Miroslav Havránek z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
Zpráva pracuje s čísly, která podle něho nelze ignorovat. Pokud se svět nepokusí o systémovou změnu, hrozí drastické ekonomické dopady. „Když někdo říká, že opatření jsou drahá, je fér se ptát: a kolik bude stát, když neuděláme nic?“ upozorňuje Havránek.
Čísla mluví jasně: zatímco transformace vyžaduje roční investice kolem 8 bilionů dolarů, přínosy včasné akce mohou do roku 2070 vystoupat až na 20 bilionů dolarů ročně. V sázce tak už dávno není jen ekologie, ale samotná stabilita globálního finančního systému.
Neviditelná stopa: Voda a lesy mizí na druhém konci světa
Zpráva jasně říká, že většina dopadů naší spotřeby zůstává skrytá v globálních řetězcích. Když si například kupujeme zboží z Číny, v jeho obalech k nám fakticky proudí tuny tropického dřeva z Indonésie, aniž by si to spotřebitel uvědomoval. Ještě horší je to u módy, kdy 88 procent vody v textilním průmyslu padne na zavlažování bavlny. Dopady našeho pohodlí se tak často odehrávají tisíce kilometrů daleko.
„Jen český dovoz komodit zabere každý rok plochu velkou jako polovina Národního parku Podyjí,“ vysvětluje Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. „Své parky si sice chráníme, ale plochu jednoho celého z nich každé dva roky fakticky zlikvidujeme v divoké přírodě na opačném konci světa. A to jen kvůli rozšiřování plantáží pro plodiny, které se dovážejí k nám,“ konstatuje.
Těmto tokům je nutné porozumět, protože podle autorů zprávy ceny výrobků dnes neodrážejí skutečné náklady, jako jsou škody na klimatu či zdraví. „Potřebujeme do cen promítnout environmentální externality,“ zdůrazňuje Havránek. Zároveň ale podle Koteckého neexistuje jedno univerzální číslo, které by nahradilo HDP. Je třeba sledovat více ukazatelů najednou, od stavu přírody až po veřejné zdraví.
Tři systémy, které rozhodnou o budoucnosti
Zpráva definuje tři kritické pilíře pro osud planety: energetiku, potraviny a materiály. Ty tvoří většinu lidského dopadu na prostředí a jsou silně provázané. „Když řešíte energii, narazíte na potraviny. Když řešíte potraviny, narazíte na půdu a biodiverzitu,“ popisuje Kotecký. Bez systémového pohledu totiž hrozí, že náprava v jedné oblasti vyvolá krizi v jiné, podobně jako u biopaliv, kde snaha o „čistou“ energii často drancuje krajinu a zemědělství.
Veřejná debata se mnohdy omezuje na souboj technologických inovací s individuální odpovědností. Zpráva GEO-7 však upozorňuje, že ani jedna cesta samostatně neuspěje. „Můžete se urecyklovat k smrti, ale bez změny energetiky to nic nevyřeší,“ glosuje Havránek.
Změna chování přitom neznamená jen odříkání, ale především efektivnější urbanismus nebo konec plýtvání. Skutečný průlom nastane synergií technologického pokroku a hlubokých systémových změn v nastavení společnosti.
Miroslav Havránek a Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovi
Dobrá zpráva: Změna už se děje
Zpráva GEO-7 přináší i důvody k optimismu, podle ní se změna děje. Příkladem je radikální zlepšení ovzduší v Číně díky regulacím nebo rostoucí efektivita zemědělství. „Za posledních 25 let se plocha využívaná pro zemědělství snížila, zatímco produkce vzrostla,“ připomíná Kotecký. To dává naději, že transformace potravinového systému je proveditelná.
Co tedy může udělat jednotlivec? Odpovědí je kolektivní akce. „Zvolte si zástupce, kteří budou změny prosazovat. Jeden člověk toho zmůže málo, společnost hodně,“ říká Havránek. Hlavní poselství GEO-7 zůstává přitom jasné. Jednoduchá řešení se vyčerpala a je nutné začít spravovat planetu jako jeden nedělitelný systém.
Proč se nevyplatí čekat a jaké konkrétní kroky doporučují experti na základě zprávy GEO-7? Sledujte celý rozhovor s Miroslavem Havránkem a Vojtěchem Koteckým.
Komentáře