Evropská móda: plnění udržitelných závazků vázne

Mediální společnost Deutsche Welle (DW) prověřila plnění závazků evropských módních značek k větší udržitelnosti jejich podnikání. Výsledek nevypovídá o tom, že by textilní průmysl vzal své vlastní sliby vážně. Analýza, do které se zapojily další organizace sdružené v European Data Journalism Network, prověřila téměř 500 cílů udržitelnosti, přijatých evropskými oděvními firmami od roku 2000.

---

Před čtvrtstoletím byla udržitelnost pro většinu společností v módním průmyslu okrajovou záležitostí. To se změnilo poté, co vešla ve známost míra zátěže, kterou pro životní prostředí představuje především takzvaná rychlá móda. Západní společnost se také nejpozději po tragickém zřícení budovy Rana Plaza v Bangladéši v roce 2013 dozvěděla, v jak žalostných podmínkách pro ni dělníci v asijských továrnách šijí oblečení. Firmy se tak postupně začaly odhodlávat k různým závazkům, ať v oblasti environmentální či sociální.

Módní průmysl jistě má co osekávat. Podle World Resources Institute je odpovědný za 2-7 procent globálních emisí skleníkových plynů, přičemž horní hranice znamená větší příspěvek, než má letecká a lodní doprava dohromady. Odhaduje se též, že až 35 procent všech mikroplastů v oceánech pochází ze syntetických vláken, z nichž se tento destruktivní odpad uvolňuje při praní, případně sušení.

Analýza vyhodnotila 468 cílů, které se objevily v 200 zpráv publikovaných 17 největšími evropskými módními společnostmi. Z výsledků vyplývá, že udržitelná móda zatím není na obzoru. Část trhu přitom zprávy, které nějakým způsobem reflektují udržitelnost, vydává již od roku 2000, například Adidas, Puma či H&M. Jiné se připojily v minulé dekádě, třeba Zalando v roce 2015, některé luxusní značky s tím začaly ještě později.

Jak jsme na tom

Zhruba polovina z prověřovaných závazků (235) se vztahovala maximálně k roku 2025. Šlo o cíle v oblasti snižování emisí, udržitelnějších materiálů, spotřeby energie nebo nakládání s odpady. Z cílů, které již měly být splněny, dosáhly podniky přibližně poloviny. Každý třetí závazek nebyl splněn, u zbývající šestiny není výsledek zřejmý.

Nejhůře si vede Zalando, které nesplnilo 10 ze 17 vlastních závazků. Třeba ve zprávě z roku 2019 je příslib, že „25 procent hrubého objemu zboží budou do roku 2023 tvořit udržitelnější produkty“. Podle vlastních údajů Zalanda se to ale týká jen 10,5 procenta produkce. Mluvčí společnosti to pro DW zdůvodnila tím, že společnost zavedla přísnější standardy udržitelnosti.

Také u jiných společností, jako jsou Mango, Primark nebo OVS, došlo ke změně parametrů či zrušení závazků. Plnění jiných nelze ověřit, například zda se značce Mango podařilo „eliminovat nebezpečné látky v dodavatelském řetězci“ do roku 2020.

Italská společnost OVS na dotaz novinářů potvrdila, že nesplnila cíl stanovený v roce 2017, a sice do roku 2020 „vyrobit tři miliony kusů oděvů z vláken získaných z odpadních materiálů dodaných spotřebiteli“, ale ve veřejných zprávách se tato informace podle DW nenachází.

Jen třetina z 235 vyhodnocených cílů z minulosti připadala na osm luxusních značek. Naopak nejvíce, 49, jich mělo H&M, následoval Adidas s 28 závazky. Před zveřejněním byly všechny společnosti zahrnuté v analýze kontaktovány a dotázány na strategii a cíle v oblasti udržitelnosti. Příznačné je, že sedm z nich vůbec neodpovědělo, především luxusní značky.

Podle Rachel Kitchinové, manažerky kampaní v organizaci Stand.earth, by pro high-endové značky měla být udržitelnost samozřejmostí, protože nejsou pod cenovým tlakem, který by mohl odradit levnější dodavatele od investic do udržitelnosti. „Pokud vyrábějí udržitelně, nikomu o tom neříkají. Domníváme se, že je to proto, že sdílejí mnoho dodavatelů s neluxusními značkami a nechtějí, aby se o tom veřejnost dozvěděla.“

Bavlna a plast zůstávají

Analýza se zaměřila i na míru konkrétnosti/obecnosti jednotlivých závazků. Největší podíl vágních či nejednoznačných příslibů vykázaly Primark a Hermès. Autoři zprávy to ilustrují závazkem Hermès z roku 2024, že „do konce roku 2026 provede alespoň dvě studie ročně s akademickými partnery na téma biologické rozmanitosti“. Podle Kitchinové jde o příklad greenwashingu. „Pokud neexistují informace o tom, jak má být cíle dosaženo, považujeme to za známku greenwashingu,“ říká. Zároveň není zřejmé, jak by splnění takového závazku přispělo k udržitelnému fungování módní značky.

Jedno téma je pro takřka všechny aktéry v textilním průmyslu společné – bavlna. Její pěstování je velmi náročné na vodu, hnojiva a pesticidy, samostatnou kapitolou jsou pak opět pracovní podmínky na plantážích. Společnost H&M se k postupnému odklonu od konvenčně pěstované bavlny a jejímu nahrazení biobavlnou zavázala již začátkem milénia. Do roku 2020 dosáhla vlastního cíle ji ze sortimentu zcela odstranit. Do programu Better Cotton Initiative, který definuje udržitelnou bavlnu, se spolu s H&M zapojil i Adidas. Naopak Zalando ani luxusní značky si cíl převést výrobu na udržitelnou bavlnu vůbec nestanovily.

Žádná ze značek se nezavázala ani k postupnému ukončení využívání plastu. Syntetická textilní vlákna v roce 2024 tvořila 69 % globální produkce všech syntetických vláken. Pokus o udržitelnost tu představují materiály jako recyklovaný polyester, který se vyrábí výhradně z plastových lahví, nikoli starého oblečení. „To není udržitelné řešení. Umíme ze starých lahví vyrábět nové, ale jakmile z láhve vyrobíte košili nebo sukni, už ji nikdy nelze recyklovat,“ říká Urska Trunková z bruselské nadace Changing Markets.

Navzdory výše uvedenému je ale i mírný důvod k optimismu. Přestože kolem evropské legislativy aktuálně není příliš jasno, firmy i spotřebitelé vidí, co se chystá. Jednou z připravovaných regulací je i směrnice namířená proti greenwashingu. „Značky tiše upustily od svých nejvíce zavádějících tvrzení,“ říká Trunková. „Spotřebitelé jsou pozornější a vyžadují přesné informace – a společnosti si uvědomují, že pokud neposkytnou důkazy pro svá tvrzení, bude to mít následky,“ uzavírá analytička.