Jak vypadá praktická příprava byznysu na budoucí povinnost nefinančního reportingu? A proč by tato oblast měla zajímat i malé a střední firmy, jichž se zdánlivě bezprostředně netýká? Nejen na tyto otázky odpovídá v dalším streamu projektu [ta] Udržitelnost Karel Kotoun, zakladatel start-upu Green0meter Studio, který pomáhá podnikům počítat jejich uhlíkovou stopu či získat financování od bank.
Nefinanční reporting je téma spojené s udržitelností a společenskou zodpovědností v podnikání, tedy oblastmi sdruženými do zkratky CSR, kterou dnes spíše nahrazuje zkratka ESG. Nyní vznikající pravidla se primárně dotknou těch největších firem. V médiích se často řeší, odkdy, zda a jak velké společnosti budou povinně reportovat. Měly by však mít oči na stopkách i majitelé středních či malých firem? Podle Kotouna měli a uvádí pro to celou řadu dobrých důvodů, opřených o příklady z vlastní praxe.
„Nejčastější důvod je, že to po nich chce jejich odběratel. Typicky velká nadnárodní korporace má tisíc malých dodavatelů a přirozeně po nich požaduje informace o uhlíkové stopě jejich produktu, celé firmy, nebo chce jejich nefinanční report. Druhým častým důvodem je export. Měli jsme klienta, který exportoval do Dánska a potřeboval dodat odběrateli certifikát o uhlíkově stopě daného produktu během pár hodin, jinak by přišel o celou zakázku. Dalším případem jsou dceřiné firmy velkých mezinárodních společností, které to po nich požadují. Čtvrtou skupinou jsou banky a do budoucna i pojišťovny, kde může jít třeba o mapování určitého aktiva, na nějž si chce klient půjčit. A poslední skupinou jsou dotace. Když jako malá firma budete žádat o nějakou dotaci z evropské unie, která bude navázaná třeba na peníze směřující do Fit for Fifty Five nebo Green Dealu, součástí žádosti bude prokázání, že jste efektivně snížili svou uhlíkovou stopu nebo zvýšili energetickou efektivitu,“ vypočítává Kotoun.
Je tedy zřejmé, že celá oblast ESG/CSR již nyní ovlivňuje a v budoucnu bude ještě znatelněji ovlivňovat fungování menších firem jak v legislativní tak v praktické rovině. Navíc, jak upozorňuje Kotoun, je dopad těchto regulací na malé a střední podniky větší, než je tomu u velkých korporací, protože nedisponují speciálními týmy na tuto agendu, ani nespolupracují s poradenskými firmami, které by je celým procesem provedly.
Chtějí-li se firmy v oblasti ESG zorientovat, doporučuje Kotoun začít oním „E“, tedy Environmental, což je podle něj nejpropracovanější část agendy. „V této části je nejvíce regulace, nejvíce doporučení. Takže krokem jedna je zjistit uhlíkovou stopu společnosti v rámci scope 1 a scope 2,“ říká Kotoun. Scope 1 zahrnuje přímé emise, scope 2 nepřímé emise z nakupované energie, které nevznikají přímo ve firmě, ale jsou důsledkem firemních aktivit. „Často pak u nás vidíme, že když se klient s těmito údaji seznámí, řekne si, aha, to je docela zajímavé. Zjistí třeba i to, jak si stojí proti konkurenci, a může učinit nějaká byznysová rozhodnutí,“ dodává Kotoun. Green0meter se neomezuje jen na scope 1 a scope 2. Svým klientům umí vypočítat uhlíkovou stopu i u jejich produktů či služeb, což již spadá do scope 3. „To už je složitější, protože máte dodavatele, máte konkrétní firmu a její klienty a od všech musíte nějak sebrat data. Tady má naše platforma velkou přidanou hodnotu, protože pomáhá s efektivním sběrem dat i od třetích stran,“ říká Kotoun.
Pokud jde o další část zkratky ESG, tedy písmena S (Social) a G (corporate Governance), tam je podle hosta streamu důležité, aby se firma zamyslela, jaké má interní předpisy, jak jsou spokojení její zaměstnanci, její zákazníci, zda reportují i finanční zprávy dle zákona v obchodním rejstříku a podobně. „Tady již pouhý sběr dat nestačí, jsou to komplexnější oblasti,“ dodává Kotoun.
Jaké výhody firmám přináší, že se do ESG pustí, i když nemusí? V jakém formátu se vlastně nefinanční reporting podává? A co má následovat po kroku 1, jímž je vypracování ESG reportu? Sledujte video zde!