ESG reporting není strašák. Firmám pomůže udělat pořádek v datech i byznysu

ESG reporting bývá vnímán jako byrokratické strašidlo, podle Kristýny Faltýnkové z advokátní kanceláře Sedláková Legal ale může firmám naopak výrazně pomoci – třeba tím, že sjednotí data i očekávání napříč trhem. Podle ní nedává smysl oddělovat jednotlivá „písmena“ ESG: bez správně nastaveného řízení nefungují environmentální cíle, bez zapojení lidí a partnerů zůstávají jen na papíře – a jedno opatření často přináší přínosy jak pro životní prostředí, tak pro společnost.

---

Jak byste vysvětlili hlavní cíle udržitelnosti žákům první třídy? 

Když dostaneš novou učebnici, nebudeš se o ni starat a zničíš ji, co se stane? Nikdo jiný už se z ní nemůže nic naučit. Strom, ze kterého byl vyroben papír, ze kterého je učebnice, který rostl několik let, byl pokácen jen proto, abys ty ji měl jeden rok. Ten, kdo učebnici vyrobil, bude muset pro další děti vyrobit novou. Tvoje zničená učebnice se stane odpadem. Pokud jsi ji třeba umastil, tak ji nemůžeš ani vyhodit do tříděného odpadu, aby se z ní mohlo vyrobit něco dalšího. Ale když se o ni budeš hezky starat, tak může sloužit dalším dětem i víc let, než kolik rostl ten strom, ze kterého byla vyrobena. Ten kdo ji vyrobil, může vyrábět něco nového, co bude sloužit dalším lidem, nevznikne nový odpad a až bude opravdu stará, tak se může dát do kontejneru na papír a vyrobí z ní něco dalšího užitečného. A takhle to funguje se vším, s celou naší planetou. 

Co podle vás přinese povinný ESG reporting, který zavádí pro velkou část firem Evropská unie?

Možná trochu překvapivě odpovím, že to firmám pomůže. Velké firmy, které již mají povinnost reportovat nebo reportovat potřebují kvůli požadavkům bank, stakeholderů či s ohledem na požadavky zahraničních matek, na které dopadá jiná právní úprava, mají nyní velký problém získat potřebné informace. Povinný reporting jejich dodavatelů a dceřiných společností by jim v tomto situaci významně zjednodušil, aby mohly plnit své požadavky. Současně by bylo sjednoceno, jaké informace společnost má mít k dispozici.

Veřejná debata o udržitelnosti se hodně točí kolem dopadů na životní prostředí, tedy pomyslného písmene E ze zkratky ESG. Je podle vás věnována dostatečná pozornost i sociální odpovědnosti skryté pod písmenem S?

Z mého pohledu nedává dělení na jednotlivá "písmena" smysl. Udržitelnost je třeba vnímat komplexně. Pokud si stanovíme cíl, který teoreticky spadá pod písmeno E, ale nebude k němu nastaven vnitřní systém v rámci G, nebude to fungovat. Stejně tak, pokud nezapojíme stakeholdery a nepracujeme s nimi v rámci písmene S. Současně mnoho existujících řešení může být přínosem z pohledu písmene E i S. Například v rámci písmene E společnost zjistí, že nevyužívá teplo ze strojů v rámci výroby, nebo energii ze solárních panelů, či má přebytky určitých surovin a v rámci spolupráce s komunitou či neziskovými organizacemi může tyto zdroje, které by jinak byly prakticky odpadem a nevyužitou energií, využít. Stejně tak technologie, které mohou primárně být vnímány jako spadající pod písmeno E, třeba robotizace a automatizace ve stavebnictví, mohou přinášet pozitivní změny i v oblasti S v rámci bezpečnosti práce. 

Co je ve vašem oboru hlavním udržitelným trendem roku 2026?

Důležitým tématem ve stavebnictví je sjednocení způsobů výpočtu uhlíkové stopy v rámci celého životního cyklu stavby a způsoby, jak vypočíst reálnou uhlíkovou stopu, nikoli jen imaginární číslo na základě tabulkových hodnot. Protože například ocel na výztuže železobetonových konstrukcí může mít zásadně odlišnou uhlíkovou stopu dle způsobu výroby i místa, kde je vyráběna a odkud je na stavbu dovážena. Stejně tak další materiály. Pokud je cílem hledat řešení, které má nejnižší uhlíkovou stopu, potom je třeba získat reálná data, a ta musí být vypočtena na základě stejné metodiky, aby byla srovnatelná. 

Jaké argumenty používáte v debatách s odpůrci udržitelných trendů, podle nichž narušují svobodu podnikání?

Většinu požadavků není povinné plnit, tedy každý má svobodu rozhodnout se, že tyto trendy ve svém podnikání následovat nebude. Může se stát, že přijde o zákazníky, pro které je to důležité, může se teoreticky stát i to, že zákazníci, pro které je například rozhodující faktor cena, se k němu naopak přikloní. Pokud je splnění nějakého požadavku povinné pro všechny, potom neomezuje svobodu podnikání, ale přispívá k rovným podmínkám. Stejně jako vznikající jednotné standardy a metodiky, díky kterým bude možné z pohledu parametrů udržitelnosti jednotlivé výrobky, služby a společnosti reálně porovnávat.