ESG report není jen povinnost, ale i návod pro budoucnost, říká Barbora Urbancová z Peterka Partners

Splnění povinnosti vyplněním formuláře. Tak je stále v řadě firem vnímán nefinanční reporting. Partnerka a ředitelka české kanceláře Peterka Partners Barbora Urbancová ale upozorňuje, že proces přípravy s sebou nese řadu přínosů. „Pro jakoukoli společnost to může sloužit jako jistý návod, který ji přinutí zamyslet se nad finančními a environmentálními vlivy a nad tím, co bude třeba udělat, aby i po letech byla stále na trhu a aby byla úspěšná,“ říká v podcastu Trendy v udržitelnosti, který vzniká ve spolupráci e15 a projektu [ta] Udržitelnost.

---

Celý rozhovor si můžete pustit také na TOMTO odkazu.

Dobře zvládnutým nefinančním reportingem mohou firmy získat konkurenční výhodu. Specialistka advokátní kanceláře Peterka Partners na tuto oblast Barbora Urbancová tvrdí, že firmy mohou k agendě přistoupit jako k příležitosti budovat silnou značku, ukázat sebedůvěru, vůli jít vpřed, a ne být jen vláčen. Přestože je to však téma velmi propírané, panuje kolem něj stále dost nejistoty a Urbancová chápe jisté rozčarování firem. 

„Dovedu si představit, že první výzvou pro firmy je vůbec zorientovat se v aktuální legislativě, tedy co na ně dopadá a co musí reportovat. Sama se udržitelnosti věnuji již dlouho a jsem překvapena vývojem a častostí změn pravidel v tom, jaké povinnosti firmy mají,“ konstatuje Urbancová a uvádí příklad malých a středních firem upsaných na burze, pro něž měla povinnost začít v roce 2027, ale teď „není příliš jasné“, jak to dopadne.  

Česká „prozíravost“

Poté, co balík změn Omnibus zkraje tohoto roku přinesl do oblasti nefinančního reportingu řadu úlev, vyvstala před částí „osvobozených“ firem otázka, co teď. „Spousta firem byla připravena. Začaly sbírat data a investovaly do toho nemalé prostředky. Pro ně může být cestou reportovat dobrovolně. Pro jiné je to jistě úleva,“ říká Urbancová.

Právnička také připomíná, že k dalším korekcím došlo i během prázdnin. „Je důležité zmínit, že i pro firmy, které již reportují, Komise připravila určitou úlevu. Jmenuje se Quick Fix a reportovací povinnost také o nějaká procenta zužuje,“ dodává. 

Zavádění evropských norem do české legislativy mívá obvykle z různých důvodů jisté zpoždění, což je v tomto případě podle Urbancové spíše pro dobro věci. Český zákonodárce jako by podle ní předvídal, že se budou pozice Evropské komise měnit, protože směrnici CSRD začal zavádět postupně. „Nejprve vložil do zákona o účetnictví povinnost pro největší společnosti, nyní se implementuje ta změna na tisíc zaměstnanců, ale další vlny tam zatím nejsou. Těžko hodnotit, nakolik v tom byl záměr, ale je to výjimečné, protože žádná jiná země k tomu takto nepřistoupila,“ komentuje Urbancová. 

Současný stav ale staví do nejistoty především sektor malých a středních firem. Podle Urbancové se však situace lepší s tím, jak krystalizují standardy pro tento segment. „Původně byly nastavené pro ty největší společnosti, takže pro ty menší bylo složité se v nich orientovat. To se zlepšuje, protože se přijaly praktické jednotné standardy pro malé a střední firmy, které jsou k dispozici i v digitální podobě a firmy se s nimi tak mohou seznámit,“ říká expertka. A dodává, že by s tím už také určitě začala. „Firmy tak poznají, co se reportuje v oblasti životního prostředí, co v oblasti social a co v governance,“ doplnila.

Barbora Urbancová, Peterka Partners

Obecná, vágní, zavádějící

Přestože obecná představa o smyslu reportingu se omezuje na splnění povinnosti spočívající ve vyplnění formuláře, podle Urbancové může mít celý proces řadu přínosů. Vysvětluje, že může pro jakoukoli společnost sloužit jako jistý návod, který ji přinutí zamyslet se nad finančními a environmentálními vlivy. „A nad tím, co bude třeba udělat, aby i po letech byla stále na trhu a byla úspěšná,“ přibližuje Urbancová. 

Jakožto poradkyně v této oblasti má s firemními ESG reporty bohaté zkušenosti. Jejich častým nedostatkem je podle ní přílišná obecnost. „Osobně nemám ráda vágní tvrzení, závazky bez podkladů a vysvětlení. Když je tam více konkrétních, technických dat, reporty vypadají důvěryhodněji,“ říká advokátka a dodává, že zatímco dnes si neauditovanou dobrovolnou zprávu mohou firmy sestavit relativně volně, od ledna příštího roku to bude muset být podle standardů. 

Od vágně sestavených reportů už pak není daleko ke greenwashingu, tedy lakování firemní reality na zeleno z marketingových důvodů. Použitím takové machinace si však subjekty zadělávají na problémy. Návrh novelizace občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele zavádí směrnici o posilování spotřebitelů v oblasti zelené transformace. Prakticky řečeno jde o to, že dnes má na sobě téměř každý výrobek informaci o dopadu na životní prostředí. 

„Evropská unie ale došla k závěru, že spousta těchto tvrzení nemá žádné opodstatnění. Nově tedy budou zakázána obecná tvrzení typu ´šetrný k životnímu prostředí´, ´zelený´ a podobně, aniž by takový claim byl podložen důkazy,“ upozorňuje šéfka Peterka Partners. A připomíná, že trest za takový přestupek nemusí končit postihem ze strany regulátora. „V sázce je pak reputace na trhu, žaloby od spotřebitelů, případně konkurentů na trhu. Takže se to určitě nevyplatí,“ dodává. 

Jak přesně bude vypadat legislativa upravující greenwashing? Jak vypadají příklady best practice v nefinančním reportingu? A nakolik se liší přístup českého byznysu k této agendě ve srovnání s okolními evropskými zeměmi? I to se dozvíte v podcastu Trendy v udržitelnosti.