EBB: Změna pravidel uprostřed hry je nešťastná, ale transformace pokračuje. I v zájmu byznysu

Co bude s udržitelností v nové sněmovně podle nastupující generace volených zástupců? Jak se letošní úlevy v povinnostech spojených s ESG reportingem propisují do tuzemské byznysové praxe? A jakou úlohu může v udržitelné transformaci sehrát Národní rozvojová banka? Nejen to bylo náplní podzimní Euro Business Breakfast, kde vystoupili zástupci státu, byznysu i poradenské sféry a nevládních organizací.

---

Akce se konala 11. listopadu, tedy v předvečer schvalování stanoviska Evropského parlamentu (viz box) k balíku Omnibus, který na začátku letošního roku připravila Evropská komise. Leitmotivem všech čtyř diskuzních panelů tak bylo slovo nejistota.  

Že se agenda udržitelnosti dostává pod tlak, je zjevné. Vnímají to i nově zvolené poslankyně patřící k těm nejmladším v obměněné sněmovně – Lucie Bartošová (ODS) a Adriana Chochelová (STAN). Důvodem je podle nich nezvládnutá komunikace tématu jak na evropské tak na národní úrovni. „Termín udržitelnost není rudý hadr, ale Green Deal ano. Zároveň tu máme složitou geopolitickou situaci, takže je důležité najít správný balanc mezi bezpečností a zelenými tématy,“ říká Chochelová.

Poslankyně se shodly, že věková skupina jejich vrstevníků je stejně heterogenní jako jakákoli jiná. Neplatí tak předpoklad, že zelená témata jsou pro ni zásadní prioritou. „Z průzkumu Mladé ODS mezi příslušníky mladších ročníků vyplynulo, že ochrana životního prostředí je pro ně daleko za dostupným bydlením, potravinami a energiemi a zdravou ekonomikou. Je to velký kolos problémů, který je potřeba řešit, přičemž zavádění udržitelných kroků může zpětně podpořit zdravou ekonomiku,“ myslí si Bartošová.

Obě političky čeká ve sněmovně opoziční práce. V otázce udržitelnosti dle svých slov mají na co navazovat. „Byznys je na změny připraven a počítá s tím, že do nich potečou peníze,“ vysvětluje Chochelová. 

I zjednodušení přináší obtíže

Velká část byznysu sice s pokračováním Green Dealu počítá, ale lépe by se jí počítalo v předvídatelnějším legislativním prostředí. Podle manažerky udržitelnosti v EY Radky Mikulenka jsou veletoče tvůrců regulace nešťastné. „Bylo to hodně velké sousto, které změnilo pravidla hry ve všech parametrech. S některými firmami se připravujeme tři čtyři roky na celý rozsah, teď je to chaotické a firmy neví, na čem jsou,“ říká.

Podle expertky na ESG reporting z ministerstva financí Hany Kubcové je zmírnění povinností spíše správné. „Firmy vnímají povinnost negativně, takže považujeme spíše za dobré, že s tím Komise přišla,“ uvádí Kubcová.

Mikulenka upozorňuje, že ani se zmírňováním a zjednodušováním to není tak snadné. „Nejistot je řada, týkají se ověřování zpráv, evropská taxonomie je plná nejistot, protože čeká na schválení prahů, pak přijde balík zjednodušování šablon, vyjímání klíčových ukazatelů a to opět nehraje do karet povinných subjektů, jako jsou banky, které potřebují vykazovat green asset ratio, k čemuž potřebují kvalitní data. Když budou simplifikována a odstraňována, nemohou dostát požadavkům,“ přibližuje.

Před firmami, které se na povinnost ESG reportingu připravovaly a nyní „propadly sítem“, jsou podle Kubcové dvě možnosti. „Pokud se rozhodnou pro dobrovolný reporting a nazvou to Zpráva o udržitelnosti, budou muset dodržet všechny s tím spojené požadavky. Druhá možnost je, že to tak nenazvou a uvedou jen informace, které budou chtít. To už ale investorům nemusí stačit,“ vysvětluje.

Podstatná je akce, ne parametry

Změna pravidel uprostřed hry představuje komplikace i pro platformy, které se v Česku kolem agendy udržitelnosti vytvořily. „Již na startu jsme členy našeho sdružení připravovali na to, že se sebranými daty je třeba pracovat, protože pouhé vyplnění tabulky není žádným přínosem. Když pak přišel Omnibus, pomohlo nám právě to, že naše práce je založena na reálné přidané hodnotě těch reportů,“ říká předseda správní rady sdružení Climate Sustainability Leaders a managing partner EnviTrail Lukáš Ferkl.

Podle Marie Zemanové, zakladatelky společnosti COM.SE Consulting a místopředsedkyně představenstva Asociace udržitelného podnikání se toho až tolik nemění. „Naší náplní je pomáhat firmám implementovat principy udržitelného podnikání. Na tom parametrické změny v reportingu až tak moc nemění. Od počátku je podstatná akce. Aby firmy věděly, kde je jejich největší dopad, rizika a také příležitosti, na které se často zapomíná,“ komentuje.

Výkonný ředitel platformy Změna k lepšímu Jenda Perla navázal s tím, že ačkoli obecný dojem může být opačný, zájem byznysu o udržitelnost trvá. Jistý dluh zůstává na straně komunikace. „Kvalita komunikace tématu udržitelnosti souvisí s tím, kolik firem v Česku udržitelnost vůbec chce a jak to dokážou prodat dovnitř organizace. Na základě dat Změny k lepšímu nemám dojem, že by zájem o to vést firmy k udržitelné budoucnosti výrazně opadal. Do roku 2028 chceme reprezentovat 25 procent českého HDP. Teď jsme zhruba na 12 a postupně to roste,“ dodal.

Německo žije z Marshallova plánu dodnes

Na financování udržitelných projektů se může velmi účelně podílet i stát. Předseda představenstva Národní rozvojové banky a bývalý člen rady ČNB Tomáš Nidetzký představil příklad té nejlepší praxe od sousedů. „Když po válce přišly do Německa peníze z Marshallova plánu, Němci založili státní rozvojovou banku KfW, která neposkytovala dotace, ale finanční nástroje s návratností. Dalším milníkem bylo sjednocení Německa v roce 1990 a zase to byla KfW, které se mezitím vrátily původní půjčky a mohla financovat kohezi. A posledních patnáct let je Německo velkým investorem do zelené transformace a opět jsou to peníze KfW, které to financují. Účetně se jedná stále o peníze z Marshallova plánu,“ uvádí Nidetzký.

Zkušenost Česka je proti tomu tristní, ačkoli i my jsme měli k dispozici obdobu Marshallova plánu. „Čistá bilance odvodů a příjmů Česka a EU je jeden bilion korun v náš prospěch. Problém je, že jsme ty peníze nezadrželi v krajině. Trpíme dotační obezitou,“ říká bankéř.

Podobné instituce fungují v řadě zemí. Jejich smyslem je financovat projekty, které jsou v souladu s hospodářskou politikou státu, ale nezískaly peníze ze soukromého sektoru. „Poskytujeme tři produkty či možnosti, a to záruky, zvýhodněné úvěry, nebo přímý kapitálový vstup. Páteří české ekonomiky jsou malé firmy, které ale právě často na úvěr v komerčních bankách nedosáhnou. Ty pak čerpají od nás, stejně jako municipality,“ přibližuje Nidetzký.

Udržitelnost tak Národní rozvojová banka může podporovat třeba cíleným poskytováním zvýhodněných úvěrů do odvětví či regionů. „V uhelných regionech poskytujeme úvěry za nulu,“ dává příklad. Peníze NRB pocházejí téměř výhradně z EU s jednoznačným zadáním financovat udržitelné projekty.    

Do konce roku snad jasněji

Evropský parlament ve čtvrtek 13.11. schválil své stanovisko k balíčku Omnibus I. Doporučuje výrazně zmírnit požadavky na nefinanční zprávy i náležitou péči. Poslanci schválili hranici povinného reportingu pro firmy nad 1750 zaměstnanců a obrat nad 450 milionů eur, sektorové standardy se stávají dobrovolnými a klimatické přechodové plány navrhuje EP vyřadit ze směrnice o náležité péči CSDDD. Finální podobu má legislativa získat do konce roku.