Green Deal je cesta do pekel, myslí si v Česku stále nemalá část lidí i firem. Příkladem je poslední stávka části zemědělců, kteří se pokusili svými traktory ochromit chod hlavního města, což asi mělo přimět tuzemskou vládu zvrátit politiku Bruselu. Trochu to připomíná boj s větrnými mlýny a zračí se v tom jistá dávka nepochopení celého evropského projektu. Green Deal představuje transformaci ekonomiky, kterou i čeští zemědělci mohou využít ve prospěch svého podnikání. K tomu je třeba, aby využili dostupných prostředků a investovali do inovací, které jim umožní prosperovat, upozorňuje poradenská společnost Green0meter.
Tuzemští výrobci potravin často žehrají na tlak řetězců na výkupní ceny. „Pokud chtějí zemědělci prodávat své produkty za vyšší ceny do řetězců a na Západ, je důležité, aby znali svoji uhlíkovou stopu a splňovali vyšší standardy týkající se udržitelnosti a kvality. Investice do udržitelného zemědělství může být klíčem k tomu, aby mohli vyhovět těmto požadavkům a získat přístup k lukrativnějším trhům,“ říká zakladatel Green0meteru Karel Kotoun.
Zmíněné „vyšší standardy“ nejsou žádnou floskulí. Skrývají se za tím konkrétní kroky. Například lepší péče o zvířata na pastvách. Nejenže je možné na to čerpat podporu, ale vede to k vyšší kvalitě produktů a spokojenosti zákazníků, což tuzemským výrobcům otvírá dveře na bohatší trhy.
K efektivnějšímu chodu zemědělských firem přispějí investice do nových technologií, které navíc mohou snížit environmentální dopad zemědělské činnosti. Principy precizního zemědělství pomáhají efektivněji využívat zdroje a minimalizovat negativní dopady na životní prostředí. Přesnější rozptyl hnojiv, pesticidů a herbicidů snižuje riziko znečištění vody a půdy.
Zemědělci, kteří přecházejí na udržitelné zemědělství, mohou na zavádění moderních technologií a postupů z EU čerpat dotace. Kdo například do svého hospodaření zařadí principy regenerativního zemědělství, které přispívá k ukládání uhlíku do půdy, čímž snižuje koncentraci emisí CO2 v atmosféře, může vydělávat na prodeji získaných uhlíkových offsetů, což je ekvivalent emisní povolenky. Takovým postupem je například výroba biouhlu.
Jistě, těžko chtít po běžném soukromém zemědělci, aby místo ranního dojení věnoval čas studiu fungování trhu s karbonovými offsety, ale i v Česku již existuje dost subjektů, které jsou schopné s takovou agendou pomoci, stejně jako s vypočtením uhlíkové stopy a navigaci v byrokratickém procesu získávání dotací.
Ne vše z Green Dealu je ideální či snadno aplikovatelné v tuzemských reáliích, nicméně platí, že možnost zavádět udržitelné postupy do podnikání v zemědělství nikdy nebyla dosažitelnější.