Divočejší klima likviduje pláže. Ohroženy jsou i ty nejslavnější

Miami, Barcelona či australské Gold Coast. To jsou příklady míst, která vlivem klimatických změn mohou přijít o svůj tradiční krajinný ráz. Častější bouře a divočejší příboj totiž zrychlují erozi pláží, z nichž tak mizí písek. Ten se navzdory pokračující dezertifikaci řady lokalit pomalu stává nedostatkovým zbožím. Protože není písek, jako písek.

---

Některá místa jsou tomuto neblahému jevu vystavena více než jiná. Třeba souostroví Outer Banks v Severní Karolíně přichází v důsledku eroze každoročně zhruba o čtyři metry svých pláží, píše web deníku Financial Times. Jen v městečku Rodanthe se v posledních pěti letech do moře zřítilo jedenáct domů.

Písek funguje jako přirozená bariéra proti extrémním povětrnostním podmínkám, včetně povodní. Přestože málokdo o písku přemýšlí jako o nedostatkové komoditě, ve skutečnosti tomu tak je. Na vině je pokračující stavební boom v rozvíjejících se ekonomikách. Pouštní písek, o jehož zásoby se strachovat netřeba, je totiž ve stavebnictví nepoužitelný. Jeho zrnka jsou příliš drobná, kulatá a hladká.

Bazény písku

Úbytek písku na plážích se sanuje pískem vytěženým z lokálních zdrojů. Těží se z moře, říčních břehů a dalších lokalit. Je tu ale spousta háčků - suroviny není dost, ceny jsou vysoké a potřeba obnovy pláží stále častější. Odhad nákladů obnovy pláží v Rodanthe převyšuje 40 milionů dolarů – peníze, které město nemá. Majitelé domů u oceánu tak nemají jinou možnost než se přestěhovat do vnitrozemí, nebo zůstat na místě a doufat.

Podobné problémy řeší i o poznání známější plážové destinace. Od Miami přes Barcelonu po australské Gold Coast se samosprávy snaží přijít na to, jak v příštích letech zachránit tradiční panorama. Určitá eroze je přirozená. Projevy změny klimatu jako bouře, silné přílivy a stoupající hladina moří ji ale velmi urychlují.

V Barceloně kvůli trvalé erozi mizí z pláží písek o objemu přibližně 30 tisíc kubických metrů ročně, což odpovídá zhruba 12 olympijským bazénům. Po dvou loňských podzimních bouřích město nechalo navézt více písku a postavit mola a vlnolamy, které mohou pobřeží částečně chránit před řáděním živlů. Přesto městská rada tvrdí, že některé pláže by mohly úplně zmizet.

Slavná Miami Beach byla od 70. let 20. století do roku 2014 zpevňována tak intenzivně, že před deseti lety došly všechny hlavní zdroje písku v pobřežních vodách celého okresu. Nyní musí být materiál dovážen nákladními vozy z vnitrozemí.

Dojde i na mrakodrapy?

Ale i když je písek k dispozici, klimatické extrémy mohou drasticky zkrátit životnost nákladných opatření na zpevňování pláží. Bouře mohou během několika dní smést písek za desítky milionů.

V březnu zažila australská Gold Coast, kde 70 procent obyvatel žije ve vzdálenosti do 2 kilometrů od pláže, nejhorší bouři za padesát let. Cyklón Alfred odnesl tolik písku, že obnažil části pohřbené historické pobřežní hráze. Na severní pláže se nyní naváží asi 1,4 milionu kubických metrů písku a město očekává, že obnovení pobřeží do stavu před cyklónem bude stát 40 milionů australských dolarů a potrvá až tři roky.

Jak vědí v Rodanthe, písek z pláží je pro moře jen předkrm a eroze se neomezuje jen na něj. V Gold Coast přitom pár desítek metrů od pláží nestojí prázdninové domky, ale mrakodrapy. „Podobné události jako Alfred dostanou naši infrastrukturu na hranici její odolnosti,“ řekl FT člen městské rady Michael Kahler. „Pokud do roku 2100 dojde k předpokládanému zvýšení hladiny moře o 0,8 metru nebo více, může to znamenat zásadní změnu,“ dodává. „V jakém okamžiku se stane neudržitelným a příliš riskantním stavět 150patrové budovy ve vzdálenosti sto metrů od pláže?“ ptá se Kahler.

Experti oslovení FT se domnívají, že obnova pláží je sice účinným prostředkem ochrany pobřeží, ale velmi dočasným, stále dražším a stále méně udržitelným. Nejpravděpodobnější scénář je, že některé pláže budou prostě obětovány a rezidentům nezbyde než zahájit ústup do vnitrozemí.