Existuje v Česku město s ideálními podmínkami pro cyklodopravu? A je nynější česká infrastruktura připravena na mikromobilitu? Právě nové pojetí městské mobility bylo tématem květnové Výroční konference projektu [ta] Udržitelnost. Do debaty se zapojili Lucia Štefánková, ředitelka Nadace Tipsport, provozní ředitel Nextbike Czech Republic Tomáš Karpov a konzultant Roman Meliška.
Co se rozumí pod stále skloňovanějším slovem mikromobilita? Je to způsob udržitelné přepravy na kratší vzdálenosti především ve městech. Téměř dvě třetiny celosvětově uskutečněných jízd automobilem jsou kratší než osm kilometrů a daly by se nahradit mikromobilními řešeními, mezi něž patří kola a koloběžky s elektrickým pohonem i bez něj, skútry, malá elektroauta a další šetrné prostředky individuální přepravy.
O této problematice ví i společnost Tipsport, která jako jediná sázková kancelář v České republice má vlastní nadaci s aktivní působností na poli udržitelnosti. „Chtěli jsme působit v oblasti, kterou čeští občané považují za důležitou, a vyšlo z toho životní prostředí. Řešíme zlepšování života ve městech, což nás přivedlo i k tématu, jak efektivně změnit dopravu,“ vysvětluje Štefánková. Inovativní laboratoří mikromobility se pro Tipsport stalo jeho sídelní město Beroun. V roce 2020 Nadace Tipsport začala spolupracovat se společností Nextbike Czech republic na systému sdílení elektrokol. „Na začátku bylo k dispozici patnáct stanic elektrokol, kde stále platí, že návštěvníci města Beroun mají patnáct minut zdarma. Elektrokola jsme zvolili i kvůli tomu, že je terén v Berouně celkem kopcovitý a chtěli jsme lidem ukázat, že se možné se po městě dopravit i jinak a efektivněji než autem,“ dodává Štefánková.
Právě změna toho, jak lidé vnímají možnosti dopravy, je cílem spolupráce obou subjektů. Berounský projekt se zatím rozrůstá a již opustil hranice města. „Začínali jsme se 100 elektrokoly na 15 dobíjecích terminálech. Díky velké poptávce jsme se rozšířili už na 20 terminálů a 130 elektrokol. Není to jenom Beroun, ale jsou to i okolní obce. Zajímavé je, že první fázi projektu rozpohybovala nadace, nyní ale na každé další rozšíření přispívají sama města,“ říká Karpov. Samotné finance přitom podle Karpova nestačí, důležitá je i komunikace, která přispěje k přesvědčení občanů, že projekt dává smysl a zvyšuje efektivitu dopravy. Zároveň Karpov připouští, že klíčová je podoba infrastruktury daného města.
Společnost Tipsport zatím do projektu investovala 15 milionů korun, podle Štefánkové je to nevyhnutelný vklad na první čtyři roky pro bezproblémové fungování. „Jsme nadace soukromé firmy, takže můžeme jen inspirovat města a občany k efektivnějšímu pojetí přepravy. Další plány máme v oblasti vizualizací dopravně zatížených bodů, přičemž chceme radnicím měst ukázat, jak by se tato místa dala změnit. Nadace věnuje rozvoji městské mobility zhruba 8 milionů korun ročně, je to něco čím se chceme nadále zaobírat a vidíme v tom velký smysl,“ dodává. Projekt je podle ní jednoduše přenositelný, ale v někde vyžaduje většího investora.
Správné fungování projektu také záleží na regionálních specifikách. Nextbike se zatím s různou mírou úspěšnosti rozšířil do 25 měst. „Máme i případy, kde se projekt zatím nerozjel podle potenciálu daného města. Důvodem může být nedostatečná cykloinfrastruktura, ale i neproaktivní podpora projektu ze strany města. Více zkušeností je však těch pozitivních. Nedávno jsme například startovali projekt v Jihlavě, která se zdá kopcovitá. Před spuštěním projektu jsme se setkávali i s vlnou kritiky, že to tam nemůže fungovat, přesto je projekt z hlediska využitelnosti nadprůměrně úspěšný,“ říká Karpov.
Mikromobilita obecně i tento konkrétní projekt mohou podle Romana Melišky přinést uvolnění prostoru a zklidnění dopravy ve městech. „Existují výzkumy, podle nichž tam, kde roste podíl bezpečné atraktivní městské cyklodopravy, roste i hodnota nemovitostí,“ zmiňuje Meliška detail, který může hrát v rozvoji mikromobility podstatnou roli. „Město, které by mělo ideální podmínky pro cyklodopravu, u nás ale neexistuje. V prvním kroku stačí zpomalit dopravu, 30 km v hodině je rychlost civilizovaného města. V České republice žádné takové není. Jakmile se sníží rychlost, dojde ke ztišení, zvýšení bezpečnosti a zároveň se otevírá jeden sdílený prostor pro auta a kola, soužití na silnici je tedy snazší,“ dodává Meliška. Česká města podle něj musí změnit svůj „mind set“ a naučit se pracovat s infrastrukturou jako se sítí. Nynější systém považuje za zastaralý. „Čeká se na novou generaci projektantů, kteří nebudou infrastrukturu řešit tak, jak se to učilo na dopravních školách během šedesátých let,“ uzavírá konzultant.