Evropa požaduje, aby měly novostavby od roku 2030 nulové emise. Nyní je věcí národních států, jak toho dosáhnout. I když konkrétní požadavky se budou teprve tvořit, developeři žádnou revoluci nečekají. Hon za energetickou efektivitou se stupňuje už delší dobu, takže na cestě k uhlíkové nule je podle nich hodně odpracováno. 44 Vize udržitelné budoucnosti.
Jestliže se Evropa v rámci boje s klimatickými změnami rozhodla směřovat k ekonomice s nulovou uhlíkovou stopou, pak budovy jsou na ráně jako jedny z prvních. Podle Evropské komise na ně připadá 40 procent spotřeby energie a 36 procent emisí skleníkových plynů. Tři čtvrtiny objektů přitom mají problém s energetickou účinností.
Jak velký je prostor pro zlepšení, ilustruje stav tuzemského bytového fondu. Lidé v Česku obývají zhruba 4,5 milionu bytových jednotek včetně rodinných domů. Jejich průměrné stáří je 50 až 60 let a většinou si nesou značný technologický dluh, který se projevuje právě v energetické nehospodárnosti. „Podle statistik to platí až pro tři čtvrtiny rodinných domů a 60 procent bytů,“ uvedl nedávno v sérii rozhovorů Trendy v udržitelnosti Jaroslav Ševčík, člen představenstva Modré pyramidy ze skupiny Komerční banky. Situaci podle něj vystihuje výrok, že „bydlíme tak, jako bychom jezdili auty se spotřebou 20 litrů na 100 kilometrů“.
Na bydlení v tuzemsku připadá 31 procent spotřeby energií, přičemž průměrná roční spotřeba české domácnosti je zhruba 165 kilowatthodin na metr čtvereční obytné plochy. U energeticky hospodárných nemovitostí je podle Ševčíka limit stanoven na 50 kilowatthodin na metr čtvereční a například pasivní domy mají strop dokonce jen patnáct kilowatthodin na metr čtvereční. „Kdyby se nám podařilo zrenovovat naše nemovitosti na úroveň energeticky hospodárných staveb, tak bychom mohli ušetřit nejméně dvě třetiny spotřeby energie v domácnostech,“ shrnul manažer Modré pyramidy.
Tlak z různých stran
K energetickým úsporám Evropu v posledních letech důrazně motivovala energetická krize, Evropská unie ale nechce spoléhat na živelný vývoj a k větší energetické efektivitě budov směřuje z více směrů různými regulacemi. Zejména u menších staveb budou podle experta poradenské společnosti Green0meter ze skupiny ČSOB Jana Zvěřiny základním nástrojem změny průkazy energetické náročnosti. Například některé země Beneluxu už přijaly právní normy, podle nichž se musí budovy zlepšovat právě v úrovni takzvaného energetického štítku.
Dalším záměrem je rozšířit na nemovitostní sektor systém emisních povolenek, což by mohlo nastat na konci dekády. Konkrétní parametry zatím nejsou jasné, ale uvažuje se až o budovách určité velikosti, jako jsou kancelářské komplexy, nákupní centra nebo třeba logistické areály. Dotknout se to může podle Zvěřiny až 90 procent portfolia tuzemských realitních fondů.
Základním rámcem je ale především evropská směrnice o energetické náročnosti budov, kterou letos na jaře schválila Rada EU. Ta nastavuje jasné a značně ambiciózní cíle. Představitelné asi je, že se má průměrná spotřeba energie všech stávajících obytných budov do roku 2030 snížit o 16 procent a do roku 2035 o 20 až 22 procent, čehož se má docílit kvalitními celkovými renovacemi. Do roku 2050 pak mají všechny budovy v EU dosáhnout bezemisnosti, což je pro změnu cíl dostatečně vzdálený na to, abychom věřili, že je i s pomocí dalšího technologického pokroku realizovatelný. Zásadním požadavkem ovšem je, že od roku 2030 mají být všechny nově postavené domy budovami s nulovými emisemi. V praxi to má znamenat velmi nízkou energetickou náročnost a nulové emise uhlíku z pálení fosilních paliv v lokalitě, kde se nacházejí. Pro nově postavené veřejné budovy to má platit ještě o dva roky dříve.
Členské státy unie přitom mají poměrně široké pole působnosti, jak požadavky směrnice naplnit. Mimo jiné je na nich, jak definují bezemisní budovu nebo jak nastaví národní strategie renovace budov, aby zvýšily efektivitu stávajícího nemovitostního fondu. Budoucnost, kterou už umíme Oslovení tuzemští developeři se vesměs shodují, že požadavek na nulové emise novostaveb by neměl znamenat razantní změnu, protože už nyní usilují o co nejvyšší energetickou účinnost svých projektů. „Technické možnosti pro bezemisní provoz budov jsou dnes již známé a u nás už v podstatě fungují v praxi. S ohledem na novou legislativu tak neočekáváme výrazné změny oproti standardu, který v našich bytech aktuálně nabízíme,“ říká například ředitel produktového managementu JRD Petr Valeš. Bezemisní provoz budov podle něj firma staví zejména na využití efektivních tepelných čerpadel, pro jejichž pohon se část potřebné energie vyrábí přímo v rámci projektu ve střešních fotovoltaických elektrárnách a zbytek se nakupuje z obnovitelných zdrojů.
Ani v Crestylu neočekávají žádný zásadní přelom. Vycházejí z toho, že na šetrný přístup k výstavbě sázejí dlouhodoběji. Podle ředitelky pro korporátní záležitosti Magdy Pokorné se to projevuje již ve fázi akvizice pozemku, kdy developer upřednostňuje znovuoživování brownfieldů. V minulém roce navíc přijal podrobnou ESG strategii, ve které se mimo jiné zavazuje, že při projektování a stavění budov bude důsledně dbát na dodržování kvalitativních certifikací. Všechny kancelářské budovy tak mají od loňska splňovat podmínky pro certifikát LEED Platinum a nové projekty v tomto segmentu dosáhnou od roku 2026 na certifikát WELL. Pro bytové domy bude od příštího roku standardem BREEAM. Karbonová neutralita má být všeobecnou laťkou rovněž již od roku 2025. „Zaměříme se na nasazení nízkouhlíkových technologií ve všech stavebních prvcích a systémech, řešení pro zadržování uhlíku a chytrá řešení pro efektivní využívání energie, materiálů a vody. Prodloužíme životnost budov pomocí renovací, chytrých demolic a oběhového hospodářství,“ přibližuje záměry firmy Pokorná.
O něco zdrženlivější je zatím v hodnocení přední tuzemský rezidenční developer Central Group. „S požadavky a cíli evropské směrnice se postupně seznamujeme a vyhodnocujeme možné dopady. Konkrétní požadavky a nezbytná opatření budeme schopni blíže upřesnit až v okamžiku, kdy budou známa a nastavena pravidla na národní úrovni jednotlivých členských států. Transpozice směrnice do národních předpisů by měla být zapracována v následující dvouleté lhůtě,“ říká analytička společnosti Viola Kučerová.
Tak trochu nečekaní lídři
Specifickou oblastí je průmyslový development, ale ani zde přední hráči na trhu neočekávají žádnou revoluci. Ředitel výstavby CTP v České republice Jan Hübner sice rovněž upozorňuje, že evropská směrnice zatím nebyla přenesena do českého legislativního rámce, takže ještě nikdo netuší, jak budou konkrétní požadavky na bezemisní stavby vypadat. Zároveň ale zdůrazňuje, že tlak na energetickou úspornost není žádnou novinkou, CTP se jí věnuje řadu let a její standardy jsou již dnes nastaveny vysoko. „Například jen s instalací fotovoltaických panelů jsme začali již před 14 lety a naše parky se ve využívání chytrých prvků, kvalitních materiálů a nejnovějších inovací posouvají stále dál. Držíme se silné udržitelné strategie, v rámci které se nám již v roce 2021 podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality,“ říká Hübner. Developer podle něj směřuje k tomu, aby z CTParků vytvořil soběstačné ostrovy udržitelnosti. „Tento cíl se pro nás nejnovější směrnicí EU nemění. Právě naopak, potvrzuje význam udržitelnosti v našem oboru,“ dodává. Generální ředitel Panattoni pro Česko a Slovensko Pavel Sovička se dokonce domnívá, že průmyslový development má ve směřování k bezemisnosti velký náskok. Klienty jsou totiž většinou přední nadnárodní společnosti, které mají v udržitelnosti stanoveny své cíle a poptávají proto provozy, jež budou splňovat nízké emisní standardy i v následujících dekádách. Nové moderní průmyslové haly tak už nyní odpovídají přísným požadavkům. „Standard budov má být nyní definován na národní úrovni podle nákladového optima. Očekává se, že bude minimálně o 10 procent přísnější než současné budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Velkou změnou bude tlak na komplexnější přístup a posuzování staveb v celém životním cyklu a do hry tak bude vstupovat více parametrů,“ předpovídá nicméně Sovička.
Nová ekonomie realitních investic
Úspory nebývají zadarmo, a tak se nabízí otázka, o kolik bude výstavba budov s nulovými emisemi dražší oproti současné běžné praxi. Ačkoli se developeři dušují, že jejich standard energetické (ne)náročnosti je už nyní vysoký, zdražení staveb se dá očekávat. Podle Jana Hübnera z CTP s sebou přechod na bezemisní stavby nese vyšší investiční náklady, ale o jaký nárůst půjde, nelze zatím vzhledem k neexistující domácí legislativě říct. „Určitě se zvýší náklady v přípravné fázi projektů kvůli novým parametrům a komplexnějším nástrojům. Zajímavý bude určitě také vývoj bezemisních materiálů,“ míní Pavel Sovička z Panattoni. Změní se podle něj ale i stanovení zásadního ekonomického ukazatele, kterým je návratnost investice. Ta se už nebude posuzovat jen podle ceny, ale i podle dalších parametrů a návazných rizik, jako je environmentální dopad stavby, emise spojené nejen s provozem, ale i samotnou výstavbou nebo dopady na biodiverzitu a vodní zdroje.
Obecně ale platí, že nižší emise se rovnají nižší spotřebě energie, a tedy i nižším provozním nákladům. „Efektivnější provoz a snížení emisí přispívají ke zvýšení hodnoty nemovitostí, spokojenosti uživatelů, a tím ke zlepšení tržního postavení, což má na návratnost přímý vliv,“ podotýká Jan Hübner z CTP. Firmy mají každopádně šanci přenést vyšší náklady na udržitelnější kanceláře, fabriky či obchody do cen svých produktů a služeb, v horší situaci jsou lidé, kteří si chtějí pořídit bydlení. Různé žebříčky opakují, že v dostupnosti měřené počtem průměrných ročních platů potřebných na nákup bytu se Česko řadí na chvost Evropy. Zhorší tuto situaci požadavek, aby byly bytové domy bezemisní?
Analytička společnosti Central Group Viola Kučerová říká, že předpovídat dnes cenové dopady opatření nutných pro dosažení bezemisního standardu by bylo unáhlené, ale poukazuje na to, že snižování energetické náročnosti, omezování fosilních paliv a maximální možné využití obnovitelných zdrojů energie bude mít bezesporu pozitivní dopad na provozní náklady bytů. Vcelku optimistickou vizi nabízí Petr Valeš z JRD: „I přes naše vysoké environmentální standardy držíme naše byty ve srovnatelné cenové hladině, jakou má v daném místě konkurence. Není tak pravda, že ekologická a udržitelná výstavba výrazně navýší ceny bytů.“ Podobné nemovitosti se navíc podle něj dlouhodobě vyplatí, protože zajišťují výrazné energetické úspory a k tomu i zdravé vnitřní prostředí. Valeš přitom zdůrazňuje, že velikost úspor z efektivnějšího provozu bytu závisí do velké míry na chování jeho obyvatel, takže se návratnost investic těžko zobecňuje. „Lze ale říci, že energeticky pasivní domy, ve kterých potřebnou energii vyrobí obnovitelné zdroje, dokážou uspořit až 60 procent nákladů na vytápění oproti běžným novostavbám. Nízké spotřeby je možné dosáhnout například optimálním využitím sluneční energie, kvalitně zaizolovanou obálkou budovy či teplovzdušným vytápěním s rekuperací tepla,“ přibližuje.
Jaká bude v Česku realita od konce dekády, teď v každém případě závisí na státu. Na vládě, jejích úřednících a také na zákonodárcích záleží, jak využijí následujících dvou let, aby svými legislativními počiny nastavili k bezemisním budovám schůdnou a smysluplnou cestu. Z vyjádření zástupců praxe plyne, že by to nemusel být až tak složitý rébus.
Comments