Bez odvahy se nic nezmění, ale bez realismu nic nepřetrvá, říká Ivan Holub z Danone
- před 3 dny
- Minut čtení: 5
Už při psaní diplomové práce ho začalo zajímat, které firmy se kromě zisků mohou pochlubit i pozitivním přesahem. Směřování k udržitelnosti pak bylo logickou cestou. Během ní už má Ivan Holub za sebou nejednu velkou zkušenost. „Dobrý učitel učí tak, aby ho už nebylo třeba. Nicméně k tomu vede velmi dlouhá cesta i z důvodu, že udržitelnost je věc nastavených vnitřních hodnot. Vybudovat úspěšný byznys je kumšt, ale dělat smysluplný byznys, to je mistrovství,“ říká o budoucnosti své profese muž, který má v současnosti v nadnárodním koncernu Danone na starosti udržitelnost v regionu střední a východní Evropy.
S udržitelnou transformací přichází řada novinek, a to nejen legislativních, technických či technologických. Mimo jiné se zrodila nová profese ESG manažerek a manažerů. Kudy vedla jejich cesta do pozice firemních „šéfů udržitelnosti“, s čím se v ní potýkají, na co jsou hrdí nebo co by poradili svým následovníkům, mapujeme v nové sérii rozhovorů.
Možná je to jen povrchní dojem, ale zdá se mi, že pozici ESG manažera zastávají častěji ženy než muži. Proč jste si tuto profesi zvolil? Jen podotknu, že již jako téma diplomové práce jste si vybral společenskou odpovědnost firem…
Víte, že jsem nad tím takto nikdy nepřemýšlel? Ale ano, je to přibližně 12 let zpátky, kdy jsem začal psát svoji diplomku a začal hodně uvažovat o tom, které firmy se kromě skvělé ziskovosti mohou chlubit i svým přesahem.
Kariéru jste začínal v organizaci Byznys pro společnost, což je aliance firem, která prosazuje odpovědný a udržitelný přístup k podnikání. Byl to ze zpětného pohledu ten správný start?
Nastartoval jsem kariéru v několika bankách, prošel advokátní kanceláří, přitom vystudoval bankovnictví a ekonomii, a poté skočil rovnýma nohama jako „HRista“ do nadnárodních firem. Ale pořád to nebylo ono, cítil jsem, že k tomu lidskému aspektu mi stále chybí i ten environmentální. Jsem proto dodnes Byznysu pro společnost upřímně vděčný, že mě nechal nahlédnout do světa udržitelných strategií a projektů top firem v Česku.
Následovalo téměř tříleté působení v řetězci Billa, nyní už pátým rokem pracujete pro potravinářský koncern Danone, kde jste se stal šéfem udržitelnosti pro střední a východní Evropu. Na sociální síti LinkedIn označujete každé své dosavadní angažmá jako lekci. Můžete ty lekce shrnout pro naše čtenáře?
Čím déle se udržitelnosti věnuji, tím hlubší propojení s podstatou byznysu v ní nacházím. Díky Byznysu pro společnost jsem dostal možnost navnímat, jak velcí hráči přistupují k udržitelnosti, na co se soustředí a jak adoptují mnohdy nadnárodní ambice svých mateřských centrál do svých lokálních cílů a plánů. A překvapilo mě, jak jedinečně k tématu každý z nich přistupuje. Oproti tomu Billa, to byla obří příležitost zúročit získané zkušenosti v jednom z nejrenomovanějších food řetězců v Česku. Tam jsem se naučil, jak z myšlenky udělat životaschopný projekt, který nutně nevyžaduje jen extra náklady s návratností v nedohlednu, ale naopak přinese smysluplný zisk navíc. A Danone? Obrovské rozšíření obzorů o další evropské regiony, nové trhy, nové zákazníky, novou konkurenci... Je to něco, co mě pořád fascinuje a zároveň posouvá každý den.
Je práce ESG manažera pro velké nadnárodní firmy výhodou, protože můžete využít zkušenosti zahraničních kolegů, nebo s sebou nese i nevýhodu v podobě svazujícího korporátního přístupu?
Od každého trochu. S kolegy z ostatních zemí jsem v pravidelném kontaktu, a je nesmírně cenné s nimi mluvit a inspirovat se jejich zkušenostmi, ale také různými slepými uličkami a cestami, na kterých postupně zjišťovali, co funguje, a co ne. A svazující korporátní přístup? Kdo mě zná, ví, že si s tímhle hlavu nelámu. Jasně, patříme mezi největší potravinové firmy, ale jsme zároveň firma, která věří svým lidem, a svůj úspěch staví na jejich autonomii, vůli věci zlepšovat a jejich přesvědčení posouvat hranice zdravých a udržitelných potravin za horizont dnešního stravování.
Máte na starost udržitelnost Danone v různých zemích. Jak si mezi nimi stojí Česko?
Tohle je těžká otázka a kdybych na ni měl s čistým svědomím odpovědět, čtenář by to už po třetí větě vzdal. Ale zjednodušeně – záleží jak v čem. Když se například podívám, jak skvělá je tu infrastruktura na třídění odpadu, jak relativně čisto máme kolem sebe a kolik obalových materiálů se tu zrecykluje, pak rozhodně patříme k těm lepším. Když se ale vidím, jak svědomitě, ekonomicky zdravě a regenerativně se věnují rumunští farmáři péči o svoji půdu, na které pěstují plodiny ke krmení krav, pak se v mnohých případech máme čím inspirovat.
Čechům se často připisuje skeptický přístup k udržitelnosti. Získal jste ze své praxe stejný dojem?
Skepticismus je fajn a jeden z klíčových faktorů úspěchu, pokud se zakládá na konstruktivních a ověřených faktech, a není poskládaný z dogmat a stokrát vyvrácených mýtů. Udržitelnost není pro firmy žádná novinka. Po celém světě včetně Česka už dávno řada průkopníků postavila na jejích principech jedny z nejúspěšnějších firem na světě. Jen dnes máme občas potřebu nálepkovat nebo odsuzovat to, čemu ani příliš nerozumíme nebo rozumět nechceme. Jasně, podstata byznysu je vydělávat peníze. Ale dělat to bez ohledu na vše ostatní vás vždycky časem dožene.
Často se říká, že udržitelnost je třeba propsat do všech činností firmy, a tedy do myslí všech lidí. Podařilo se vám dospět k funkční cestě, jak toho dosáhnout?
To je jedna z nejtěžších částí. Udržitelnost je hodnotová věc. Pokud s ní nesouzníte v osobním životě, je vaším hlavním úkolem ne lidi ve firmě přesvědčit, ale otevřít jim mysl. Zní to spirituálně, ale mám na mysli věcnou diskusi opřenou o fakta. Kolem udržitelnosti panuje řada předsudků, mýtů, polopravd, dogmat. Proti nim není možné bojovat, natož vyhrát. Co lze, je s lidmi, kteří stojí o racionální diskusi, mluvit, a pozorně naslouchat, co za jejich názory stojí. Mně podobné rozhovory přináší spoustu cenných poznatků, protože mi spolehlivě kalibrují celkový pohled na vnímání udržitelnosti, ze kterého dál čerpám. Udržitelnost se lehce vymýšlí od kancelářského stolu, ale ta skutečná začíná tam, kde se hmatatelný pozitivní dopad nebije s realitou.
Jakou vidíte před ESG manažery budoucnost? Stanou se standardní součástí nejvyššího vedení firem, nebo přestanou být potřeba, až firmy a jejich zaměstnanci vezmou udržitelnost opravdu za svou?
Dobrý učitel učí tak, aby ho už nebylo třeba. Nicméně k tomu vede velmi dlouhá cesta, i právě z důvodu, že udržitelnost je věc nastavených vnitřních hodnot. Vybudovat úspěšný byznys je kumšt, ale dělat smysluplný byznys, to je mistrovství.
Co je podle vás nejlepší průprava pro roli manažera udržitelnosti?
Pevné hodnotové ukotvení, pokora a vášeň. Vše ostatní jde naučit.
Kdybyste měl zájemci o tuto profesi dát tři rady, jak by zněly?
Mějte odvahu mířit vysoko, ale buďte pokorní stavět na tom, co je možné dnes. Nekažte – buďte mostem mezi udržitelností a byznysem. A bez odvahy se nic nezmění, ale bez realismu nic nepřetrvá.
Ivan Holub
Má v potravinářské společnosti Danone na starosti udržitelnost v regionu střední a východní Evropy. Věnuje se například tématu dekarbonizace s důrazem na regenerativní zemědělství a dlouhodobé snižování emisí metanu, přechodu na cirkulární obaly, či dlouhodobému rozvoji v rámci mezinárodní certifikace B corp. Dříve působil na poli udržitelnosti v obchodním řetězci Billa a platformě Byznys pro společnost. Vystudoval obor management firem na VŠEM.
Komentáře