Jak ještě více podpořit zájem o téma udržitelnosti v běžné populaci? Co přivedlo Martina Čivrného k tématu udržitelnosti? Více se dozvíte v odpovědích manažera udržitelnosti a vedoucího komunikace ve společnosti makro ČR, který byl součástí ankety mezi Tvářemi udržitelnosti projektu [ta] Udržitelnost.
Co vás osobně přivedlo k tématu udržitelnosti?
Udržitelnost jako téma ve mně začala rezonovat po nástupu na Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Zaměřoval jsem na ni většinu seminárních prací a později i práci bakalářskou a magisterskou. Už během studia jsem chtěl pracovat ve firmě, které udržitelnost není lhostejná. V makro nabízeli pozici Trainee do oddělení privátních značek a umožnili mi napsat diplomku jako case study o CSR aktivitách makro ČR. A po nějakém čase se mi udržitelnost podařila prosadit natolik, že jsem se stal jejím manažerem. Což byla úplně první taková pozice v celé METRO Group.
Který udržitelný projekt vás v poslední době nejvíce zaujal?
Hodně mě baví projekt společnosti MIWA a jejich bezobalové řešení. Dokonce jsme společně jednali, ale vzhledem k našemu strategickému zaměření na B2B zákazníky jsme zatím nenašli společné řešení. Téma obalů je pro mě dlouhodobě zajímavé a lákavé, protože malou změnou můžete ušetřit obrovské množství obalů, čemuž se věnujeme i v makro. V tomto ohledu dělá skvělou práci taky Cyrkl.
Jak ještě více podpořit zájem o téma udržitelnosti v běžné populaci?
Podle mého názoru je třeba lidem téma udržitelnosti vysvětlovat jednoduše a na příkladech. Celé to téma je obšírné, medializované a v některých ohledech bohužel působí až otravně, především pro generaci mých rodičů. Firmy totiž hrají marketingovou hru „my jsme ti udržitelní“, aby oslovili koncové spotřebitele. Lidem se těžko rozeznává greenwashing od opravdu smysluplného projektu. Čechům obecně udržitelnost a životní prostředí lhostejné nejsou, ale spousta lidí neví, jak udělat ten první krok a omezit se ve spotřebě. Tam totiž udržitelné chování začíná. První krok je se zamyslet a chtít něco změnit sám u sebe. Neberte mě negativně ve smyslu, že firmy dělají něco špatně, ale podle mého názoru by pomohlo, kdyby o tématech více mluvily osobnosti ve veřejném prostoru, lidé, ke kterým nesobecky myslící člověk vzhlíží. Stačí maličkosti, ze kterých se postupně může vyvinout uvědomělé chování. Nemyslím tím ale například podporu herců u kampaně na kuřata, spíš vysvětlovat problematiku lidské spotřeby jako celku.
O jaké oblasti v souvislosti s tématem udržitelnosti se podle vás stále hovoří málo?
Obecně se málo hovoří o odpadářství, konkrétně o poslední cestě odpadů a nakládání s nimi. Je to pod taktovkou několika vyvolených firem, jejichž způsob fungování je pro obyčejného smrtelníka neprůhledný. O spoustě témat se mluví, ale bohužel příliš málo v souvislostech. Řešení totiž není všechno zakázat, ale postupně měnit povědomí a vzorce chování.
Máte návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu?
Myslím, že je třeba stanovit pravidla, jak měřit udržitelnost firem. Momentálně je to totiž volná disciplína – každý komunikuje jen to, co se mu hodí. Každý hraje jinou soutěž, ale každý chce vyhrát. Proto se hledají různá rychlá řešení, která zaujmou zákazníky, ale už se nedomýšlí dlouhodobý vliv na životní prostředí a společnost okolo. Skvělou ukázkou jsou například tašky z kukuřičného škrobu. Nepopírám, že před několika lety mi to přišlo jako skvělý, inovativní nápad. Nedávno se ale ukázalo, že je to celé cesta do pekla. Trh s ekologičtějšími výrobky se hrozně rychle vyvíjí, protože žijeme v dynamické době. Obyčejný spotřebitel se někdy greenwashingu vyhne velmi složitě, ale jeden recept funguje spolehlivě – selský rozum.
Martin Čivrný je vedoucím externí a interní komunikace ve společnosti makro ČR. Dříve ve společnosti zastával pozici manažera udržitelnosti, jejíž agenda stále spadá do jeho kompetencí. Po získání magisterského titulu na České zemědělské univerzitě v Praze nastoupil jako designový specialista pro obaly privátních značek. Následně se přihlásil a byl vybrán do dvouletého intenzivního kurzu METRO Potentials mateřské společnosti METRO AG, v němž si osvojil zkušenosti s vedením týmu, fungováním prodejen, projektovým managementem a optimalizací procesů. V průběhu programu absolvoval pracovní stáže na Slovensku, v Německu a Japonsku. Během půlročního působení v Japonsku revidoval a popsal vhodný proces importu privátních značek skupiny METRO z Evropy do Japonska. V rámci zodpovědnosti za oblast udržitelnosti v makro ČR měl mimo jiné na starosti témata reportingu udržitelnosti, darování potravin, recyklace nebo nakládání s odpadem. Podílel se na uvedení nového papírového obalu na čerstvé ryby nebo tašek „Byla jsem PETkou“ z recyklovaného plastu, s čímž šlo ruku v ruce zrušení jednorázových igelitových tašek na pokladnách prodejen makro po celé České republice.