Co přivedlo Ladislava Kučeru k tématu udržitelnosti? A jaký udržitelný projekt ho v poslední době nejvíce zaujal? I to bylo tématem ankety mezi Tvářemi udržitelnosti projektu [ta] Udržitelnost, které byl součástí i ředitel Nadačního fondu Škoda Auto Ladislav Kučera.
Co vás osobně přivedlo k tématu udržitelnosti?
Tématu se věnuji dlouhodobě již od doby vysokoškolského studia, bylo to pro mě vždy něco přirozeného. Na magisterském studiu byl náš obor odpadového managementu mezi prvními podobného zaměření v ČR. Jsem rád, že jsem právě i díky své praxi měl možnost poznat aspekty udržitelnosti z více úhlů. Osobně se vždy snažím zejména o propojování témat z environmentálního, sociálního, ale i “governance“ pilíře. Synergie mezi nimi jsou často opomíjeny, přitom je nutné vše vnímat jako spojené nádoby. Ve svém volném čase se navíc věnuji budování rodinné farmy, tak téma udržitelnosti vnímám ještě ze širší perspektivy.
Jaký udržitelný projekt vás v poslední době nejvíce zaujal?
Nejvíce mám rád projekty, které mají přesah a propojují aktivní lidi s cílem navzájem sdílet své zkušenosti. Dnešní svět je plný nápadů, jen při rychlosti, kterou umocnil covid-19, chybí prostor vést nad nápady hlubší debatu a promyslet jejich reálné dopady. Často se tak ochudíme o moment tzv. serendipity nebo naopak vynaložíme úsilí a prostředky na aktivitu, která nepřinese reálný dopad.
V tomto kontextu respektuji práci Yemiho, kterého jsem měl tu čest poznat. Jeho kreativní styl a myšlení je klíčem pro mnoho překážek, velmi oceňuji jeho projekt Moonshot.
Osobně si velmi vážím projektů na zdánlivě okrajových tématech, kde je možné i skrz drobnou iniciativu učinit velký dopad. V rovině přínosných projektů ve mně nejvíce rezonuje Perinatální hospic Dítě v srdci. Dlouhodobě uvažuji nad jednou napůl smutnou statistikou – u nás v České republice se prodlužuje délka dožití, ale délka zdravého dožití je již řadu let beze změny, zhruba na úrovni 60 let. Proto oceňuji mj. aktivity Asociace virtuální a rozšířené reality na poli virtuální reality pro aktivizaci seniorů, nebo spolků propojujících mladou generaci se seniory, třeba cyklorykša fungující pod projektem „Cycling without age“ u nás na Mladoboleslavsku.
Jak ještě více podpořit zájem o téma udržitelnosti v běžné populaci?
Já osobně bych ubral na skloňování samotného pojmu „udržitelnost“, myslím, že je to nadužívané slovo. Měli bychom se společně více zaměřit a pracovat na tom, abychom pojmu dodávali obsah a nebyla z něj jen prázdná floskule, která se naplňuje pouze skrze vizuálně hezké prezentace. Někdy stačí začít sledovat rytmy přírody a vidět, že to, o čem se vedou akademické debaty, je jen návrat ke kořenům a něco naprosto přirozeného. Nesmysl je třeba očekávat stejný sortiment ovoce a zeleniny celoročně, nebo bez úvahy stále nakupovat oblečení bez jasného původu.
Uvedu pár dalších příkladů z praxe. Není možné organizovat úklid v přírodě a na závěrečném happeningu vyprodukovat víc odpadu, než bylo posbíráno.
Není možné jen podporovat veřejně prospěšné služby od stolu. Odpovědnosti každého dárce musí být se s každou sociální službou, kterou se rozhodne podpořit, osobně seznámit. Nepodléhat marketingovému tlaku, že bez fotky s šekem a obdarovaným „jakoby pomoc nebyla“. Je mnoho opomenutých služeb a iniciativ, které mohou mít na komunity násobně větší dopad než ty, které jen dobře umí marketing.
O jaké oblasti v souvislosti s tématem udržitelnosti se podle vás stále hovoří málo?
Udržitelnost má řada lidí spojenou s ekologií, tříděním odpadu nebo alternativními zdroji energie. Přitom nejde jen o aktivity, které mají dopad na naši planetu, ale i na člověka a komunitu. S prodlužováním věku dožití a nastupující automatizací musíme mnohem intenzivněji hledat cestu sociálního dialogu napříč generacemi. Společně bychom se taky měli zaměřit na to, jak žít kvalitněji, ať už to znamená balanc mezi pracovním a osobním životem nebo zdravé stravování.
Je opravdu důležité se na jednotlivá témata dívat komplexně. Kvalita stravování je v ČR na nízké úrovní, zejména mezi seniory, ale nyní to dopadá i na nízkopříjmové rodiny s dětmi. Z výzkumů Ipsos přitom vyplývá, že v důsledku ekonomické situace klesá zájem lidí o nákup udržitelných potravin s vyšší cenou, dopady už pociťuje třeba i sít prodejen bez obalu. Roste podíl prodeje levnějších potravin plných sacharidů s nižší kvalitou na úkor zdraví, navíc často do zásoby. V míře obezity jsme na 46 místě ze 191 a dle statistik se minimálně 20% potravin vyhazuje, tedy mohu si dovolit kvalitu, pokud nebudu potraviny vyhazovat. Navíc tím můžu pomoct svému zdravotnímu stavu a ve zdraví se dožít vyššího věku.
Máte návod na to, jak se úspěšně vyhnout greenwashingu?
Vzdělávání, možná přeneseně změnit mentalitu a opustit starý koncept CSR, být autentičtí a postupně přejít na CSV – vytváření sdílené hodnoty, kdy je realizován projekt související s klíčovým know-how firmy. Pokud se zabýváme jinými aktivitami než těmi, co opravdu umíme a známe, tak hrozí chyby z neznalosti. Není možné slepě sázet stromy, nevnímat, jaké druhy kam umístit, neřešit následnou péči, nebo neznat zákonné požadavky na vlastníky lesů – povinnost tvořit rezervy na obnovy lesů, nebo cyklus hospodářského lesa vs. přírodě blízkého. Takové aktivity lze realizovat jedině v partnerství se zavedeným a odbornou veřejností uznávaným expertem.
Klíčové je, aby se z udržitelnosti nestal jen marketingový pojem nebo prázdná fráze, ale aby si lidé uvědomili, že budoucí podobu planety a život budoucích generací může svým jednáním tady a teď ovlivnit každý z nás. Vnímám jako podstatné snažit se téma udržitelnosti postupně a přirozeně dostat do všech oblastí naší činnosti, pracovat a žít v souladu s udržitelnými hodnotami a připustit, že být udržitelní není pokaždé komfortní. Přemýšlet nad tématy komplexně a nedělat je primárně proto, že to tak dělá i soused. My například většinu našich aktivit v oblasti udržitelnosti konzultujeme s partnery, kteří jsou experty na daná témata. Je naprosto přirozené, že nemůžeme podrobně rozumět všemu, odborný partner má v prohlubování smyslu projektů a to nejen na téma udržitelnosti neodmyslitelnou hodnotu. Věřím, že právě i díky nim jsou naše aktivity uvěřitelnější a mají skutečný a viditelný dopad.